Parlamentní volby ve Finsku 1939

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parlamentní volby ve Finsku 1939
StátFinsko Finsko
Druh volebparlamentní
Volební termín1. – 2. červenec 1939
Předchozí volbyVolby 1936
Následující volbyVolby 1945
Volební účast62,9 %
Výsledky
200 mandátů
Kaarlo Harvala P. V. Heikkinen Pekka Pennanen
volební lídr volební lídr volební lídr
Finská sociálně demokratická strana Agrární svaz Národní koaliční strana
515 980 hlasů 296 529 hlasů 176 215 hlasů
39,77 % 22,86 % 13,58 %
85  mandátů 56  mandátů 25  mandátů
2 3 5
Ernst von Born Vilho Annala Aimo Cajander
Ernst von Born Vilho Annala Aimo Cajander
volební lídr volební lídr volební lídr
Švédská lidová strana Vlastenecké lidové hnutí Národní pokroková strana
124 720 hlasů 86 219 hlasů 62 387 hlasů
9,61 % 6,65 % 4,81 %
18  mandátů 8  mandátů 6  mandátů
3 6 1

Parlamentní volby ve Finsku konané 1. – 2. července 1939 byly v pořadí 17. a posledními předválečnými volbami do finského parlamentu. Jasným vítězem se stali sociální demokraté, kteří získali téměř 40 % hlasů. Jejich koaliční partner z Agrárního svazu získal dalších 23 %, a tak vláda premiéra Cajandera mohla pokračovat v práci. Za pět měsíců, v prosinci 1939, vypukla tzv. Zimní válka proti Sovětskému svazu a vlády se ujal válečný kabinet Rista Rytiho.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Hlavní předvolebním tématem byly investice do obrany země. Zatímco středolevá koalice sociálních demokratů a agrárníků odmítala zvýšit výdaje na obranu. Pravicová opozice volala po navýšení armádního rozpočtu, a to i za cenu mezinárodní půjčky. I přesto samotná vláda svojí prací dosáhla důvěry u všech vrstev obyvatelstva. Podařilo se využít ekonomickou prosperitu země v budování sociálního státu. V zahraniční politice se země chovala neutrálně a budovala dobré vztahy s okolními skandinávskými zeměmi, a to především se Švédskem.

Krajně pravicové a populistické strany se dále pokoušely získat větší vliv na chod země, ale bez většího úspěchu. Dvě malé populistické strany (Malorolnická strana Finska a Lidová strana) po porážce v předchozích volbách spojily své síly a v prosinci 1936 vznikla nová Malorolnická a lidová strana (finsky: Pienviljelijäin ja maalaiskansan puolue, PMP)

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební účast byla 66,6 %, což bylo o 3,7 % více než v předchozích volbách. Sociální demokraty volilo více než půl miliónu Finů a jejich volební výsledek atakoval 40 %. Jejich koaliční partner, Agrární svaz, taktéž posílil a to o 3 křesla, takže vládnoucí kabinet mohl slavit pohodlné vítězství. Konzervativci z Národní koalice si připsali nejvíce nových křesel, a to hlavně na úkor Vlasteneckého lidového hnutí.

Politická strana Hlasy v % (změna) Mandáty (změna)
Finská sociálně demokratická strana (SPD) 39,77 +1,18 85 +2
Agrární svaz (ML) 22,86 +0,45 56 +3
Národní koaliční strana 13,58 +3,22 25 +5
Švédská lidová strana (RKP) 9,61 −1,59 18 -3
Vlastenecké lidové hnutí 6,65 −1,69 8 -6
Národní pokroková strana (ED) 4,81 −1,47 6 -1
Malorolnická a lidová strana (MPM) 2,14 −0,46 1) 2 ±0

1)výsledek MPM je porovnán se součtem výsledků Lidové strany a Malorolnické strany ve volbách v roce 1936

Sestavování vlády[editovat | editovat zdroj]

Ve vládě pokračoval kabinet premiéra Cajandera složený ze sociálních demokratů, agrárníků, švédských lidovců a zástupců Národní pokrokové strany. Pět měsíců po volbách, tj. v prosinci 1939, napadl Sovětský svaz Finsko a začala tzv. Zimní válka. Vlády se chopil válečný kabinet, který tvořila koalice původních vládních stran. Premiérem se stal Risto Ryti z Národní pokrokové strany. Zůstal u moci až do konce války na konci března 1940. Po válce podal kabinet demisi a nahradila ho široká koalice všech demokratických stran, která vládla Finsku do konce Druhé světové války. Další volby se konaly až v březnu 1945, a to již s účastí komunistů organizovaných ve Finské lidově demokratické lize.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1939 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.