Násilí v médiích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mnoho sociálních psychologů se domnívá, že sledování násilí v televizi a jiných médiích může způsobit agresivní chování v sociálním životě. Avšak podle jiných, násilí v médiích může mít i pozitivní účinky či dokonce vůbec žádné.

Negativní účinky násilí v médiích[editovat | editovat zdroj]

Procesy[editovat | editovat zdroj]

Učení pozorováním: Pokud vidíme, že násilné chování je odměňováno, lze se mu naučit pozorováním.

Disinhibice: Sledování agrese může snížit sociální zábrany agresivního chování, neboť se začne jevit jako legitimní.

Aktivace: Agresivní emocionální aktivace či vzrušení ze sledování agrese mohou vést ke skutečnému násilí.

Snížení citlivosti: Sledování agrese může vést k jejímu zvýšenému přijímání či tolerování ve společnosti.

Obavy: Sledování násilí ve zpravodajství posiluje obavy a úzkostné stavy.[1]

Experimenty[editovat | editovat zdroj]

Laboratorní experimenty násilí v médiích[editovat | editovat zdroj]

Bandura ve svých experimentech dokázal, že agrese může být naučena a napodobována podle živých, filmových, nebo kreslených vzorů. Liebert a Baron (1972) zjistili, že děti, které sledovaly násilný program, s větší pravděpodobností ublížily jinému dítěti. Tyto experimenty jsou kritizovány zejména proto, že laboratorní prostředí může vytvářet umělé výsledky.

Přirozené experimenty[editovat | editovat zdroj]

Joy a kol. (1986) měřily hladiny agrese u dětí v jednom kanadském městě 1 rok před zavedením televize a 1 rok po něm a nalezli významný nárůst v porovnání s nevýznamnými nárůsty v městech, která již televizi měla.

Terénní experimenty[editovat | editovat zdroj]

Parke a kol. (1977) pouštěli mladistvým provinilcům v USA a Belgii po dobu 1 týdne v jejich domovech buď násilnou, nebo nenásilnou televizi. Agrese byla větší u skupiny, která sledovala násilnou televizi.

Korelační studie[editovat | editovat zdroj]

Eron (1987) nalezl významnou pozitivní korelaci mezi množstvím agrese zhlédnuté ve věku 8 let a pozdější agresí ve věku 30 let. Philips (1986) nalezl korelaci mezi případy, jež se hojně objevovaly v médiích, např. vraždy, boxerské zápasy, a řadou odpovídajících případů, k nimž došlo mezi veřejností. Je však důležité uvědomit si, že nalezená korelace nedokazuje příčinný vztah.

Pozitivní účinky násilí v médiích[editovat | editovat zdroj]

Procesy[editovat | editovat zdroj]

Očkování: Sledování antisociálního násilí může být příležitostí k diskuzím o jeho nemorálnosti či o tom, že nevede k ničemu dobrému („záporný hrdina“ nakonec prohraje).

Katarze: Podle Freuda může sledování násilí poskytnout úlevu od potlačované agrese, která se uvolní emočními sympatiemi.

Experimenty[editovat | editovat zdroj]

Výzkum očistného účinku násilí v televizi

Feshbach a Singer (1971) tvrdili, že děti, jimž po dobu 6 týdnů ukazovali agresivní programy, projevovaly méně agresivního chování, než ty, kterým ukazovali televizi bez násilí. Tomuto výzkumu však byly vytýkány metodologické vady a pozdější výzkumy nálezy nepotvrdily, nebo přinesly nálezy opačné.

Žádné účinky násilí v médiích[editovat | editovat zdroj]

Howitt a Cumberbatch (1974) analyzovali 300 studií a došli k závěru, že násilí v televizi nemá žádný přímý účinek na chování dětí.

Freedman (1984,1986) uvádí, že ačkoliv existuje nevýrazná korelace mezi mírou sledování agrese a agresivním chováním, příčinný vztah je velmi slabý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://medicalxpress.com/news/2019-04-media-exposure-mass-violence-fuel.html - Media exposure to mass violence can fuel cycle of distress, three-year longitudinal study shows