Pekingské LGBT Centrum
| Pekingské LGBT Centrum | |
|---|---|
| Zakladatel | Wan Jen-chaj a další |
| Vznik | 14. únor 2008 |
| Zánik | 15. května 2023 |
| Typ | nezisková organizace nevládní organizace |
| Účel | LGBT práva, psychologická podpora |
| Sídlo | Peking, Čína |
| Souřadnice | 39°54′21,1″ s. š., 116°28′19,6″ v. d. |
| Předseda | Sin Jing |
| Oficiální web | www |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pekingské LGBT centrum (čínsky 北京同志中心) je nezisková a nevládní organizace zaměřená na práva LGBT osob v Čínské lidové republice. [1] Spolupracuje s tchajwanskou gay horkou linkou, losangeleským gay centrem, švédským gay campem a dalšími organizacemi.
Historie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Organizace byla založena roku 2008 aktivisty okolo Wan Jen-chaje jako první svého druhu v Čínské lidové republice.
V roce 2010 získalo Pekingské LGBT Centrum New York City Hall Honor Award. Ve stejném roce bylo zřízeno psychologické oddělení.
V roce 2014 centrum pomohlo homosexuálovi Yang Tengovi během případu proti klinice v Čchung-čchingu, která mu poskytla konverzní "léčbu" zahrnující terapii elektrošoky. Soudní proces také zahrnoval čínský vyhledávač Baidu kvůli propagaci této terapie. Případ byl úspěšný a klinika se byla nucena omluvit a také zaplatit kompenzaci ve výši 3 500 yuanů (536$). Také vedl k tomu, že vyhledávač Baidu začal odstraňovat výsledky při vyhledávání konverzní terapie.[2] V roce 2015 se pro televizi Channel 4 John Shen a další členové centra vydali v přestrojení do jedné z nemocnic, kde zjistili, že elektrošokovou terapii stále provozují.[3][4]
Ve spolupráci s Trans Center, Anhuiskou LGBT skupinou a Trans Youth Education Center spustili v srpnu 2018 první horkou linku pro transgender osoby.[5]
Mezi další aktivistické počiny patřila událost, při které dobrovolníci se zavázanýma očima v tričku s nápisem „Jsem gay“ chodili s nataženýma rukama a žádali objetí od kolemjdoucích. Akce se konala na protest proti plánovanému zákazu gay obsahu na sociální síti Weibo.[6][7] Spolupracovali také s fotografem Teo Butturinim za účelem vytvoření portrétů LGBT jednotlivců žijících v Číně.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 发展历程. en.bjlgbtcenter.org.cn [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-17.
- ↑ Tsai Center Facilitates Collaborative Research on LGBT-Affirmative Therapy in China. law.yale.edu [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CASPARIS, Lena de. Why We All Need To Watch Unreported World: Chinas Gay Shock Therapy. ELLE [online]. 2015-10-08 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAHAM-HARRISON, Emma; CONNAIRE, Shaunagh. Chinese hospitals still offering gay 'cure' therapy, film reveals. The Guardian. 2015-10-08. Dostupné online [cit. 2020-11-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ National transgender hotline launched in China – China Development Brief [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHEPHERD, Christian. China's LGBT community treads cautiously amid intolerance. Reuters. 2018-05-21. Dostupné online [cit. 2020-11-12]. (anglicky)
- ↑ PinkNews - Gay news, reviews and comment from the world's most read lesbian, gay, bisexual, and trans news service [online]. 2018-04-23 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ - The Washington Post. Washington Post [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pekingské LGBT Centrum na Wikimedia Commons
