Přeskočit na obsah

Parlamentní volby ve Finsku 1917

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parlamentní volby ve Finsku 1917
StátRusko Finské velkoknížectví
Druh volebparlamentní
Volební termín1. – 2. říjen 1917
Předchozí volbyVolby 1916
Následující volbyVolby 1919
Volební účast69,2 %
Výsledky
200 mandátů
Kullervo Manner
Kullervo Manner
volební lídr
Finská sociálně demokratická strana Finská strana
444 670 hlasů 299 516 hlasů
44,79 % 30,17 %
92  mandátů 61  mandátů
11 5
Filip Saalasti Eric von Rettig
volební lídr volební lídr
Agrární svaz Švédská lidová strana
122 900 hlasů 108 190 hlasů
12,38 % 10,90 %
26  mandátů 21  mandátů
7 0

Parlamentní volby konané 1. – 2. října 1917 ve Finském velkoknížectví byly druhými volbami během probíhající první světové války a posledními pod ruskou nadvládou. Sociální demokraté ztratili většinu v parlamentu, kterou naopak dokázaly složit konzervativní strany. V prosinci 1917 nově zvolený parlament vyhlásil nezávislost země, která se následně propadla do občanské války mezi rudými (sociální demokraté a komunisté) a bílými gardami (konzervativci, monarchisté a liberálové).

Předcházející události

[editovat | editovat zdroj]

Finsko bylo jako Finské velkovévodství před první světovou válkou součástí carského Ruska. Ačkoliv mělo určitou autonomii Rusové prováděli intenzivní rusifikaci místního obyvatelstva. Nespokojenost s carskou nadvládou rostla a Finové chtěli využít svržení monarchie během únorové revoluci (březen 1917) k revizi vztahů s Ruskem. Samotný parlament ale nebyl jednotný. Sociální demokraté chtěli zavést parlamentarismus a vyhlásit úplnou nezávislost na ruské dumě, zatímco konzervativní strany požadovaly omezení ruského vlivu na vnitřní záležitosti, ale zahraniční politiku a obranu by nechaly v rukou Rusům. Ruská prozatímní vláda vedená Alexandrem Kerenským odmítla finské požadavky, rozpustila parlament a vyhlásila nové volby.

Předvolební kampaň postavili sociální demokraté na požadavcích na osmihodinovou pracovní dobu a osvobození rolníků. Konzervativní pravicové strany si kladly za prioritu vyhlášení nezávislosti země a až pak se chtěli zaobírat reformami. Finská strana, Mladofinská strana a Lidová strana šly do voleb společně v koalici.

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Volební účast byla 69,2 %, což bylo o 13,7 % více než v předchozích volbách. Ačkoliv volby vyhráli s velkým náskokem sociální demokraté nepodařilo se jim navázat na výsledek z voleb z roku 1916. Strana ztratila 11 křesel, a tím většinu v parlamentu. Buržoazní koalice získala celkem 61 křesel, které byly rozděleny mezi koaliční partnery následovně: Finská strana 32 křesel, Mladofinská strana 24 křesel a Lidová strana 5 křesel. Nejvýrazněji posílili agrárníci, a to o 7 mandátů.

Politická strana Hlasy v % (změna) Mandáty (změna)
Finská sociálně demokratická strana (SPD) 44,79 −2,50 92 −11
Finská strana (SP) 1) 30,17 - 61 +5
Agrární svaz (ML) 12,38 +3,38 26 +7
Švédská lidová strana (RKP) 10,90 −0,86 21 ±0

1) Finská strana šla do voleb v koalici s Mladofinskou stranou a Lidovou stranou. Čísla ukazují výsledky celého bloku.

Sestavování vlády

[editovat | editovat zdroj]

Pehr Evind Svinhufvud z Mladofinské strany složil středo-pravicový kabinet ze všech stran kromě sociálních demokratů (Finská strana, mladofinové, švédští lidovci a agrárníci). Sociální demokraté na rozdíl od předchozího volebního období nebojkotovali jednání parlamentu. Vláda představila 4. prosince 1917 návrh na vyhlášení nezávislosti země, který byl o dva dny později schválen parlamentem. Bolševická vláda v Rusku, kde právě probíhala občanská válka, neměla prostředky nezávislosti zabránit a nakonec s ní souhlasila. Nicméně neshody mezi konzervativní vládou a sociálními demokraty se dále stupňovaly, až přerostly v lednu 1918 v občanskou válku. Konzervativci v ní nakonec po vydatné pomoci německé armády porazili rudé gardy. Od výrazné závislosti na Německu pak Finy zachránila až jeho porážka v první světové válce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1917 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.