Přeskočit na obsah

Pirko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pirko (v některých obdobích také Pírko) je brněnský dětský dramatický soubor, působící nepřetržitě od roku 1949. Pod vedením Jindry Delongové se stal jedním z průkopníků moderního přístupu k dramatické výchově v tehdejším Československu, mimo jiné i díky spolupráci s londýnským souborem RYTW, účastnil se domácích soutěží amatérského a dětského divadla a absolvoval řadu zahraničních zájezdů. Působil v Centru volného času v brněnských Lužánkách, od roku 1997 se stal součástí nově otevřeného Střediska dramatické výchovy Labyrint v Brně-Bohunicích.

Historie a vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Hugh Lovegrove a Jindra Delongová v Londýně 1970
Hugh Lovegrove a Jindra Delongová, Londýn 1970

Soubor vzniklý roku 1949 měl původně připravovat dětské herce pro brněnské studio Českého rozhlasu. Z toho také vycházel jeho název, původně zkratkové slovo z názvu Pionýrský rozhlasový kolektiv. Plnil tedy pro brněnský rozhlas podobnou funkci jako Dismanův rozhlasový dětský soubor v Praze.[1] Prvním vedoucím souboru byl rozhlasový režisér Miroslav Nejezchleb. Od roku 1962 soubor převzala jako hlavní vedoucí Jindra Delongová a od roku 1983 pak Silva Macková. Do roku 1997 soubor působil v Centru volného času Lužánky (původně Dům pionýrů a mládeže, resp. Dům dětí a mládeže), poté se soubor přestěhoval do nově založeného Střediska dramatické výchovy Labyrint v Brně-Bohunicích. Pro toto centrum byl upraven objekt původní mateřské školy, přestavbu pro potřeby dramatické výchovy navrhl architekt Petr Doležal.

Soubor se zpočátku zaměřoval především na potřeby rozhlasu, tedy na hlasovou průpravu a recitaci, záhy však začal produkovat i divadelní představení. I nadále pak dodával dětské herce pro brněnský rozhlas a také dabing v brněnském studiu Československé televize. Pod vedením Jindry Delongové se těžiště činnosti přesunulo k divadelní práci a především k dramatické hře jako prostředku komplexní výchovy. Významná bylo v tomto ohledu dlouholetá spolupráce s londýnským souborem Redbridge Youth Theatre Workshop, který vedl Hugh Lovegrove. Dramatická výchova byla v té době ve Spojeném království součástí školních osnov a kontakt s RYTW umožňoval Jindře Delongové přebírat odtud impulsy a uplatňovat je v práci souboru.[2]

Jindra Delongová i řada pozdějších vedoucích souboru se dramatickou výchovou zabývali také teoreticky. Současná hlavní vedoucí souboru Silva Macková působí jako profesorka na brněnské JAMU, kde dramatickou výchovu společně s Danou Svozilovou zavedla jako samostatný studijní obor a na Divadelní fakultě JAMU založila ateliér Divadlo a výchova. Otázkami dramatické výchovy se zabývali či zabývají také Dana Svozilová,[3] Jarmila Doležalová, Veronika Rodová a další. Součástí těchto aktivit bylo i založení Střediska dramatické výchovy Labyrint v Brně-Bohunicích.

Soubor se člení na několik oddílů podle věku členů, který sahá zhruba od 6 let do dospělosti. Jednotlivé oddíly obvykle pracují na vlastních projektech a představeních, vedoucími jsou obvykle bývalí dětští členové souboru. V létě jsou pořádána společná letní soustředění celého souboru. V éře J. Delongové soubor obvykle připravoval také jedno společné představení s účastí několika oddílů, tedy se značným věkovým rozpětím. Vznikla tak některá velmi úspěšná představení, například Aby se děti divily podle Aloise Mikulky nebo Zahrada Jiřího Trnky v adaptaci J. Delongové, s níž soubor vyhrál hlavní cenu na celostátní přehlídce amatérských divadel pro dospělé Jiráskův Hronov (40. ročník, 1970).[4] Soubor se s různými představeními účastnil řady zahraničních zájezdů (opakovaně Velká Británie, Arménie, NSR, Dánsko). Zahraniční styky se souboru dařilo udržovat i v době normalizace – jenom do londýnské Redbridge vycestoval do roku 1990 pětkrát a londýnský soubor podobně často navštěvoval Brno.

Další působení členů

[editovat | editovat zdroj]

Ze souboru vyšla řada pedagogů dramatické výchovy, kteří dále ovliňovali rozvoj oboru zejména v Brně (JAMU, Pedagogická fakulta aj.).[1] Ačkoliv Pirko klade důraz na výchovnou funkci dětského divadla a nesměřuje k přípravě budoucích herců, někteří jeho bývalí členové se uplatnili jako filmoví i divadelní herci (Dita Kaplanová, Pavel Kříž, Jiří Dvořák, Radim Fiala, Zuzana Slavíková, Radek Balaš), v hudbě (Lenka Nová) nebo působili v brněnských amatérských a experimentálních divadlech (Husa na provázku, Ochotnický kroužek). Jedna věková skupina se na přelomu 70. a 80. let 20. století osamostatnila pod názvem Kolektiv. Tento soubor se s několika inscenacemi účastnil např. Šrámkova Písku. Jeho výrazným rysem byl důraz na kolektivní přístup k tvorbě a na výtvarnou složku inscenace (pět z dvanácti členů byli architekti).[5]

  1. a b MACHKOVÁ, Eva. Nástin historie dramatické výchovy. Tvořivá dramatika. Září 2016, roč. XXVII (Divadelní výchova, roč. XXXIX), čís. 78, s. 17–28. Dostupné online. 
  2. RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Jindra Delongová, Paní.. Amatérská scéna. Roč. 2010, čís. 3, s. 5–7. 
  3. SVOZILOVÁ, Dana, PhD., Brno. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. 
  4. Hronov, Jiráskův Hronov - 1967, ročník 37 - s účastí ze zahraničí, národní. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. 
  5. Brno: Kolektiv Brno (od 197x do 198x). www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]