Pochlovická minerálka
| Pochlovická minerálka | |
|---|---|
 Pochlovická minerálka v listopadu 2015 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Město | Kynšperk nad Ohří |
| Městská část | Dolní Pochlovice |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°7′52″ s. š., 12°30′30″ v. d. |
| Parametry | |
| Teplota | 7 °C (1974)[1] 11,1 °C (2016)[2] |
| Vydatnost | 4,8 l/min (1974)[1] 24 l/min (oba prameny v r. 2016)[2] |
| Mineralizace | 60 mg/l (1974)[1] |
| Obsah CO2 | 1200 mg/l (1974)[1] 1800 mg/l (2016)[2] |
| Ostatní | |
| Typ | slabě mineralizovaná studená kyselka[3] |
| Nadm. výška | 430 m n. m. |
| Přístupnost | volně přístupný |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pochlovická minerálka je volně přístupný minerální pramen v Dolních Pochlovicích, části města Kynšperk nad Ohří v okrese Sokolov v Karlovarském kraji.
Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]
Minerálka vyvěrá v Chebské pánvi v k. ú. Liboc u Kynšperka nad Ohří severozápadně od Kynšperku nad Ohří.[4]
Přírodní poměry a využívání[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Pramen Pochlovické minerálky se nachází v silně podmáčeném olšovém lesíku u levého břehu Libockého potoka, levostranného přítoku Ohře. Vyvěrá v aluviálních sedimentech a hlinitých štěrkopíscích, jejichž skalní podloží tvoří svory krušnohorského krystalinika.[5] Leží poblíž zlomového pásma Oherského riftu na vyzdvižené kře. Hlavní pramen vyvěrá v pramenní jímce zakryté kamennou mohylou, na níž je uveden letopočet 1956, kdy byla provedena poslední úprava záchytu. Jen několik metrů od hlavního pramene byl v roce 1961 zachycen druhý, méně vydatný pramen. Vývěr v betonové skruži je krytý betonovým poklopem. Bezprostřední okolí Pochlovické minerálky má charakter močálu, v němž jsou patrné vývěry oxidu uhličitého ve formě bublinek.[6][1]
U pramene byla dříve plnírna minerálních vod, po jejím zániku je minerálka využívána pouze sporadicky místními obyvateli.[1]
Vlastnosti a složení[editovat | editovat zdroj]
Teplota pramene mírně kolísá okolo 9 °C, celková mineralizace činí přibližně 60 mg/litr. Obsah oxidu hličitého je vysoký, dosahuje 1 200 mg/litr, což dodává minerálce vysokou perlivost a příjemnou kyselou chuť. Minerální voda má mírně zvýšený obsah oxidu křemičitého (SiO2) v hodnotě 14 mg/litr. Naopak obsah železa je velmi nízký v hodnotě 0,05 mg/litr a proto se v láhvi netvoří železité okry. Hodnota pH je 4,1. O léčivých účincích kyselky nejsou žádné zprávy.[1][6]
Přístupnost[editovat | editovat zdroj]
Minerální pramen je volně přístupný a je zakreslený v turistických mapách. Cesta k němu není turisticky značená, ale najít lokalitu je poměrně jednoduché. Pramen je ukrytý v hustém olšovém porostu a vede k němu polní cesta od „Domova pro seniory“ v Dolních Pochlovicích. Vzdálenost od příjezdové silnice k Domovu pro seniory až k prameni činí asi 150 m.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. Kapitola Šabina, s. 215–218.
- ↑ a b c Pochlovice [online]. minerálky.wz.cz [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška č. 423/2001 Sb., Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod, příloha č. 1. [cit. 2019-11-07]. Dostupné online.
- ↑ Geomorfologická mapa území [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
- ↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2019-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 84–86.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pochlovická minerálka na Wikimedia Commons - eStudánky.eu
