Přeskočit na obsah

Paul Praxl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paul Praxl
Narození17. května 1935 (89 let)
Volary
Povolánívlastivědec a archivář
OceněníKříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2012)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Paul Praxl (* 17. května 1935 Volary) je bavorský historik, archivář a badatel.

Otec Anton Praxl (1899–1993) byl starostou a učitelem na odborné dřevařské škole ve Volarech.[1] Paul Praxl musel po 2. světové válce opustit s otcem domov a usadil se ve Waldkirchenu na bavorské straně Šumavy. Stal se znalcem přeshraniční Zlaté stezky.[2] Vedle své odborné činnosti archiváře v okrese Freyung-Grafenau pracoval na novém uspořádání Muzea Šumavy (německy Böhmerwaldmuseum) v Pasově.

Vybraná díla:

  • Zur Geschichte des Goldenen Steiges. Ein Forschungsbericht (Historie Zlaté stezky, výzkumná zpráva). In: Verhandlungen des Historischen Vereins für Niederbayern. 97, Landshut 1971.
  • Das Wyschehrader Landgut Prachatitz. In: Ostbairische Grenzmarken Ročenka Passau pro dějiny, umění a folklór 15, Passau 1973.
  • Salzhandel und Saumverkehr. 2. vydání, Waldkirchen 1989.
  • Der Goldene Steig (Zlatá stezka). 3. vydání, Morsak-Verlag, Grafenau 1993, ISBN 978-3-87553-420-7 .
  • Goldener Steig. Vom Saumweg zur Region. In: Kulturní region Goldener Steig. Mnichov 1995, ISBN 3-926303-45-X .
  • Burgen und Schlösser im Landkreis Freyung-Grafenau (Hrady a zámky v okrese Freyung-Grafenau). Freyung 1998.

Díla přeložená do češtiny

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1977 byla Paulu Praxlovi za jeho práci udělena Kulturní cena města Pasov pro obyvatele Šumavy. Dne 1. března 2012 byl na návrh vlády spolkové země Dolní Bavorsko udělen Záslužný řád Spolkové republiky Německo.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Praxl na německé Wikipedii.

  1. MAREŠ, Jan. Kohoutí kříž: Paul Praxl [online]. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  2. Paul Praxl im Historischen Lexikon Bayerns. Abgerufen am 28. Oktober 2019.
  3. Bekanntgabe der Verleihungen vom 1. März 2012. In: bundespraesident.de, 1. März 2012, abgerufen am 28. Oktober 2019.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]