Nicolau María Rubió i Tudurí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nicolau Maria Rubió i Tudurí
Narození 5. února 1891
Maó-Mahón
Úmrtí 4. května 1981 (ve věku 90 let)
Barcelona
Alma mater Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Barcelona
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Park v Lloret de Mar.

Nicolau María Rubió i Tudurí (5. února 1891, Menorca4. května 1981, Barcelona) byl architekt, zahradní architekt , urbanista a spisovatel, původem z města Menorca.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl syn vojáka Mariana Rubia i Bellver a synovec architekta Joana Rubia i Bellver. V roce 1915 dokončil studia na vysoké škole L'Escola d'Arquitectura de Barcelona a titul získal 13. března 1916.[1] Studoval pod vedením osobností jako Francesc d'Assís Galí a Jean Claude Nicolas Forestier.

Již v roce v roce 1917 zahájil svou kariéru jako profesor architektury na výtvarné škole Escola Superior dels Bells Oficis a jako ředitel veřejných zahrad v Barceloně. Tři roky na to, v roce 1920, byl jmenován tajemníkem Ciutat-Jardí, kde spolupracoval s Jean Claude Nicolas Forestierem na realizaci parku Montjuïc a v roce 1925 navrhl první park v Katalánsku, na náměstí Francesca Macià v Barceloně. V roce 1922 se podílel na úpravě vzhledu Ràdio Barcelona v Tibidabo. V Katalánsku prosazoval trendy zaváděné Le Corbusierem.

V roce 1932 se účastnil prvního sjezdu katalánsky hovořících architektů, kde bylo řešeno plánování politiky urbanismu. Založil zahradu Viver de Can Borni, která se nachází v blízkosti Tibidabo, pro rostliny z celého světa, inspirovanou nejobdivovanějšími zahradami, jako je třeba Alhambra v Granadě. Byla kompletně zrekonstruována v roce 2006.

V roce 1932 vláda Katalánska, zadala projekt územního plánování pro tento region a Nicolau María Rubió i Tudurí se svým bratrem Santiago Rubio Tuduri zpracoval územní plán pro Katalánsko. Současně s tím se v roce 1934 podílel na stavbě budovy Metro Goldwyn Mayer v Barceloně. Také publikoval články o architektuře, reklamě a urbanismu. Poté co bylo dosaženo separátního míru s Itálií se Katalánsko stává neutrální zónou. Během španělské občanské války pobýval v exilu v Paříži. 23. června 1938 v Londýně vystupoval jako delegát vlády Katalánska pod vedením prezidenta Josep Maria Batista i Roca a dosáhl příměří podepsaného katalánskými separatisty a zástupci fašistického Španělska pod vedením diktátora Franka. Z exilu se vrátil v roce 1946 a od té doby až do své smrti působil výhradně v soukromém sektoru.

V roce 1978 v Barceloně, plánoval a provedl úpravy zahrady v přední části severní fasády kostela Sagrada Familia, která byla otevřena šest měsíců po jeho smrti.[2]

Park vytvořený architektem Nicolau María Rubió i Tudurí v Barceloně.

Zahrady a parky[editovat | editovat zdroj]

  • Montjuïc - spolupráce s Forestierem, 1915 a 1923.
  • Zahrady před katalánským parlamentem (1916-1917)[3]
  • Els jardins de Santa Clotilde v Lloret de Mar (1919)
  • Pedralbes - zahrady královského paláce (1927)[3]
  • Viver de Can Borni, v blízkosti Tibidabo (1929)
  • Turó Park v Barceloně (1933)

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Jardines de Barcelona (1929)
  • El jardí meridional (1934)
  • Diàlegs sobre l'arquitectura (1927) (přepracovaná pro Quaderns Crema, 1999)
  • Cacera en el no-res (1954)
  • Un crim abstracte o el jardiner assassí
  • No ho sap ningú (1961)
  • Caceres a l'Àfrica tropical (1926)
  • Sahara-Níger (1932)
  • Viatges i caceres a l'Àfrica negra (1960)
  • Un sospir de llibertat (1932), divadelní hra
  • Ulisses a l'Argòlida (1962), divadelní hra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolau María Rubió i Tudurí na španělské Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Col·legi d'Arquitectes de catalunya,Nicolau Maria Rubió i Tudurí
  2. [1]
  3. a b Cuadernos de Arquitectura y Urbanismo. 1977 Guía de Arquitectura de Barcelona, 1716-1977 (part 1)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]