Obrábění kovů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Obrábění kovů je technologický proces, kterým se vytváří požadovaný tvar obráběného předmětu (obrobku), v daných rozměrech a v daném stupni přesnosti, a to odebíráním materiálu. Tím se liší od jiných technologií, například dělení materiálu, tváření nebo odlévání. Starší postupy ručního obrábění ustupují v moderní době strojnímu obrábění.

Frézování. Chladicí kapalina umožní použití vyšších řezných rychlostí
Číslicově řízené souřadnicové frézovací centrum
Soutružení velkého obrobku
Stolní hrotový soustruh pro domácí dílnu
Bruska na plocho s elektromagnetickým upínáním obrobku (detail vpravo nahoře)
Bruska na kulato

Způsoby[editovat | editovat zdroj]

  • tradiční
    • ruční obrábění
    • třískové mechanické obrábění
    • řezání
  • netradiční nebo nekonvenční obráběni:
    • elektrojiskrové
    • chemické
    • světelným paprskem - laserem
    • vysokotlakým proudem vody

Ruční obrábění[editovat | editovat zdroj]

  • Pilování – ruční obrábění, kdy se používá pilníků různých délek, tvarů a hrubostí.
  • Zaškrabávání – ruční obrábění, při němž se škrabákem dosahuje co nejkvalitnějšího povrchu obráběné plochy (nikoliv drsnosti, ale geometrické kvality). Pro výsledné vlastnosti se někdy používá na vodících plochách obráběcích strojů.

Třískové obrábění[editovat | editovat zdroj]

Břit nástroje vniká do materiálu a odděluje od něj třísky. Základem obrábění je teorie vzniku třísky. Přitom rozlišujeme několik pohybů:

  • Pohyb do řezu (hlavní pohyb), kterým se odebírá tříska; např. u soustruhu jej vykonává obrobek, u frézy nástroj.
  • Pohyb do záběru čili posuv (vedlejší pohyb) je k němu zpravidla kolmý a nástroj se jím posouvá na jiná místa povrchu obrobku. Posuv může být podélný a příčný, plynulý nebo přerušovaný.
  • Přísuv je obvykle kolmý k obráběnému povrchu a nastavuje hloubku řezu.[1]

Hlavní druhy třískového obrábění[editovat | editovat zdroj]

  • Soustružení – obrobek rotuje a nůž se posouvá po jeho povrchu (strojním nebo ručním posuvem).
  • Frézování – nástroj (fréza) rotuje a upnutý obrobek se posouvá k nástroji.
  • Vrtání - nástroj (vrták) rotuje a posouvá se k obrobku. Vrtat se dá i na soustruhu, kdy se vrták upne do koníku stroje. Viz obrázek
  • Vystružování je dokončovací operace, která následuje po vrtání (nebo vyhrubování), když je třeba docílit přesný rozměr díry a zároveň kvalitní povrch. Nástroj – výstružník se posouvá k obrobku. Díra musí být předvrtána s relativně malým přesahem, několika desetin mm.
  • Řezání – se ve strojírenské výrobě používá většinou při dělení dlouhých pásovin a kulatin na požadovaný rozměr (s ponecháním přídavku na další obrábění). Dnes se většinou používá pásová pila.
  • Hoblování – obrábění ploch, obrobek je upnut a vykonává hlavní řezný pohyb, nůž vykonává posuv a přísuv, v současnosti se používá jen ojediněle (např. upínací stoly některých obráběcích strojů se hoblují).
  • Obrážení – obrábění ploch, obrobek je upnut a hlavní řezný pohyb vykonává nástroj. Používá se například pro výrobu ozubených kol.
  • Broušení je odebírání materiálu nástrojem s množstvím nahodile orientovaných břitů.
    • Na kulato – používá se pro výrobu rotačních součástí o vysoké přesnosti. Obrobek, většinou upnut mezi hroty ve středících důlcích, se pomalu otáčí. K němu se přisouvá brusný kotouč o vysokých otáčkách. Brousí se předem osoustružené povrchy, při ponechání přídavku několik desetin mm. Patří sem i broušení otvorů.
    • Na plocho – používá se pro výrobu rovinných, někdy i tvarových ploch. Obrobek je upnut a vykonává pomalý přímočarý vratný pohyb. K němu se přisouvá brusný kotouč o vysokých otáčkách.
  • Superfinišování – používá se pro dosažení co nejlepší drsnosti povrchu u rotačních součástí, za pomocí vibrujícího nástroje
  • Lapování – Používá se při něm brusných lapovacích past, pro dosažení kvalitní drsnosti povrchu
  • Honování - Dokončovací obrábění vnitřních nebo vnějších povrchů válcových součástí.[2]

Jiné druhy obrábění[editovat | editovat zdroj]

Princip elektrojiskrového řezání

Elektrojiskrové obrábění[editovat | editovat zdroj]

Také elektroerozivní obrábění, zkratka EDM (z anglického Electric Discharge Machining) je technologie, při níž odběr materiálu působí drobné elektrické výboje mezi obráběcí elektrodou a obrobkem v prostředí kapalného dielektrika. Přerušovaný výboj zajišťuje pulzní zdroj proudu s intenzitou až desítek ampér a odebraný materiál je třeba odplavovat proudem dielektrika. Obrobek může být libovolně tvrdý kov, ale i další materiály. Hlavní metody jsou:

  • Elektrojiskrové řezání, při němž je elektrodou tenký, obvykle mosazný drát. Drát se pomalu odvíjí a protože stroj je přesně řízen CNC, může v materiálu vyřezávat téměř libovolné tvary, včetně zkosených stěn.
  • Elektrojiskrové hloubení, při němž se měděná nebo grafitová elektroda výboji jakoby zabořuje do obrobku, až v něm vytvoří přesnou negativní kopii. Užívá se zejména pro výrobu vstřikovacích forem na umělé hmoty a je dnes jednou z nejpoužívanějších technologií.

Řezání laserem[editovat | editovat zdroj]

Odběr materiálu působí úzký svazek laserového záření o vysoké hustotě energie. Užívá se k přesnému řezání a vyřezávání kovů i jiných materiálů.

Řezání vodou o vysokém tlaku[editovat | editovat zdroj]

Tenký proud vody působí podobně jako paprsek laseru a protože stroj je také řízen počítačem, může vyřezávat téměř libovolné tvary.

Chemické obrábění[editovat | editovat zdroj]

Spočívá v chemickém odběru materiálu, například leptáním.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řasa - Gabriel, Strojírenská technologie 2/2, str. 53n.
  2. Řasa - Gabriel, Strojírenská technologie 3/1.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Obrábění. Sv. 7, str. 679
  • J. Řasa - V. Gabriel, Strojírenská technologie 3/1. Praha: Scientia 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu