Nauruská občanská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Naurská občanská válka)
Nauruská občanská válka
německý dělový člun SMS Eber

Trvání18783. říjen 1888
Místotichomořský ostrov Nauru
Příčinyroztržka na místní oslavě, smrt syna náčelníka kmene
Výsledekjmenování Roberta Rasche jako náčelníka ostrova
Změny územívytvoření německého protektorátu Nauru, obsazení ostrova Německým císařstvím
Strany
Loajální domorodé kmeny

Německé císařství (od roku 1888)
Spojené královstvíSpojené království Spojené království (jako pozorovatel)

Rebelující kmeny
Velitelé
král Aweida
Franz Leopold Sonnenschein
Hugo Emsmann
Robert Rasch
Spojené království William Harris
Spojené království Frederick Moss
Síla
dělový člun SMS Eber neznámé množství

celkem 500 obětí (třetina ostrovní populace)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nauruská občanská válka byl konflikt probíhající mezi lety 1878 a 1888 na tichomořském ostrově Nauru. Válku mezi znepřátelenými domorodými kmeny, která měla za následek snížení obyvatelstva o třetinu, ukončila až intervence Německého císařství.

Důvody války a její počátek[editovat | editovat zdroj]

Již od objevení ostrova britským kapitánem Johnem Fearnem v roce 1798 se stal ostrov dočasným útočištěm pirátů. Se zvyšující se frekvencí návštěv v polovině 19. století se mezi domorodce dostávalo více zbraní, tabáku a alkoholu (i když jsou záznamy o výrobě palmového vína domorodci, evropský alkohol měl větší podíl ethanolu).

Nauruský válečník, okolo roku 1880

V roce 1878 došlo na jedné svatbě k roztržce, kdy jeden z domorodých obyvatel pod vlivem alkoholu zastřelil pistolí syna náčelníka jednoho z kmenů, což vyústilo v celoostrovní konflikt 12 kmenů kvůli touze po pomstě a faktickému ovládnutí zbytku ostrova. Jsou zaznamenány podobné incidenty v letech předchozích, které však neeskalovaly do takových rozměrů hlavně kvůli absenci výkonných zbraní. Celý ostrov se tak rozdělil na severní a jižní část, které proti sobě bojovaly.

Britské intervence[editovat | editovat zdroj]

21. září 1881 se k ostrovu přiblížila britská bitevní loď s cílem zjištění situace na ostrově, přičemž na ostrově komunikovali s evropským imigrantem Williamem Harrisem, který utekl v roce 1842 z ostrova Norfolk. Ten se sešel s místním králem Aweidou, a ten projevil přání britské intervence vedoucí k zastavení občanské války. Z neznámého důvodu však k intervenci nedošlo a loď odplula.

V roce 1887 připlul k ostrovu námořní kapitán Frederick Moss se svým škunerem Buster také za účelem zjištění aktuálního stavu konfliktu; dle písemných záznamů byl na ostrově poměrně klid, i když drtivá většina obyvatel byla ozbrojena palnými zbraněmi. Místní obyvatelé prý, dle slov Williama Harrise, který na ostrově žil již od roku 1842, byli již válkou znaveni, ale ani jedna ze stran nebyla ochotna složit zbraně. Požádali tak britské vojáky, aby vyjednali úplně odzbrojení celého ostrova a přítomnost křesťanského misionáře. Plány na uklidnění situace však opět nevyšly.

Německá intervence a konec války[editovat | editovat zdroj]

Nestabilita regionu způsobená občanskou válkou netrápila tolik Velkou Británii jako Německé císařství, které z blízkých kolonií vozilo kokosy, kakao a kopru. Určitou roli sehrál také Robert Rasch, německý obchodník na Nauru, který napsal německé koloniální správě dopis, ve kterém ji žádal o vojenskou intervenci. Německé úřady tak doporučily německé armádě vojenské obsazení ostrova. Úředně došlo k obsazení 16. dubna 1888 a zároveň s tím byly zakázány zbraně a veškerý alkohol.[1]

Ceremonie obsazení ostrova Německým císařstvím 2. října 1888

Dne 1. října 1888 připlul k Nauru německý dělový člun SMS Eber s 87člennou posádkou a celý ostrov vojensky obsadil na základě Anglo-německé smlouvy. Setkal se s Williamem Harrisem a přivezl s sebou i křesťanské misionáře (jednoho římskokatolického a druhého protestantského) z Gilbertových ostrovů. 2. října 1888 pak došlo k zatčení vůdců jednotlivých domorodých kmenů a proběhlo oficiální obsazení ostrova s vlajkovou ceremonií. Další den, 3. října 1888, byli všichni zatčení vůdcové popraveni a místním obyvatelům odebrány všechny palné zbraně, kterých bylo přes 765 kusů, a několik tisíc nábojů.[2]

Válka měla za následek snížení populace o třetinu; z původních 1400 obyvatel na 900. Mimo to ztratil ostrov svoji samostatnost až do 31. ledna 1968.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nauruan Civil War na anglické Wikipedii.

  1. RIDGELL, REILLY, 1947-. Pacific nations and territories : the islands of Micronesia, Melanesia, and Polynesia. 3rd ed., rev. vyd. Honolulu, Hawaii: Bess Press vii, 174 pages s. Dostupné online. ISBN 1-57306-001-1, ISBN 978-1-57306-001-1. OCLC 33941689 
  2. The MIT Press Reader [online]. 2019-07-22 [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. USA, IBP. Nauru Investment and Business Guide Volume 1 Strategic and Practical Information. [s.l.]: Lulu.com 260 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4387-6831-1. (anglicky) Google-Books-ID: 3zmyDwAAQBAJ.