Přeskočit na obsah

Obléhání Soluně (904)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obléhání Soluně
konflikt: Byzantsko-arabské války
Vyplenění Soluně kronika Přehledné dějiny Ioanna Skylitza, madridský rukopis, 12. století
Vyplenění Soluně
kronika Přehledné dějiny Ioanna Skylitza, madridský rukopis, 12. století

Trvání904
MístoSoluň
Souřadnice
Výsledekdobytí a vyplenění Soluně Araby
Strany
Abbásovci Byzantská říše Byzantská říše
Velitelé
Leon z Tripolisu Petronas
Leo Chitzilakes
Niketas

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obléhání Soluně v roce 904 označuje dobytí a následné vyplenění byzantského města Soluně vojsky abbásovského chalífátu pod velením byzantského přeběhlíka – a muslimského konvertity – Leona z Tripolisu.

Město, které se nachází v Řecku, bylo v roce 904 součástí Byzantské říše a svou velikostí a lidnatostí se řadilo na druhé místo hned za největší město v říši Konstantinopol.[1] Po oslabení ústřední moci abbásovského chalífátu v důsledku čtvrté Fitny a anarchie v Samaře se mnohé oblasti rozsáhlého chalífátu začaly odtrhávat z chalífovy kontroly a i když stále se formálně považovaly z náboženského pohledu za součást říše, jednaly nezávisle na její armádě i vládě.[2] Pozornost těchto převážně autonomních muslimských dynastií se následně obrátila ke Středozemnímu moři. V roce 860 se tyto muslimské dynastie pokusily znovu potvrdit svou nadvládu nad Středozemním mořem a vybudovaly námořní základny v Tripolisu a Tarsu. V roce 898 admirál Raghib, eunuch a bývalý klient prince-regenta al-Muwaffaqa[3] rozhodně porazil byzantskou flotilu a zajal 3 000 byzantských námořníků zvaných Κιβυρραιῶται (Kibyrrhaiōtai) podle stejnojmenného thematu. Tato námořní bitva se ukázala být zlomovým bodem, protože otevřela Egejské moře nájezdům muslimských flotil.[4]

Obléhání a pád města

[editovat | editovat zdroj]
Jihovýchodní Evropa kolem roku 910

Vydrancování Soluně v roce 904 námořnictvem abbásovského chalífátu bylo jednou z nejhorších katastrof, které postihly Byzanc nejen za vlády Leona VI., ale v celém 10. století.[5] Muslimská flotila 54 lodí pod velením odpadlíka Leona z Tripolisu, který nedávno před tím konvertoval k islámu, vyplula ze Sýrie a jako prvotní cíl zvolila Konstantinopol. Muslimský útok na hlavní město cisařství byl odražen a místo toho se flotila obrátila k Soluni, což Byzantince zcela překvapilo a jejich námořnictvo nebylo schopno včas reagovat. Stará tradice zaznamenaná Ioannem Kaminiatem objasňuje, že soluňské hradby, které chránily město od moře, byly nízké a zcela nevyhovující k tomu, aby se dokázaly vypořádat s jakoukoli vojenskou hrozbou. Na této straně bylo původně město po mnoho let předtím zcela neopevněné. V době muslimského nájezdu na město zůstalo opevnění nevylepšené, protože se nepředpokládalo, že by nějaký nájezdník mohl zaútočit přes tuto část města.[6]

Od byzantského císaře přišla zpráva o plánovaném útoku Abbásovců. Když se o tom dozvěděli obyvatelé Soluně, zachvátila město panika. Císařův posel se jmenoval Petronas a měl hodnost protospatharia. Petronas radil obyvatelům Soluně, aby své úsilí nesoustřeďovali jen na opravy hradeb. Ioannes Kaminiates uvádí, že Petronas vymyslel alternativní strategii. Zjistil totiž, že práce na hradbách by byly zbytečné, protože by zabraly příliš mnoho času, a proto navrhl vybudovat podvodní bariéru, která by chránila město tím, že by nedovolila nepřátelským lodím přistát u hradebních zdí. V roce 1777 francouzský opat Belley ve své studii o historii a památkách města Soluně napsal: ... [v Soluni] existuje velké množství nápisů, i když mnoho z nich bylo svrženo do moře, aby zabránily flotile Saracénů vylodit se u města, které Saracéni na začátku desátého století vyplenili.[7] To potvrzuje Kaminiatův údaj.

Než však mohla být bariéra dokončena, dorazil další císařův vyslanec, aby převzal odpovědnost za obranu města a urychlil odvolání Petrona. Jmenoval se Leon Chitzilakes, byl jmenován stratégem regionu a pověřen vojenskými operacemi. Rozhodl se dočasně zastavit práce na podvodní bariéře a dokončit stavbu gradeb. Leon VI. poslal opět dalšího, již třetího, stratéga jménem Niketas, aby nahradil Leona Chitzilaka a převzal velení města. Navzdory své děsivé pověsti vojenského velitele dokázal jen nevýznamně zlepšit šance města na obranu. Prosby o pomoc ze vzdálených zemí a od vazalů byly z velké části ignorovány, zatímco opravné práce na hradbách se ukázaly jako nedostatečné.[5] Ke konci července 904 se objevili abbásovští nájezdníci a po krátkém obléhání trvajícím necelé čtyři dny byli schopni zaútočit na hradby obrácené směrem k moři, překonat odpor obránců a 29. července proniknout do města.[6]

Plenění trvalo celý týden, než se nájezdníci vrátili na své základny v Levantě; osvobodili při něm 4 000 muslimských zajatců a zajali 60 byzantských lodí,[4] dalších 60 zničili,[6] zmocnili se bohaté kořisti a 22 000 zajatců, většinou mladých lidí. Soudobá zpráva od at-Tabarího zmiňuje, že během krvavé lázně bylo zabito 5 000 Byzantinců a každý arabský námořník dostal 1 000 zlatých dinárů jako válečnou kořist.[8] Svatý Eliáš z Enny navštívil Soluň po jejím vyplenění a popsal město jako místo naprosté bídy.[9] Abbásovci se po dobytí města stáhli a vrátili do Tripolisu, zatímco zajatci byli posláni do Tarsu.[10] Většinu zajatců, včetně Ioanna Kaminiata, který plenění zaznamenal, vykoupila později Byzanc a vyměnila je za muslimské zajatce.

Byzantský nájezd vedený generálem Andronikem Dukou na oblast v okolí města Germanikeia ke konci roku 904, je považován jako pomsta za vyplenění Soluně.[10] Arabové z Tarsu byli poraženi a došlo k výměně zajatců.[10]

Leon z Tripolisu se v letech 907 a 912 pokusil znovu vyplout proti Byzanci, ale v obou případech byl jeho nájezd zmařen.[11]

Problémy s primárními zdroji

[editovat | editovat zdroj]

Existují pouze dva hlavní primární zdroje, které zmiňují vyplenění Soluně. Prvním je obyvatel Soluně Ioannes Kaminiates a druhým muslimský historik at-Tabarí. Navzdory krátkým zmínkám o této události v dalších dopisech (většinou od duchovních) v letech následujících po vyplenění se pro tuto událost našlo jen málo historických důkazů. Skutečnost, že at-Tabari píše, že Leon z Tripolisu vyplenil Attaleiu a ne Soluň, vedla některé historiky k tvrzení, že k vydrancování Soluně nikdy nedošlo. Jiní jsou toho názoru, že je to produkt množství pospojovaných příběhů,[12] zatímco někteří pochybují o historicitě samotného Ioanna Kaminiata.[13]

Hlavní historické problémy nalezené v Kaminiatově zprávě jsou následující:[11][12]

  • Údaje kolidující s at-Tabarim, který tvrdí, že Leon z Tripolisu zaútočil na Attaleiu.
  • Styl psaní Ioanna Kaminiata se odlišuje od historického žánru jeho současníků.
  • Data uvedená Ioannem Kaminiatem se neshodují s daty v arabských zdrojích.
  • Ioannes Kaminiates uvádí jen velmi málo historických faktů, které lze potvrdit jinými zdroji.
  • Velmi málo zdrojů byzantských současníků zmiňuje nebo odkazuje na Ioanna Kaminiata. Ve skutečnosti tak činí pouze jeden.
  • Jazyk, který Ioannes Kaminiates používá, připomíná řečtinu 15. století a vyvolává otázky, zda žil v době samotného plenění.

Přesto i většina historiků, kteří zpochybňují popis Ioanna Kaminiata – zejména data, která používá – souhlasí, že k vyplenění skutečně došlo, a to zhruba v rysech uvedených Ioannem Kaminiatem.[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sack of Thessalonica (904) na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • The Oxford Dictionary of Byzantium.. Redakce Alexander Petrovich Kazhdan, Alice-Mary Maffry Talbot, Anthony Cutler, Timothy E. Gregory, Nancy Patterson Ševčenko. New York: Oxford University Press, 1991. ISBN 978-0-19-504652-6. OCLC 22733550 (anglicky) 
  • CURTA, Florin. Southeastern Europe in the Middle Ages, 500–1250. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 491 s. (Cambridge Medieval Textbooks). Dostupné online. ISBN 978-0521815390. (anglicky) 
  • FARAG, Wael A. Some Remarks on Leo of Tripoli's Attack on Thessaloniki in 904 A. D.. Byzantinische Zeitschrift. 1989, roč. 82, čís. 1–2. ISSN 0007-7704. DOI 10.1515/byzs.1989.82.1-2.133. 
  • FRENDO, David; FOTIOU, Athanasios; BÖHLIG, Gertrud. John Kaminiates: The Capture of Thessaloniki. In: Byzantia Australiensia. Perth: Australian Association for Byzantine Studies, 2000. ISBN 978-1-876503-00-0. ISSN 0725-3079. Svazek 12. (anglicky)
  • JAMIESON, Alan G. Faith and Sword: A Short History of Christian–Muslim Conflict. [s.l.]: Reaktion Books, 2006. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1861892720. (anglicky) 
  • KARLIN-HAYTER, Patricia. 'WHEN MILITARY AFFAIRS WERE IN LEO'S HANDS': A Note on Byzantine Foreign Policy (886–912). Traditio. Cambridge University Press, 1967, čís. 23, s. 15–40. DOI 0.1017/S0362152900008722. (anglicky) 
  • KAZHDAN, Alexander Petrovich. Some Questions Addressed to the Scholars, who Believe in the Authenticity of Kaminiates’ "Capture of Thessalonika". Byzantinische Zeitschrift. 1978, roč. 71, čís. 2. ISSN 0007-7704. DOI 10.1515/byzs.1978.71.2.301. (anglicky) 
  • KENNEDY, Hugh Nigel. The prophet and the age of the caliphates: the Islamic Near East from the sixth to the eleventh century. [s.l.]: Longman, 1986. 424 s. Dostupné online. ISBN 978-0582193130. OCLC 12262139 (anglicky) 
  • ΠΑΤΟΎΡΑ-ΣΠΑΝΟΎ, Σοφία. Οἱ αἰχμάλωτοι ὡς παράγοντες ἐπικοινωνίας καὶ πληροφόρησης (4oς-10oς αἰ.). Athens: Ἐθνικὸ Ἵδρυμα Ἐρευνῶν, 1994. 174 s. ISBN 960-7094-42-5. (řecky) 
  • RIEDEL, Meredith L. D. Leo VI and the Transformation of Byzantine Christian Identity: Writings of an Unexpected Emperor. Cambridge: Cambridge University Press, 2018. 236 s. ISBN 978-1107053076. (anglicky) 
  • AT-ṬABARĪ, Muhammad. The return of the Caliphate to Baghdad. Redakce Franz Rosenthal. Albany, NY: State University of New York Press, 1985. 239 s. ISBN 978-0873958769. OCLC 44962412 (anglicky) 
  • TELLIER, Luc-Normand. Urban world history: an economic and geographical perspective. Québec: Presses de l'Université du Québec, 2009. 629 s. Dostupné online. ISBN 978-2-7605-2209-1. OCLC 444730453 (francouzsky) 
  • TREADGOLD, Warren T. A History of the Byzantine State and Society. Stanford, CA: Stanford University Press, 1997. 1044 s. Dostupné online. ISBN 978-0804726306. (anglicky) 
  • VASILIEV, Alexander Alexandrovich. An Edict of the Emperor Justinian II, September, 688. Speculum: A Journal of Medieval Studies. University of Chicago Press Journals, 1943, čís. 18, s. 1–13. DOI 10.2307/2853636. (anglicky) 
  • VASILIEV, Alexander Alexandrovich. Byzance et les Arabes. Redakce Henri Grégoire, Marius Canard. Svazek II: Les relations politiques de Byzance et des Arabes à l'époque de la dynastie macédonienne (les empereurs Basile I, Léon le Sage et Constantin VII Porphyrogénète) 867-959 (253-348). Brussels: Éditions de l’Institut de Philologie et d’Histoire Orientales, 1968. Kapitola 1: Les relations politiques de Byzance et des Arabes à l'époque de la dynastie macédonienne. Première période, de 867 à 959, s. 163–179. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]