Pertinax (císař)
| Pertinax | |
|---|---|
| 19. císař římské říše | |
 Pertinakova busta ve Alba Iulia National Museum | |
| Doba vlády | 31. prosinec 192 – 28. březen 193 |
| Úplné jméno | Publius Helvius Pertinax |
| Narození | 1. srpen 126 Alba Pompeia, Ligurie |
| Úmrtí | 28. březen 193 Řím |
| Předchůdce | Commodus |
| Nástupce | Didius Iulianus |
| Manželka | Flavia Titiana |
| Potomci | Publius Helvius Pertinax mladší dcera neznámého jména |
| Otec | Helvius Successus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Publius Helvius Pertinax (1. srpna 126 Alba Pompeia v Ligurii[1] – 28. března 193 Řím) byl římský císař panující od 31. prosince 192 do 28. března 193, celkově 87 dní. Jeho manželkou byla Flavia Titiana, dcera Tita Flavia Claudia Sulpiciana, synem Publius Helvius Pertinax mladší, pozdější konzul v roce 212.
Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Pertinax, původem z Ligurie, byl synem propuštěnce Helvia Successa[2] a v dětství se mu dostalo širokého vzdělání, takže sám pak nějaký čas vyučoval gramatiku. Později ho ustanovil svým pobočníkem jeden z velitelů císaře Marka Aurelia, Claudius Pompeianus, s jehož pomocí postupoval Pertinax v kariérním žebříčku pomalu vzhůru, až se stal v roce 175 dodatečně zvoleným konzulem (consul suffectus) a roku 192 konzulem řádným.
Spolu s Pompeianem se zúčastnil markomanských válek a v bojích se natolik vyznamenal, že jej Marcus Aurelius jmenoval správcem hned několika provincií. Postupně prošel všemi významnými bojišti. V letech 185–187 se mu podařilo zkrotit vzpouzející se britské legie[3] a následně působil v Římě v úřadu městského prefekta (189/190–192).[4]
Proklamace za císaře[editovat | editovat zdroj]
V závěru roku 192 byl zavražděn syn a nástupce Marka Aurelia Commodus a organizátoři spiknutí Laetus a Eclectus vyzvali Pertinaka, aby přijal císařský titul.[5] Poté, co se Pertinax přesvědčil, že je Commodus opravdu mrtev, spěchal do tábora pretoriánů, kde si s Laetovou pomocí získal slibem peněžních darů (každému vojákovi slíbil vyplatit dvanáct tisíc sesterciů) gardisty na svou stranu.[6] Z tábora se ihned vydal do senátu, kde mu senátoři titul jednohlasně potvrdili. Rázně odmítl veškeré pocty, jež mu chtěli senátoři udělit, včetně titulu augusta pro svou manželku a caesara pro svého syna.[7]
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Největším Pertinakovým problémem byla malá podpora ze strany armádních kruhů. Pretoriáni uznali nový režim spíše s nechutí a jejich velitelé v čele s prefektem Laetem sledovali často vlastní záměry. Po Commodově rozmařilé vládě byla státní pokladna prázdná, což Pertinaka nutilo k úsporným opatřením. Musel dokonce přikročit k prodeji majetku z císařských paláců, soch, zbraní a nábytku, ale ani tak přislíbená suma peněz nepřipadala vojákům vysoká, neboť donativy předchozích císařů byly vyšší. To u nich samozřejmě vyvolávalo nevoli.[8]
Prvnímu spiknutí, jehož cílem bylo dosadit na trůn konzula Falcona, ještě Pertinax dokázal odolat.[9] Projevil přitom nezvyklou velkomyslnost, když zabránil senátu odsoudit Falcona k smrti. Druhému spiknutí však již podlehl. Pretoriáni podnícení Laetem vtrhli 28. března 193 do paláce na Palatinu s úmyslem jej zabít. Pertinax se jim postavil, doufaje, že se mu je podaří upokojit, nicméně neuspěl a vojáci jej zavraždili i s jeho rádcem Eclectem, který mu přispěchal na pomoc.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Viz Feriale Duranum, Fasti Philocali a Cassius Dio 74, 3.
- ↑ Historia Augusta, vita Pert. 1, 1.
- ↑ Historia Augusta 3, 6–8.
- ↑ Historia Augusta 4, 3, Aurelius Victor 17, 10, Epitome de Caesaribus 18, 2, Eutropius VIII, 16.
- ↑ Herodianos 2, 1, 3–11.
- ↑ Cassius Dio 74, 1, 2.
- ↑ Cassius Dio 74, 7, 1.
- ↑ Cassius Dio 74, 8, 3–4.
- ↑ Cassius Dio 74, 8.
- ↑ Cassius Dio 74, 9–10, Herodianos 2, 5.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s.
- Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Pertinax v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pertinax na Wikimedia Commons - (česky) Pertinakova biografie
- (anglicky) Pertinakova biografie
- (anglicky) Historia Augusta
- (anglicky) Cassius Dio 74
| Předchůdce: Commodus |
|
Římský císař 192–193 |
|
Nástupce: Didius Iulianus |
