Oleg Cokov
| Oleg Jurjevič Cokov | |
|---|---|
 Oleg Jurjevič Cokov (28. června 2021) | |
| Narození | 23. září 1971 Gazalkent |
| Úmrtí | 11. července 2023 (ve věku 51 let) Berďansk |
| Příčina úmrtí | raketový útok |
| Místo pohřbení | Majkop |
| Alma mater | Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace |
| Povolání | voják |
| Ocenění | medaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy Odznak pro osoby dokončivší vyšší vojensko-vzdělávací instituce Ozbrojených sil SSSR medaile Syrsko-ruské vojenské společenství medaile "Za výcvik" medaile Učastníkovi vojenské operace v Sýrii … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oleg Jurijevič Cokov (rusky Оле́г Ю́рьевич Цо́ков; 1971/1972, Sovětský svaz – 11. července 2023, Berďansk, Ukrajina) byl ruský generálporučík, který sloužil v ruských pozemních silách jako zástupce velitele Jižního vojenského okruhu. Byl zabit v červenci 2023 raketovým úderem během ukrajinské protiofenzívy proti ruské invazi na Ukrajinu.
V době své smrti byl nejvyšším padlým ruským velitelem. V červnu 2022 sice v Luhanské oblasti zemřel velitel 1. armádního sboru Roman Kutuzov, ale hodnost generálporučíka spolu s hvězdou Hrdina Ruska mu byly uděleny až posmrtně.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Oleg Cokov byl synem vojenského důstojníka Jurije Georgijeviče Cokova.[2] Jeho rodina se často stěhovala, vyrůstal na vojenských základnách a studoval na 11 různých školách, mimo jiné v Čojbalsanu a Semipalatinsku. Po vzoru svého otce si vybral vojenskou kariéru a byl přijat do vojenské školy v Taškentu. Po promoci v roce 1994 byl zařazen k 74. samostatné gardové motostřelecké brigádě v Jurze v Sibiřském vojenském okruhu jako velitel motostřelecké čety.
Cokov byl nasazen do první čečenské války, v lednu 1995 se zúčastnil bitvy u Grozného. Později byl povýšen na zástupce velitele praporu u 74. brigády. Poté byl přijat na Frunzeho vojenskou akademii, kterou ukončil v roce 2000. Téhož roku, již jako major, bojoval ve druhé čečenské válce jako velitel motostřeleckého praporu. Velitelem praporu zůstal až do roku 2004, kdy byl povýšen na podplukovníka a zástupce velitele brigády.[2]
Hodnost získal v relativně mladém věku 32 let. Jeho kariéra postupovala, v roce 2006 byl povýšen na velitele 228. motostřeleckého pluku 85. motostřelecké divize.[2] Poté byl jmenován zástupcem velitele 36. samostatné gardové motostřelecké brigády ve Východním vojenském okruhu, kde sloužil v letech 2009 až 2011.[3]
V listopadu 2010 vyšetřovací výbor Ruské federace obvinil Cokova ze spáchání podvodu a zneužití pravomoci v době, kdy velel 228. pluku.[4] Případ jeho kariéru ale neovlivnil a v roce 2011 byl Cokov přeložen jako náčelník štábu a zástupce velitele 33. samostatné motostřelecké brigády 49. vševojskové armády Jižního vojenského okruhu se sídlem v Majkopu. V letech 2014 až 2015 velel 810. samostatné námořní pěší brigádě.[5] V letech 2015 až 2018 velel 205. samostatné motostřelecké brigádě v Buďonnovsku,[6] 12. prosince 2016 byl povýšen na generálmajora.[7] V letech 2018 až 2019 byl zástupcem velitele 49. vševojskové armády.[8] V září 2019 Cokov začal studovat na Vojenské akademii generálního štábu. Po dvou letech absolvoval a byl jmenován náčelníkem štábu 2. gardové vševojskové armády.[9]
Cokov se zúčastnil ruské invaze na Ukrajinu, zahájené v únoru 2022. Podílel se na raketových útocích proti ukrajinským městům. V srpnu 2022 převzal velení 144. gardové motostřelecké divize. V září 2022 mluvčí ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč uvedl, že Cokov byl zraněn. Ruská strana informaci tehdy označila za lež a ukrajinskou propagandu. Po jeho smrti ji však potvrdil poslanec Andrej Gurulov.[1]
Později byl Cokov povýšen na zástupce velitele Jižního vojenského okruhu a 17. února 2023 na generálporučíka.[10]
Cokov byl zabit 11. července 2023 při úderu proti velitelskému stanovišti 58. vševojskové armády v ukrajinském Berďansku během ukrajinské protiofenzívy.[11] K červenci 2023 byl jedním ze dvou nejvyšších ruských důstojníků zabitých na Ukrajině.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oleg Tsokov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ŠMEJKAL, Pavel. Další ruský generál se z Ukrajiny vrací v rakvi. Okupanti přišli už o více než desítku takových velitelů. Forum 24 [online]. 2023-07-13. Dostupné online.
- ↑ a b c old.redstar.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ nvo.ng.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ngs.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ sevastopol.su. Dostupné online. (rusky)
- ↑ st-vedomosti.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Dostupné online. (rusky)
- ↑ stapravda.ru. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Dostupné online. (rusky)
- ↑ Dostupné online. (rusky)
- ↑ edition.cnn.com. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Jurjevič Cokov na Wikimedia Commons
