Organolity
Organolity jsou minerály organického původu. Od ostatních minerálů se liší zdrojem uhlíku v organické hmotě.[1] Do skupiny organolitů se řadí přírodní soli organických kyselin, přírodní uhlovodíky a další. Dříve se mezi organolity řadily i kaustobiolity (např. uhlí a ropa), ty se dnes ale řadí mezi horniny.[2] Mezi minerály byl dříve řazen také jantar, ale Mezinárodní mineralogická asociace ho neuznává[3] (nemá krystalickou strukturu, a tak je řazen mezi mineraloidy).
V systematické mineralogii se organolity řadí do 9. třídy (v některých systémech do 10. třídy). Co do počtu druhů minerálů je třída organolitů nejméně rozsáhlá.[4]
Soli organických kyselin[editovat | editovat zdroj]
K roku 2016 rozpoznávala Mezinárodní mineralogická asociace existenci 21 oxalátů (solí kyseliny šťavelové) organického původu. V této skupině se předpokládá existence mnoha dosud neobjevených minerálů.[5] Nálezy oxalátů se často váží na uhelné sloje (např. whewellit, žemčužnikovit), rašelinu (např. fichtelit), guáno (např. oxamit) a další organické materiály.[5]
Vedle oxalátů existují ještě minerály solí kyseliny mravenčí (např. formikait), solí kyseliny octové (např. acetamid)[5] a solí kyseliny kyanurové (joanneumit).[6]
Uhlovodíky[editovat | editovat zdroj]
K roku 2016 rozpoznávala Mezinárodní mineralogická asociace existenci deseti uhlovodíkových minerálů organického původu (např. kratochvílit). Pravděpodobnostní modely napovídají, že mnoho dalších minerálů teprve čeká na své objevení.[7]
Další organické minerály[editovat | editovat zdroj]
Do této skupiny patří několik minerálů založených na různých dalších organických materiálech (např. urea, kladnoit).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NOVOTNÁ, Julie. Šťavelany v horninách a rostlinách. Praha, 2010 [cit. 2019-08-31]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jan Jehlička. s. 8. Dostupné online.
- ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Minerály. Praha: Aventinum, 2003. 256 s. ISBN 8071512133. OCLC 85085259 S. 237.
- ↑ Amber Mineral Data. www.webmineral.com [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IX. třída: Organické substance. Přehled minerálů a hornin | E-learning Katedry biologie PdF MU [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c M. HAZEN, Robert, et al. Carbon mineral ecology: Predicting the undiscovered minerals of carbon. S. 897. American Mineralogist, Volume 101 [online]. 2016 [cit. 2019-08-31]. S. 897. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joanneumite. www.mindat.org [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ M. HAZEN, Robert, et al. Carbon mineral ecology: Predicting the undiscovered minerals of carbon. S. 895–896. American Mineralogist, Volume 101 [online]. 2016 [cit. 2019-08-31]. S. 895–896. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rozdělení organolitů podle Nickel-Strunzovy klasifikace na webu mindat.org
- Seznam organolitů a jejich rozdělení podle Nickel-Strunzovy klasifikace na webu webmineral.com