Pierre Nkurunziza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre Nkurunziza
Pierre Nkurunziza v roce 2008
Pierre Nkurunziza v roce 2008
9. prezident Burundi
Úřadující
Ve funkci od: 26. srpna 2005
Viceprezident Alice Nzomukundaová
Marina Barampamaová
Předchůdce Domitien Ndayizeye

ministr pro dobrou správu Burundi
Ve funkci:
listopad 2003 – květen 2004
Prezident Domitien Ndayizeye

Stranická příslušnost
Členství Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2271402

Narození 18. prosince 1963 (52 let)
Burundi Bujumbura, Burundi
Vzdělání Burundská univerzita
Podpis Pierre Nkurunziza, podpis
Commons Pierre Nkurunziza

Pierre Nkurunziza (* 18. prosinec 1963 Bujumbura, Burundi) je burundský politik z etnika Hutuů, od roku 2005 současný prezident Burundi.

Osobně se označuje za znovuzrozeného křesťana, je ženatý od roku 1994 a je otcem dvou dětí.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Burundskou univerzitu v oboru sportovní výchovy.[1] Jeho otec Eustache Ngabisha byl také politik, v roce 1965 byl zvolen do burundského parlamentu a později byl guvernérem dvou provincií, než byl při násilnostech v roce 1972 zabit.[2] Sám Pierre Nkurunziza byl původně vyučujícím na střední škole v Muramvyji, Burundské universitě a vojenské akademii ISCAM,[1] ale když byl při násilnostech v roce 1995 osobně ohrožen na životě, přidal se k rebelům.[zdroj?] Vedl také armádní fotbalový klub Muzinga a také prvoligový Union Sporting.[1] V roce 1998 ho burundský soud odsoudil k trestu smrti.[3]

Povstalecké období[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 vstoupil do hutuské rebelské skupiny Forces pour la Défense de la Démocratie (Síly na obranu demokracie, FDD),[1] bojující proti Tutsii ovládané armádě a vládě v čele s prezidentem Pierrem Buyoyou. Poté, co FDD začala vyjednávat s burundskou vládou, postavil se do čela frakce, která tato jednání odmítla s tím, že bude jednat pouze s armádou.[4] V říjnu 2002 se Nkurunziza, již jako vůdce FDD, zúčastnil mírových jednání v tanzánském Dar es Salaamu.[5] Nakonec dne 3. prosince 2002 podepsal dohodu o příměří a následném zapojení FDD do přechodné vlády.[6] I přes vyhlášené příměří boje mezi FDD a vládou nadále pokračovaly.[7] V lednu 2003 se Nkurunziza opět sešel s prezidentem Buyoyou.[8] Na jednání bylo dohodnuto vytvoření afrických mírových sil, které měly dohlížet na příměři. Kromě Jihoafrické republiky, která burundská jednání zaštiťovala, se přihlásili také Mosambik a Etiopie.[9] Ale již následující měsíc FDD ukončila přímé rozhovory, údajně kvůli neochotě vlády realizovat dohodnutá příměří.[10]

Po nástupu Domitiena Ndayizeyeho, etnického Hutua, pokračovala FDD v boji, neboť si podle ní Tutsiové stále udržovali dominanci v burundské armádě. Nkurunziza nakonec souhlasil s dalším kolem vyjednávání v tanzánském Dar es Salaamu pořádaném v červenci 2003.[11] Na jednání vznesl požadavek, aby budoucí burundská armáda sestávala ze 75 % z Hutuů a aby Hutuové získali polovinů postů ve vládě, což bylo zamítnuto.[12] Zúčastnil se i dalšího jednání v Tanzánii ze září 2003, které opět ztroskotalo na požadavcích o rozdělení moci v zemi.[13] Nakonec v říjnu téhož roku Nkurunziza přistoupil na dohodu, která mimo jiné zajišťovala FDD 4 ministerská křesla, 40 % důstojnických postů v armádě, 35% zastoupení v policejních složkách a 15 poslanců burundského parlamentu výměnou za zastavení bojů a demobilizaci vojáků FDD.[14] Mírová dohoda byla podepsána dne 16. listopadu 2003 za přítomnosti několika afrických vůdců.[15][16] O týden později jej prezident jmenoval ministrem pro dobrou správu.[17]

Nástup k moci[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2004 však Nkurunziza spolu s dalšími členy FDD kvůli údajnému neplnění dohod ohledně přidělených postů z vlády odstoupil.[18] Došlo také k neshodě ohledně data pořádání voleb.[19] V parlamentních volbách v červenci 2005 získala FDD 59 křesel v národním shromáždění a tím i nadpoloviční většinu.[20] O několik dní později byl Nkurunziza FDD nominován do prezidentských voleb, pořádáných o měsíc později. Aby vyhověl volebnímu zákonu, rezignoval na svou funkci představitele FDD.[21] Ke konci července FDD také zvítězila v senátních volbách a zajistila si většinu i v horní komoře parlamentu.[22] Samotné volby byly pouhou formalitou. Nkurunziza byl jediným kandidátem, navíc jeho strana držela většinu v obou komorách parlamentu.[23] Volba se uskutečníla 19. srpna 2005, Nkurunziza obdržel 151 ze 162 hlasů, 9 hlasovalo proti, jeden se zdržel a jeden hlas byl neplatný.[24] Inaugurován byl 26. srpna 2005.[3]

Ještě v srpnu sestavil novou vládu, ve které důležité posty obsadil Hutuy a ve které zasedalo 7 ministryň.[25] Mezi jeho prvními kroky byla snaha obnovit mírové rozhovory s konkurenční rebelskou skupinou Forces nationales de libération (Národní síly osvobození, FNL), která ale, stejně jako s předchozími vládami, s ním odmítla vyjednávat.[26] Také zrušil roční školné, které činilo 1500 burundských franků (cca 1,5 USD).[27] V dubnu 2006 došlo také k odvolání celostátního 34 let trvajícího zákazu nočního vycházení.[28] V květnu téhož roku odstartoval kampaň „Závod pro mír“, ve které 60 atletů oběhlo v 5 dnech celou zemi. Sám Nkurunziza odběhl první kilometr. V průběhu akce mělo být také vysázeno 5 tisíc nových stromů.[29] Dne 29. května také začaly v Tanzánii mírové hovory s FNL.[30] Dne 18. června došlo k podepsání dohody ukončující nepřátelství a vytyčující cíl sepsat do dvou týdnů permanentní příměří.[31] K tomu však nedošlo,[32] naopak armádě se podařilo zajmout 3 velitele FNL.[33]

V srpnu 2006 došlo k zatčení několika významných politiků, obviněných z údajné přípravy státního převratu. Mezi zatčenými byl i Aleen Mugaravabona, vůdce bývalé rebelské skupiny FNL-Chanzo, a Alphonse-Marie Kadege, bývalý burundský viceprezident.[34] Na konci srpna byl také zatčen bývalý prezident Domitien Ndayizeye poté, co ho senát zbavil imunity.[35] Jeden z klíčových svědků, jeden z představitelů FNL Alain Mugabarabona, poté pomocí telefonu z vězeňské cely prohlásil, že daná obvinění z něj byla vynucena nátlakem a mučením Documentation Nationale, burundskou tajnou službou, a že byla zcela vykonstruována.[36] Celkem 7 obviněných již 25. srpna stanulo před Nejvyšším soudem, obviněni z pokusu o vraždu prezidenta Nkurunzizy.[37] Na začátku září podala demisi viceprezidentka Alice Nzomukundaová, kvůli údajné korupci a porušování lidských práv v zemi. Také vyjádřila pochyby ohledně procesu s údajnými pučisty.[38] Přes tuto politickou krizi se podařilo dne 7. srpna uzavřít příměří s FNL.[39]

Dne 8. srpna 2006 proběhla volba nového viceprezidenta. Stala se jím Marina Barampamaová. Opozice však kvůli nedostatku informací o prakticky neznámém kandidátovi volbu bojkotovala. Vyzvala také k propuštění politických představitelů souzených v procesu údajného státního převratu. Podle některých členů opozice byla volba neplatná, neboť nebylo dosaženo 78členné volební kvórum.[40]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Burundi's born-again ex-rebel leader [online]. BBC News, 2005-08-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. How Burundi's rebels rose to power [online]. BBC News, 2005-07-08, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Ex-rebel becomes Burundi leader [online]. BBC News, 2005-08-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. VESPERINI, Helen. UN team meets Burundi leaders [online]. BBC News, 2002-05-05, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Burundi peace talks delay [online]. BBC News, 2002-10-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Burundi peace deal hailed [online]. BBC News, 2002-12-03, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Thousands flee Burundi fighting [online]. BBC News, 2003-01-22, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Burundi's leader meets rebels [online]. BBC News, 2003-01-26, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Burundi rivals want African peace force [online]. BBC News, 2003-01-28, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KIBANGA, Premy. Burundi rebels end peace talks [online]. BBC News, 2003-02-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Burundi talks open in Tanzania [online]. BBC News, 2003-07-20, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. 'Breakthrough' in Burundi talks [online]. BBC News, 2003-07-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Burundi peace talks collapse [online]. BBC News, 2003-09-16, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Burundi foes agree to end war [online]. BBC News, 2003-10-8, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Burundi rebels sign peace accord [online]. BBC News, 2003-11-17, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Burundi rebel deadline rejected [online]. BBC News, 2003-11-17, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Burundian rebels join government [online]. BBC News, 2003-11-24, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Burundi ex-rebels quit government [online]. BBC News, 2004-05-03, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Burundi poll talks bogged down [online]. BBC News, 2004-05-21, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Ex-Hutu rebels win Burundi poll [online]. BBC News, 2005-07-06, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Burundi's new president nominated [online]. BBC News, 2005-07-11, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. New move in Burundi peace process [online]. BBC News, 2005-07-29, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Burundi rebels in attack on army [online]. BBC News, 2005-08-18, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Burundi MPs appoint new president [online]. BBC News, 2005-08-19, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Burundi gets post-war government [online]. BBC News, 2005-08-31, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Burundi rebels reject peace talks [online]. BBC News, 2005-09-13, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Burundians flock to free schools [online]. BBC News, 2005-09-19, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Burundi lifts 34-year old curfew [online]. BBC News, 2006-04-14, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. WALKER, Robert. Burundi launches 'race for peace' [online]. BBC News, 2006-05-08, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Burundi in talks with last rebels [online]. BBC News, 2006-05-29, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Burundi rebels agree truce plan [online]. BBC News, 2006-06-19, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Burundi rebels 'won't be bullied' [online]. BBC News, 2016-06-27, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Senior Burundian rebels captured [online]. BBC News, 2006-07-05, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Burundi arrests after 'coup plot' [online]. BBC News, 2006-08-02, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Burundi's former leader arrested [online]. BBC News, 2006-08-21, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Burundi 'plotter' claims torture [online]. BBC News, 2006-08-24, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Burundi's ex-president in court [online]. BBC News, 2006-08-25, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Burundi VP steps down over graft [online]. BBC News, 2006-09-05, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Burundi's rebels sign ceasefire [online]. BBC News, 2006-09-07, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. 'Unknown' elected as Burundi VP [online]. BBC News, 2006-09-08, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]