Otto Carius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto Carius
Otto Carius jako nadporučík v bílé slavnostní uniformě. U krku můžeme vidět jeho rytířský kříž s dubovými ratolestmi.
Otto Carius jako nadporučík v bílé slavnostní uniformě. U krku můžeme vidět jeho rytířský kříž s dubovými ratolestmi.
Narození 27. května 1922 (93 let)
Německo Zweibrücken, Výmarská republika
Úmrtí 24. ledna 2015
Německo Herschweiler-Pettersheim
Vojenská kariéra
Hodnost Oberleutnant
Doba služby 19401945
Sloužil Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka Wehrmacht
Jednotka 502. těžký tankový prapor
Války Druhá světová válka
Bitvy Operace Barbarossa
Vyznamenání Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Tankový bojový odznak ve stříbře
Odznak za zranění ve zlatě
Medaile za východní frontu

Otto Carius (27. května 1922, Zweibrücken24. ledna 2015, Herschweiler-Pettersheim) byl německý voják, tankové eso a jeden z nejúspěšnějších velitelů tanku v druhé světové válce. Je mu připisováno více než 150 zničených nepřátelských tanků.[1]

Válečné nasazení[editovat | editovat zdroj]

Otto Carius se narodil 27. května 1922 ve Zweibruckenu v jihozápadním Německu. Poté, co ukončil školní docházku, vypukla druhá světová válka a v květnu 1940 dobrovolně vstoupil do armády; byl přidělen do 104. pěšího záložního praporu. Po výcviku byl přidělen k 21. tankovému pluku a během operace Barbarossa v červnu 1941 prožil svoji první bitvu jako nabíječ v tanku Pzkpfw 38. Po roce válečné zkušenosti na Východní frontě byl Carius přijat do kursu důstojnických kandidátů a po jeho ukončení byl v dubnu 1943 přidělen k 502. těžkému tankovému praporu.

V červnu 1943, už v hodnosti poručíka, velel četě těžkých tanků u 502. praporu, prvního praporu, který byl vyzbrojen tanky Tiger. V letech 1943 a 1944 sloužil v severní části východní fronty.

Dne 22. července 1944 nadporučík Carius, již jako velitel roty, postupoval se svou rotou 8 Tigerů směrem k vesnici Malinava (severní předměstí Dunaburgu) s rozkazem zastavit ruský postup. Spolu s Albertem Kerscherem si vzali Kubelwagen, aby ověřili, jestli je už vesnice okupována Rusy, a zjistili, že ano. Carius poznal, že ruské tanky ve vesnici jsou pouze čelo útoku, a že čekají na příjezd hlavních sil. Rozhodl se, že znovu získá vesnici před příjezdem posil. Vrátil se k rotě, aby vysvětlil svůj plán na dobytí vesnice. Rozhodl se, že pro útok na vesnici použije jen dva Tigery, protože zde byla jen jedna cesta vedoucí do vesnice a útok všech jeho Tigerů by mohl být nebezpečný. Šest Tigerů zůstalo v záloze, když se jeho a Kerscherovy tanky tohoto typu přesouvaly směrem k vesnici Malinava. Rychlost byla základem Cariovy strategie a byla rozhodující při zmatení Rusů a znehybnění jejich tanků. Když se Cariův Tiger č.217 přesouval do vesnice, dva tanky T-34/85 právě otáčely své věže. V tu chvíli na ně vystřelil Kerscherův Tiger č.213, který sledoval Caria ve vzdálenosti asi 150 m, a zničil je. Stejně jako poprvé, Carius zaútočil na ruský nejnovější těžký tank IS-1 (možná IS-2). Jejich silueta byla trochu podobná německému Královskému Tigeru a Carius byl zpočátku zmatený, ale po chvilce váhání vypálil a IS-1 začal hořet. Později Carius vypověděl, že celá bitva netrvala víc než 20 minut. Během krátké chvíle Carius a Kerscher vyřadili 17 ruských tanků včetně nových IS-1. Ačkoliv byli Rusové při útoku překvapeni, Cariovo rychlé a přesné posouzení situace a výborně použitá taktika byly hlavními faktory výsledku bitvy. Cariův úspěch v Malinavě je srovnatelný s Wittmanovým u Villers-Bocage.

O dva později při průzkumu terénu byl Carius těžce raněn a tím skončilo jeho působení na východní frontě.

Na počátku roku 1945 byl Carius přeložen na západní frontu k formující se jednotce těžkých stíhačů tanků Jagdtiger a v dubnu 1945 padl do amerického zajetí.

Život po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce Carius vystudoval farmacii a otevřel si lékárnu. V roce 1960 vydal knihu svých válečných vzpomínek pod názvem Tiger v bažině. Kniha se stala mezi Němci velmi populární, mimo jiné i proto, že její autor se snažil "očištit" pověst vojáků Wehrmachtu a válku proti SSSR obhajoval jako obrannou válku proti komunismu. Kniha se dočkala šesti vydání, byla přeložena do angličtiny a slavný japonský kreslíř Mijazaki podle ní nakreslil komiks Otto Carius: Tigers covered with mud (Cariuse ztělesňuje postava čuníka, což se příliš nesrovnává s jeho tehdy vychrtlou postavou).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HART, Stephen A. Sherman Firefly vs Tiger, Normandy 1944. Oxford : Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-150-2. (anglicky) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HART, Stephen A. Sherman Firefly vs Tiger, Normandy 1944. Oxford : Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-150-2. Kapitola The Combatants, s. 41. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]