Obléhání Saint-Martin-de-Ré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání Saint-Martin-de-Ré
Anglický útok na ostrov Ré, rytina Jacquese Callota
Anglický útok na ostrov Ré, rytina Jacquese Callota
Trvání: 3. července 1627 – 8. listopadu 1627[1]
Místo: Saint-Martin-de-Ré, Francie
Výsledek: francouzské vítězství
Strany
Pavillon royal de la France.png Francouzské království Anglie Anglie
Blason de La Rochelle.png město La Rochelle
Velitelé
generál Toiras
Henri de Schomberg
vévoda z Buckinghamu

Síla
1500[2]

Posily:
2000 (od 7. listopadu)[2]
Angličané:
77 lodí
6000 mužů
200 koní[3]

Posily:
2000 irských vojáků (od první poloviny září)[4]
dobrovolníci z La Rochelle (od druhé poloviny září): 500[2]
Ztráty
4000–5000[1]

Během obléhání Saint-Martin-de-Ré se anglická armáda pod velením vévody z Buckinghamu od července do listopadu 1627 neúspěšně pokoušela dobýt francouzskou pevnost Saint-Martin-de-Ré. Střetnutí bylo součástí jedné z anglo-francouzských válek.

Angličané měli v plánu ovládnout ostrov , kde se pevnost nacházela, a využít ho jako opěrný bod pro spolupráci s hugenotským městem La Rochelle, které se nacházelo se poblíž.

Po několikaměsíčním anglickém obléhání se však Francouzům podařilo se štěstím probojovat přes anglické loďstvo a dopravit své vyhladovělé posádce potřebné zásoby. Buckingham se poté rozhodl zariskovat a na pevnost neúspěšně zaútočil. Když pak Francouzům připluly posily, vyčerpaní Angličané se ve zmatku a s velkými ztrátami stáhli z ostrova.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu let 1626 a 1627 se zhoršily anglo-francouzské vztahy. Mezi oběma státy docházelo k námořním incidentům, svou roli sehrály i špatné vztahy mezi anglickým králem Karlem I. a Buckinghamem na straně jedné a francouzským králem Ludvíkem XIII. a jeho prvním ministrem kardinálem Richelieuem na straně druhé. K vyhrocení došlo i kvůli sporům o personální obsazení dvora královny Henrietty Marie, novomanželky Karla I., původně francouzské princezny. Angličané se nakonec rozhodli zasadit Francouzům úder obsazením francouzského ostrova Ré a následnou spoluprací s hugenoty v blízkém městě La Rochelle, kteří měli dlouhodobě napjaté vztahy s francouzskou vládou. Jejich konečným záměrem bylo pravděpodobně vytvoření malého protestantského státu na francouzském území, který by byl jejich spojencem nebo dokonce byl na Anglii do jisté míry závislý.[5]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

77 anglických lodí, na kterých bylo umístěno přibližně 6000 mužů, 200 koní a 20 děl, se bez problémů dostalo přes kanál La Manche a 23. července ocitlo u ostrova Ré. Velitel francouzského sboru generál Toiras se pokusil Angličany odrazit už na plážích, konkrétně v Sablanceaux, avšak Angličanům, kteří byli kryti námořním dělostřelectvem, se vylodění zdařilo a Francouzi se museli s velkými ztrátami stáhnout do pevnosti Saint-Martin-de-Ré a pevnůstky La Prée. Buckingham nyní spoléhal na pomoc obyvatel La Rochelle, ti ale zatím nebyli ochotni jít do otevřeného konfliktu s francouzským králem Ludvíkem XIII. a Angličanům poslali pouze asi 100 dobrovolníků.[6]

Anglický ústup přes Loix

Angličané oblehli pevnosti s cílem ji vyhladovět, přibývalo jim ovšem raněných a nemocných a po čase si uvědomili, že bez posil jejich podnik nebude úspěšný.[7] V září sice připlulo 2000 Irů[4], to ale nestačilo.[7] V tomtéž měsíci se Ludvík XIII. rozhodl oblehnout La Rochelle a jeho obyvatelé tak už byli ochotní se s Buckinghamem dohodnout. Poslali vévodovi pomoc v počtu 800 mužů a přijali ve městě anglické raněné. Počátkem října už Francouzům docházely zásoby, jejich loďstvu se ale se štěstím podařilo prorazit skrz anglické koráby a potřebné potraviny spolu s ostatními zásobami dopravit do pevnosti. Následnou Buckinghamovu nabídku na vyjednávání francouzský ministr Richelieu zamítl. Situace Angličanů začínala být zoufalá, hrozilo, že je napadne francouzská armáda z pevniny, a potřebné posily stále nepřicházely. V důsledku nemocí a hladu jim ubývalo stále více bojeschopných mužů, a tak se počátkem listopadu odhodlali k riskantnímu přímému útoku na pevnost. Ten pro ně ale dopadl špatně, jedním z důvodů byly krátké žebříky, které nedosahovaly až na vrchol pevnostních hradeb. Když dva dny poté obdržel Toiras posily v počtu 2000 vojáků pod velením maršála Schomberga, Buckinghamovi bylo jasné, že se musí z ostrova se zbytkem svých mužů stáhnout.[7]

Angličané měli v úmyslu nalodit se na ostrůvku Loix ležícím těsně vedle ostrova Ré. Ústup na Loix byl však plný zmatků a dopadl pro Angličany velmi špatně. Vévoda z Buckinghamu sice mezi ostrůvkem a ostrovem Ré nechal postavit dřevěný most, ale obranné postavení vybudoval pouze na jedné jeho části – té, která se nacházela na Loix. Angličanům byli v patách francouzští vojáci a při chaotickém přechodu mostu jich hodně padlo nebo se utopilo. Celkově při anglickém vpádu do Francie padlo 4000, podle některých odhadů dokonce 5000 mužů a celý jejich podnik tak skončil naprostým fiaskem.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DUCHEIN, Michel. Vévoda z Buckinghamu. Překlad Otomar L. Krejča. Praha : Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-578-1. S. 284, 292. [Dále jen: Duchein]. 
  2. a b c Duchein, s. 288–292
  3. Duchein, s. 281–284
  4. a b KNECHT, Robert J. Richelieu. Překlad Stanislava Pošustová. Litomyšl : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-430-1. S. 75–76. [Dále jen: Knecht]. 
  5. Duchein, s. 272–278, 284
  6. Duchein, s. 282–287
  7. a b c Duchein, s. 287–291
  8. Duchein, s. 291–296

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]