Orebice horská
 Orebice horská | |
|---|---|
 Orebice horská | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | bažantovití (Phasianidae) |
| Rod | orebice (Alectoris) |
| Binomické jméno | |
| Alectoris graeca Meisner, 1804 | |
 Areál rozšíření | |
| Synonyma | |
Perdix graeca | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orebice horská (Alectoris graeca) je hrabavý pták, pocházející z jihovýchodní části Evropy.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Je to zavalitý pták vzhledem připomínající koroptev, dosahující délky těla okolo 35 cm a rozpětí křídel okolo 50 cm, váží 500–800 gramů (kohouti jsou zpravidla o něco větší). Peří má zbarvené převážně břidlicově šedě, na křídlech jsou příčné černobílé pruhy, břicho a ocas jsou rezavě hnědé. Spodní část hlavy a krku má orebice horská čistě bílé, ohraničené silným černým pruhem. Zobák, nohy a lem oka jsou jasně červené.
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Obývá prosluněné kamenité stráně, v Alpách bývá zastižena i v nadmořské výšce přes 3000 metrů, na zimu se stahuje do nižších poloh. Živí se travinami, zrním, bobulemi, hmyzem a kroužkovci. Žije v hejnech, na počátku jara se rozděluje do párů, které obsazují teritoria, jejichž hranice samci vymezují potyčkami i hlasitým voláním, vyluzovaným převážně v ranních hodinách. V dubnu až červnu klade slepice osm až patnáct vajec. Zvláštností je, že snůšku mnohdy rozděluje do dvou hnízd, na jednom sedí samička a na druhém sameček, každý pak samostatně vodí mláďata, která vyseděl.[2] Inkubace vejce trvá tři až čtyři týdny, kuřata jsou schopna létat už týden po vylíhnutí.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rozlišují se následující geografické poddruhy:
- A. g. graeca (Meisner, 1804) – východní část Balkánu, Malá Asie
- A. g. saxatilis (Bechstein, 1805) – západní část Balkánu, Alpy
- A. g. whitakeri (Schiebel, 1934) – Sicílie
- A. g. orlandoi (Priolo, 1984) – Apeninský poloostrov (status samostatného poddruhu je sporný)
Přesný rozsah rozšíření je těžké určit, protože orebice horská na hranicích areálu často vytváří mezidruhové hybridy s blízce příbuznou orebicí čukar a orebicí rudou.
Jako lovná zvěř bývá orebice horská introdukována mimo hranice přirozeného rozšíření. Již od poloviny 19. století se podnikaly pokusy s jejím uvedením na české území. Ve zdejších klimatických podmínkách se však nedokáže rozmnožovat, mláďata proto musejí být odchovávána ve voliérách.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Chov zvířat
- ↑ Časopis Myslivost, říjen 2008
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SVENSSON, Lars, MULLARNEY, Killian, ZETTERSTRÖM, Dan: Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Nakladatelství Ševčík. Plzeň 2012. ISBN 978-80-7291-224-7
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu orebice horská na Wikimedia Commons 
Taxon Alectoris graeca ve Wikidruzích- Avibirds[nedostupný zdroj]
