Mylonit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mylonit
Mylonitická rula s granátem a plagioklasem, Otrøy, Severní rulová oblast, Norsko. Mylonity vznikly na kontaktu Baltického autochtonu s příkrovem Blåhø
Mylonitická rula s granátem a plagioklasem, Otrøy, Severní rulová oblast, Norsko.
Mylonity vznikly na kontaktu Baltického autochtonu s příkrovem Blåhø
Zařazení přeměněná
Hlavní minerály různé, podle mateřské horniny
Textura jemně zrnitá, foliace
Barva(y) různá

Mylonit je genetický název pro horninu, která vykazuje progresivní změnu velikosti zrna v průběhu deformace. Nejčastěji se s tímto typem horniny setkáváme v oblastech zlomových struktur. Název mylonit je genetický termín, který charakterizuje velikost a intenzitu deformace horniny a nikoliv její mineralogické složení. Klasifikuje se jako metamorfní hornina. Jeho vznik je vázán na oblasti duktilních deformací ve zlomových oblastech.

Mylonity vznikaly dynamometamorfózou za vyšších tlaků a teplot z původních hornin (především magmatických a metamorfovaných) podél tektonických zón a následným zpevněním.

Mylonit lze charakterizovat jako soudržnou horninu s rozeznatelnou foliací, možným výskytem porfyroklastů nebo litických úlomků, která je charakteristická intenzivní syntektonickou redukcí zrn původní horniny a současným procesem rekrystalizace, která velikostně nepřekračuje původní zrnitost horniny.[1]

Termín mylonit zavedl v roce 1886 anglický geolog Charles Lapworth[2] pro mikrobrekcie s proudovitou strukturou, jejíž základní hmota je jen částečně rekrystalizována.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Mylonity patří k přeměněným horninám, někdy také označovaným jako metamorfované tektonity, které vznikly při deformační metamorfóze. Na rozdíl od kataklazitů vznikají při plastické deformaci při teplotách od 300 do 900 °C a nižších deformačních rychlostech od 10-14 po 10-12 sekundy.[3] Takový typ metamorfózy je součástí mechanismu plastického toku.[3]. Při tomto procesu nedochází k úplné ztrátě soudržnosti horniny, ani k úplné rekrystalizaci.[4] Mylonity a kataklazity jsou však v přírodě běžně zastupené horniny, a to nejen podél zlomů a střižných zón. Ke vzniku mylonitů může docházet například i ve vysoce deformovaných ramenech vrás.[5]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Mylonitické horniny se neklasifikují podle minerálního složení, ale pouze na základě texturních vlastností. Hornina má v důsledku rozdrcení minerálních zrn jemnozrnnou strukturu, někdy vzniká i foliace a částečná rekrystalizace.

Pokud již nejsou pozorovatelné znaky původní horniny, mluvíme o ultramylonitech[6]. Fylonit je mylonit břidličnatého vzhledu (vlivem rekrystalizace nebo růstem nových minerálů)[6]. Pokud nastala po skončení mylonitizace rekrystalizace mylonitu, mluvíme o blastomylonitech.[6] Existují i ​​další, méně běžné typy mylonitů: hyalomylonit, vrstevnatý mylonit, protomylonit a další.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mylonity běžně provázejí duktilní střižné zóny. V Západních Karpatech jsou známy například z oblasti Hrádecké linie v Považském Inovci, nebo z Tater.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Mylonit v polarizačním mikroskopu při rovnoběžných nikolech. Lze pozorovat rotovaná zrna. Zóna Strona-Cenere, Jižní Alpy (Itálie)

Mylonit prakticky nemá hospodářské využití, kvůli své nesoudržnosti (až jílovitosti, plasticitě) je nevhodný, někdy až nebezpečný při těžbě hospodářsky využívaných nerostů (rud, stavebního a dekoračního kamene).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mylonit na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Hók, J., 2006, Mylonit a blastomylonit. in Plašienka, D., 4. výročný predvianočný seminár Slovenskej geologickej spoločnosti, Mineralia Slovaca, 38, 2, s. 3-4
  • Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz, [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.  
  • a b Putiš, M., 2004: Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.
  • Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
  • Putiš, M., 1993: Petrotektonika. Univerzita Komenského, Bratislava, 126 s.
  • a b c PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - mylonit [online]. geology.cz, [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.