Nosítková doprava v Brně
Veřejná nosítková doprava v Brně fungovala v letech 1708 až 1776. Provoz řídil po většinu doby Andreas Eberhardt Girod.[1]
Provoz[editovat | editovat zdroj]
Nosítka byla rozmístěna na dvou stanovištích, čtyři na Zelném trhu a čtyři na náměstí Svobody, celkem tedy osmery nosítka pro celé město. „Jízdu“ si mohl koupit kdokoliv kromě Židů, nemocných lidí a sluhů vyjma pážata a trubače. Jakkoliv dlouhá trasa přímo v Brně stála 8 krejcarů, zlevněná byla tehdy, pokud směřovala do kostela na mši svatou. V tom případě byla za 3 krejcary. Po domluvě byla možná i trasa mimo město, například do kláštera na Starém Brně za 17 krejcarů nebo do jezuitské zahrady (dnes park Lužánky) za 15 krejcarů. Pro srovnání, týdenní výplata učně byla zhruba 7 krejcarů. Nosiči byli vždy 2 na jedna nosítka, nosili stejnokroj a měli zakázáno dostávat spropitné.[2]
Nosítková doprava po smrti Giroda[editovat | editovat zdroj]
Dne 15. února 1755 povolila Marie Terezie provoz nosítkové dopravy v Brně i po Girodově smrti s podmínkou, že služby budou moci využívat i nemocní lidé, ovšem ve speciálních nosítkách pro ně. Řízení převzaly jeho dcery, které celý provoz po sporu s podnikateli nárokujícími si vlastnictví firmy v roce 1776 ukončily.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Václav Pavlík: Kuriózní počátky MHD u nás. Fungovala v Brně, jednoduše, spolehlivě a bez kol Archivováno 23. 8. 2019 na Wayback Machine., Náš region, 20. 7. 2019
- ↑ a b Udělení oprávnění k provozování dopravy nosítky v Brně, Internetová encyklopedie dějin města Brna, aktualizováno 10. 7. 2018, autoři: Los (PhDr. Irena Loskotová, Ph.D.), Fl (Mgr. Milena Flodrová)