Národní muzeum Kambodži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní muzeum Kambodži
Vstup do budovy
Vstup do budovy
Údaje o muzeu
StátKambodžaKambodža Kambodža
MěstoPhnompenh
AdresaStreet 13, Sangkat Chey, Chumneas, Phnompenh, Kambodža
Založeno20. léta 20. století
Zeměpisné souřadnice
Map
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní muzeum Kambodže (kambodžsky សារមន្ទីរជាតិ) se nachází ve městě Phnompenh a je největším kambodžským muzeem historie a přední institucí provádějící historický a archeologický výzkum v zemi.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historik, kurátor a spisovatel George Groslier byl jedním z iniciátorů oživení zájmu o tradiční kambodžské umění a řemesla. Sám také navrhl budovu muzea, která se dnes řadí k tradiční kambodžské architektuře. Vzhled budovy vychází z podoby kambodžských chrámových komplexů, které jsou k vidění na starověkých reliéfech s implementací koloniálního vlivu tak, aby budova velikostně splňovala požadavky muzea.[2]

Základní kámen nového muzea byl položen 15. srpna 1917. K slavnostnímu otevření došlo za dva a půl roku, a to 13. dubna 1920 během oslav kambodžského nového roku. Otevřeno bylo za přítomnosti krále Sisowatha a François-Marius Baudoina. Původní vzhled budovy byl s rozšířením muzea v roce 1924 mírně upraven, bylo přidáno po jednom křídle na obou koncích východní fasády, což dodala budově ještě více impozantního vzhledu. Správa muzea přešla z francouzských rukou do kambodžských 9. srpna 1951. V roce 1966 se Chea Thay Seng stal prvním kambodžským ředitelem muzea.[2]

Během vlády rudých Khmerů v letech 1975 až 1979 byly zdevastovány všechny prvky kambodžského způsobu života, včetně kulturní oblasti. Muzeum bylo spolu se zbytkem města evakuováno a opuštěno. Po období vlády rudých Khmerů, kdy bylo muzeum zavřeno, bylo v havarijním stavu, mělo shnilou střechu a bylo osídleno obrovskou kolonií netopýrů. Mnoho sbírkových předmětů bylo během let poničeno nebo ukradeno. Muzeum bylo rychle zrenovováno a pro veřejnost otevřeno již 13. dubna 1979. Mnoho bývalých zaměstnanců však během režimu rudých Khmerů přišlo o život.[2]

Sbírky a činnost muzea[editovat | editovat zdroj]

V muzeu se nachází jedna z největších sbírek kambodžského umění, včetně soch, keramiky, bronzových artefaktů a etnografických předmětů. Sbírky čítají více než 14 000 sbírkových předmětů od prehistorických dob až po období khmerské říše.[3]

Spolu s Královskou univerzitou umění a jejím archeologickým oddělením pracuje Národní muzeum Kambodži na rozšiřování znalostí a uchování kambodžských kulturních tradic a poskytuje zdroje národní hrdosti a identity. Muzeum plní také náboženskou funkci, neboť jeho rozsáhlá sbírka buddhistických a hinduistických soch slouží pro náboženské cítění místní komunity a je místem uctívání. V roce 2000 byla otevřena stálá expozice zaměřená na Buddhu. Expozice vznikla s podporou UNESCa a rozšířila tak náboženskou funkci muzea.[3]

Muzeum nespravuje pouze svou vlastní sbírku, ale také podporuje a dohlíží na všechna ostatní státní muzea v Kambodži. Jeho činnost je podporována i soukromými osobami, cizími vládami a mnoha filantropickými organizacemi. Mezi činnosti muzea patří prezentace, konzervace, úschova a získávání kambodžských kulturních artefaktů, stejně jako repatriace těchto památek, neboť i nadále dochází k nezákonnému drancování kulturních lokalit a vývozu kambodžských památek.[3]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Museum of Cambodia na anglické Wikipedii.

  1. BREW, Melanie. I want to move to ... Chey Chumneas, Phnom Penh. www.phnompenhpost.com [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c LENZI, Iola. Museums of Southeast Asia. Singapur: Archipelago Press, 2004. 205 s. Dostupné online. ISBN 981-4068-96-9, ISBN 978-981-4068-96-3. OCLC 57556922 
  3. a b c SAMEN, Khun. The New Guide to the National Museum – Phnom Penh. 4. vyd. Phnompenh: Ariythoar, 2013. 203 s. ISBN 978-99963-799-2-5. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]