Ondřej Horák (výtvarník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ondřej Horák
Narození16. května 1976 (47 let)
Sydney
Povolánívýtvarník, ilustrátor, pedagog a spisovatel
Webondrejhorak.info
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ondřej Horák (* 16. května 1976, Sydney) je český výtvarník, ilustrátor,[1] propagátor výtvarného umění,[2] autor výstavních projektů, galerijní pedagog, autor řady publikací a držitel ceny Magnesia Litera z roku 2015 za knihu pro děti a mládež. V některých případech používá pseudonym Fuczik.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 2005–2009 působil jako externí lektor v Národní galerii v Praze. Od roku 2009-2011 byl vedoucím Lektorského centra GASK, které se snaží představovat umění jako součást běžného života. Během svého života se zapojil do řady projektů a některé z nich sám inicioval. Většina z nich byla uměleckého zaměření. V roce 2019 napsal scénář a námět pro dětský pořad Skobičky na stanici ČT:D a v roce 2020 byl průvodce pořadem Průvodce výtvarným uměním. V minulosti se podílel na vytváření doprovodného programu Ceny Jindřicha Chalupeckého a galerie tranzitdisplay.[3]

Ondřej Horák je také autorem několika debatních pořadů Křeslo pro hosta (2010–2011), Nažive!(2012) nebo UM! (2016–2018).

Projekty[editovat | editovat zdroj]

  • 2006–2010 projekt Bezinka (s Monikou Sybolovou)
  • 2007–2010 spoluautor mezinárodního uměleckého projektu Cargo
  • 2010–2011 Obrazy pro nevidomé
  • 2011 Obrazy u seniorů
  • 2011–2012 Věznice: místo pro umění
  • 2019 Nezůstaneš sám (projekt pro hospic)

Máš umělecké střevo?[editovat | editovat zdroj]

Projekt Máš umělecké střevo? je zaměřený na současné výtvarné umění a způsoby jeho výuky na základních a středních školách přes platformu MUS. Realizuje také různé výstavy a festivaly do prostor galerijních institucí pod značkou Apendix Art. Vznikl v České republice, ale postupně se šíří i do dalších zemí. Dlouhodobá spolupráce s Národní galerií Praha, Moravskou galerií v Brně, Centrem současného umění DOX, Galerií Rudolfinum, Slovenskou národní galerií v Bratislavě, Ludwig Múzeum v Budapešti nebo Státní uměleckou sbírkou v Drážďanech pomáhají k propojení galerijních a vzdělávacích institucí (základní a střední školy).[4][5]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Je spoluautorem několika knih, které se převážně věnují umění.

  • (2014) Proč obrazy nepotřebují názvy – v roce 2015 obdržela tato kniha ocenění Magnesia litera v kategorii knih pro děti a mládež[6]
  • (2016) Průvodce neklidným územím I – Příběhy českého výtvarného umění (1900–2015)
  • (2017) Klacky v galerii, obrazy za miliony a co znamená krabice od pracího prášku
  • (2018) Průvodce neklidným územím II – Příběhy české architektury
  • (2021) Průvodce neklidným územím III – Příběhy české a slovenské fotografie
  • (2021) Ztracený svatý (Horák/Kusá)

Ceny[editovat | editovat zdroj]

  • 2019 - Nejkrásnější české knihy roku (Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky - 3. místo) - Proč umění?
  • 2015 - Magnesia Litera (Litera za knihu pro děti a mládež) - Proč obrazy nepotřebují názvy[7]
  • 2015 - Zlatá stuha (Výtvarná část: Literatura faktu pro děti a mládež) - Proč obrazy nepotřebují názvy[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 17. 3. 2021]
  2. Děti se mají ptát, ne opakovat po rodičích, říká autor knihy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-12-22 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  3. Ondřej Horák — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  4. Máš umělecké střevo? [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  5. Kurátor Ondřej Horák: Umění nikdy nebylo srozumitelné pro všechny. Radio Wave [online]. 2017-02-28 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  6. Ondřej Horák a Jiří Franta / Proč obrazy nepotřebují názvy. ČT24 [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-19. 
  7. Magnesia Litera [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  8. Ondřej Horák. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-19. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]