Pierre Nkurunziza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre Nkurunziza
Pierre Nkurunziza v roce 2008
Pierre Nkurunziza v roce 2008

9. prezident Burundi
Úřadující
Ve funkci od:
26. srpna 2005
Viceprezident Alice Nzomukundaová
Marina Barampamaová
Předchůdce Domitien Ndayizeye

ministr pro dobrou správu Burundi
Ve funkci:
listopad 2003 – květen 2004
Prezident Domitien Ndayizeye

Stranická příslušnost
Členství National Council for the Defense of Democracy–Forces for the Defense of Democracy

Narození 18. prosince 1963 (52 let)
Burundi Bujumbura, Burundi
Alma mater Burundská univerzita
Profese politik
Podpis Pierre Nkurunziza, podpis
Commons Pierre Nkurunziza
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Nkurunziza (* 18. prosinec 1963 Bujumbura, Burundi) je burundský politik z etnika Hutuů, od roku 2005 současný prezident Burundi.

Osobně se označuje za znovuzrozeného křesťana, je ženatý od roku 1994 a je otcem dvou dětí.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Burundskou univerzitu v oboru sportovní výchovy.[1] Jeho otec Eustache Ngabisha byl také politik, v roce 1965 byl zvolen do burundského parlamentu a později byl guvernérem dvou provincií, než byl při násilnostech v roce 1972 zabit.[2] Sám Pierre Nkurunziza byl původně vyučujícím na střední škole v Muramvyji, Burundské universitě a vojenské akademii ISCAM,[1] ale když byl při násilnostech v roce 1995 osobně ohrožen na životě, přidal se k rebelům.[zdroj?] Vedl také armádní fotbalový klub Muzinga a také prvoligový Union Sporting.[1] V roce 1998 ho burundský soud odsoudil k trestu smrti.[3]

Povstalecké období[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 vstoupil do hutuské rebelské skupiny Forces pour la Défense de la Démocratie (Síly na obranu demokracie, FDD),[1] bojující proti Tutsii ovládané armádě a vládě v čele s prezidentem Pierrem Buyoyou. Poté, co FDD začala vyjednávat s burundskou vládou, postavil se do čela frakce, která tato jednání odmítla s tím, že bude jednat pouze s armádou.[4] V říjnu 2002 se Nkurunziza, již jako vůdce FDD, zúčastnil mírových jednání v tanzánském Dar es Salaamu.[5] Nakonec dne 3. prosince 2002 podepsal dohodu o příměří a následném zapojení FDD do přechodné vlády.[6] I přes vyhlášené příměří boje mezi FDD a vládou nadále pokračovaly.[7] V lednu 2003 se Nkurunziza opět sešel s prezidentem Buyoyou.[8] Na jednání bylo dohodnuto vytvoření afrických mírových sil, které měly dohlížet na příměři. Kromě Jihoafrické republiky, která burundská jednání zaštiťovala, se přihlásili také Mosambik a Etiopie.[9] Ale již následující měsíc FDD ukončila přímé rozhovory, údajně kvůli neochotě vlády realizovat dohodnutá příměří.[10]

Po nástupu Domitiena Ndayizeyeho, etnického Hutua, pokračovala FDD v boji, neboť si podle ní Tutsiové stále udržovali dominanci v burundské armádě. Nkurunziza nakonec souhlasil s dalším kolem vyjednávání v tanzánském Dar es Salaamu pořádaném v červenci 2003.[11] Na jednání vznesl požadavek, aby budoucí burundská armáda sestávala ze 75 % z Hutuů a aby Hutuové získali polovinů postů ve vládě, což bylo zamítnuto.[12] Zúčastnil se i dalšího jednání v Tanzánii ze září 2003, které opět ztroskotalo na požadavcích o rozdělení moci v zemi.[13] Nakonec v říjnu téhož roku Nkurunziza přistoupil na dohodu, která mimo jiné zajišťovala FDD 4 ministerská křesla, 40 % důstojnických postů v armádě, 35% zastoupení v policejních složkách a 15 poslanců burundského parlamentu výměnou za zastavení bojů a demobilizaci vojáků FDD.[14] Mírová dohoda byla podepsána dne 16. listopadu 2003 za přítomnosti několika afrických vůdců.[15][16] O týden později jej prezident jmenoval ministrem pro dobrou správu.[17]

Nástup k moci[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2004 však Nkurunziza spolu s dalšími členy FDD kvůli údajnému neplnění dohod ohledně přidělených postů z vlády odstoupil.[18] Došlo také k neshodě ohledně data pořádání voleb.[19] V parlamentních volbách v červenci 2005 získala FDD 59 křesel v národním shromáždění a tím i nadpoloviční většinu.[20] O několik dní později byl Nkurunziza FDD nominován do prezidentských voleb, pořádáných o měsíc později. Aby vyhověl volebnímu zákonu, rezignoval na svou funkci představitele FDD.[21] Ke konci července FDD také zvítězila v senátních volbách a zajistila si většinu i v horní komoře parlamentu.[22] Samotné volby byly pouhou formalitou. Nkurunziza byl jediným kandidátem, navíc jeho strana držela většinu v obou komorách parlamentu.[23] Volba se uskutečníla 19. srpna 2005, Nkurunziza obdržel 151 ze 162 hlasů, 9 hlasovalo proti, jeden se zdržel a jeden hlas byl neplatný.[24] Inaugurován byl 26. srpna 2005.[3]

Ještě v srpnu sestavil novou vládu, ve které důležité posty obsadil Hutuy a ve které zasedalo 7 ministryň.[25] Mezi jeho prvními kroky byla snaha obnovit mírové rozhovory s konkurenční rebelskou skupinou Forces nationales de libération (Národní síly osvobození, FNL), která ale, stejně jako s předchozími vládami, s ním odmítla vyjednávat.[26] Také zrušil roční školné, které činilo 1500 burundských franků (cca 1,5 USD).[27] V dubnu 2006 došlo také k odvolání celostátního 34 let trvajícího zákazu nočního vycházení.[28] V květnu téhož roku odstartoval kampaň „Závod pro mír“, ve které 60 atletů oběhlo v 5 dnech celou zemi. Sám Nkurunziza odběhl první kilometr. V průběhu akce mělo být také vysázeno 5 tisíc nových stromů.[29] Dne 29. května také začaly v Tanzánii mírové hovory s FNL.[30] Dne 18. června došlo k podepsání dohody ukončující nepřátelství a vytyčující cíl sepsat do dvou týdnů permanentní příměří.[31] K tomu však nedošlo,[32] naopak armádě se podařilo zajmout 3 velitele FNL.[33]

V srpnu 2006 došlo k zatčení několika významných politiků, obviněných z údajné přípravy státního převratu. Mezi zatčenými byl i Aleen Mugaravabona, vůdce bývalé rebelské skupiny FNL-Chanzo, a Alphonse-Marie Kadege, bývalý burundský viceprezident.[34] Na konci srpna byl také zatčen bývalý prezident Domitien Ndayizeye poté, co ho senát zbavil imunity.[35] Jeden z klíčových svědků, jeden z představitelů FNL Alain Mugabarabona, poté pomocí telefonu z vězeňské cely prohlásil, že daná obvinění z něj byla vynucena nátlakem a mučením Documentation Nationale, burundskou tajnou službou, a že byla zcela vykonstruována.[36] Celkem 7 obviněných již 25. srpna stanulo před Nejvyšším soudem, obviněni z pokusu o vraždu prezidenta Nkurunzizy.[37] Na začátku září podala demisi viceprezidentka Alice Nzomukundaová, kvůli údajné korupci a porušování lidských práv v zemi. Také vyjádřila pochyby ohledně procesu s údajnými pučisty.[38] Přes tuto politickou krizi se podařilo dne 7. srpna uzavřít příměří s FNL.[39]

Dne 8. srpna 2006 proběhla volba nového viceprezidenta. Stala se jím Marina Barampamaová. Opozice však kvůli nedostatku informací o prakticky neznámém kandidátovi volbu bojkotovala. Vyzvala také k propuštění politických představitelů souzených v procesu údajného státního převratu. Podle některých členů opozice byla volba neplatná, neboť nebylo dosaženo 78členné volební kvórum.[40]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Burundi's born-again ex-rebel leader [online]. BBC News, 2005-08-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. How Burundi's rebels rose to power [online]. BBC News, 2005-07-08, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Ex-rebel becomes Burundi leader [online]. BBC News, 2005-08-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. VESPERINI, Helen. UN team meets Burundi leaders [online]. BBC News, 2002-05-05, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Burundi peace talks delay [online]. BBC News, 2002-10-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Burundi peace deal hailed [online]. BBC News, 2002-12-03, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Thousands flee Burundi fighting [online]. BBC News, 2003-01-22, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Burundi's leader meets rebels [online]. BBC News, 2003-01-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Burundi rivals want African peace force [online]. BBC News, 2003-01-28, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KIBANGA, Premy. Burundi rebels end peace talks [online]. BBC News, 2003-02-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Burundi talks open in Tanzania [online]. BBC News, 2003-07-20, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. 'Breakthrough' in Burundi talks [online]. BBC News, 2003-07-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Burundi peace talks collapse [online]. BBC News, 2003-09-16, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Burundi foes agree to end war [online]. BBC News, 2003-10-8, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Burundi rebels sign peace accord [online]. BBC News, 2003-11-17, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Burundi rebel deadline rejected [online]. BBC News, 2003-11-17, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Burundian rebels join government [online]. BBC News, 2003-11-24, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Burundi ex-rebels quit government [online]. BBC News, 2004-05-03, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Burundi poll talks bogged down [online]. BBC News, 2004-05-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Ex-Hutu rebels win Burundi poll [online]. BBC News, 2005-07-06, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Burundi's new president nominated [online]. BBC News, 2005-07-11, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. New move in Burundi peace process [online]. BBC News, 2005-07-29, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Burundi rebels in attack on army [online]. BBC News, 2005-08-18, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Burundi MPs appoint new president [online]. BBC News, 2005-08-19, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Burundi gets post-war government [online]. BBC News, 2005-08-31, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Burundi rebels reject peace talks [online]. BBC News, 2005-09-13, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Burundians flock to free schools [online]. BBC News, 2005-09-19, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Burundi lifts 34-year old curfew [online]. BBC News, 2006-04-14, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. WALKER, Robert. Burundi launches 'race for peace' [online]. BBC News, 2006-05-08, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Burundi in talks with last rebels [online]. BBC News, 2006-05-29, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Burundi rebels agree truce plan [online]. BBC News, 2006-06-19, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Burundi rebels 'won't be bullied' [online]. BBC News, 2016-06-27, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Senior Burundian rebels captured [online]. BBC News, 2006-07-05, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Burundi arrests after 'coup plot' [online]. BBC News, 2006-08-02, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Burundi's former leader arrested [online]. BBC News, 2006-08-21, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Burundi 'plotter' claims torture [online]. BBC News, 2006-08-24, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Burundi's ex-president in court [online]. BBC News, 2006-08-25, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Burundi VP steps down over graft [online]. BBC News, 2006-09-05, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Burundi's rebels sign ceasefire [online]. BBC News, 2006-09-07, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. 'Unknown' elected as Burundi VP [online]. BBC News, 2006-09-08, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]