Pneumokonióza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pneumokonióza
Klasifikace
MKN-10 J60.J65.
MeSH D011009
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pneumokoniózy (zaprášení plic) jsou onemocnění plic, která vznikají po vniknutí minerálního prachu, který vyvolává chronické zánětlivé změny na plicích. Důsledkem je porucha funkce plic. Jsou typickým příkladem nemocí z povolání. Nejčastějšími škodlivými vdechovanými prachy jsou anorganické (minerální) látky.

Nejnebezpečnější je oxid křemičitý (SiO2), který způsobuje silikózu. Silikóza je nejčastější nemoc z povolání. Postihuje pracovníky, kteří přicházejí do styku s oxidem křemičitým a vdechují jej (horníci, brusiči skla, výrobci porcelánu…). Prach vniká do plicních sklípků. V nich vznikne drobný zánět. Po zánětu vznikne v plicích nefunkční vazivová tkáň, připomíná uzlíky, nazýváme je silikotické uzlíky. Při dalším vdechování oxidu křemičitého se uzlíky postupně zvětšují. Nemoc se vyvíjí 15-20 let. Často se kombinuje s jinými onemocněními plic.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Důležité je dbát na prevenci, používat ochranné pomůcky, při broušení skla chladit pracovní plochu vodou atd.