Poštovní novinová služba
| Poštovní novinová služba | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Datum založení | 1946 a 1953 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poštovní novinová služba (PNS) byla společnost zajišťující centrální distribuci tisku, doplňkového zboží a dalších produktů.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]1946–1953
[editovat | editovat zdroj]Federální ministerstvo spojů podle § 7 odst. 1 zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon) vydalo vyhláškou federálního ministerstva spojů č. 135/1980 Sb. Řád poštovní novinové služby, který upravoval působnost orgánů a organizací spojů v poštovní novinové službě, rozšiřování tisku prostřednictvím poštovní novinové služby, prodej doplňkového zboží prostřednictvím poštovní novinové služby a práva i povinnosti spojů při provádění činností na úseku poštovní novinové služby a uživatelů poštovní novinové služby.[1][pozn. 1]
V § 2, odst. 1 této vyhlášky pak byla organizace Poštovní novinové služby nově definována takto:
Služby občanům i organizacím v rozsahu stanoveném Řádem poštovní novinové služby poskytují:
a) Poštovní novinová služba - ústřední expedice a dovoz tisku (dále jen "PNS-ústřední expedice a dovoz tisku"), podniková ředitelství v Praze a Bratislavě, prostřednictvím svých závodů v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a Košicích;
b) krajská ředitelství spojů, Poštovní novinová služba-městská správa v Praze a Ředitelství pošt v Bratislavě prostřednictvím
1. okresních správ spojů a závodů Poštovní novinová služba-městská správa v Brně, Ostravě a Bratislavě,
2. administrací poštovní novinové služby,
3. středisek poštovní novinové služby,
4. předplatitelských středisek,
5. pošt,
6. prodejen poštovní novinové služby,
7. kolportérů,
8. kamelotů.
1953–1992
[editovat | editovat zdroj]PNS vznikla z podnětu Ústředního výboru Komunistické strany Československa[2] a byla ustanovena usnesením vlády ze dne 25. července 1953.[3] Distribuce tisku byla podle sovětského vzoru[pozn. 2] sjednocena a předána do resortu spojů,[pozn. 3] později přejmenovaného na resort pošt a telekomunikací. Rozšiřování tisku bylo přeneseno na pošty. Byl zaveden drobný prodej tisku prostřednictvím poštovních doručovatelů.[2] Prioritu měl komunistický tisk.[2][3] Na úrovni krajů a okresů byla Poštovní novinová služba řízena příslušnými ředitelstvími spojů. V Praze a v Bratislavě vznikly samostatné městské správy PNS.[2] V roce 1958 byly zřizeny okresní administrace Poštovní novinové služby,[3] které měly na starost prodejny PNS a které organizačně spadaly pod příslušnou okresní správu spojů.[2]
V roce 1963 vznikla samostatná spojová organizace s názvem PNS – Dovoz tisku, která spolupracovala s Hlavní správou tiskového dohledu, která byla v roce 1966 přejmenována na Ústřední publikační správu[4] a po roce 1968 přejmenována na Federální úřad pro tisk a informace,[3][pozn. 4] který byl později rozdělen na Český úřad pro tisk a informace a Slovenský úrad pre tlač a informácie. Samostatnou organizací byla též PNS – ústřední expedice tisku.[2]
1992–současnost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1992 byla Poštovní novinová služba privatizována a byla transformována do akciové společnosti s názvem První novinová společnost.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b 135/1980 Sb. Vyhláška federálního ministerstva spojů, kterou se vydává Řád poštovní novinové služby. www.zakonyprolidi.cz [online]. [cit. 2024-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g BUŠÁK, Jan; MAREK, Jaroslav. Technologie pošovního a telekomunikačního provou. Praha: Nakladatelství doúravy a spojů, 1970. 388 s. Kapitola Poštovní novinová služba (autor: Jaroslav Marek), s. 209–233.
- ↑ a b c d Dějiny pošty v českých zemích. Příprava vydání Jan Galuška. Praha: Česká pošta, státní podnik, 2000. 163 s. ISBN 80-86437-02-7. S. 118-119, 124.
- ↑ KONČELÍK, Jakub; VEČEŘA, Pavel; ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 310 s. ISBN 978-80-7367-698-8. S. 139–141, 172.
Související články
[editovat | editovat zdroj]
