Mykola Pymoněnko
| Mykola Pymoněnko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9.jul. / 21. března 1862greg. Kyjev |
| Úmrtí | 26. březnajul. / 8. dubna 1912greg. (ve věku 50 let) Kyjev |
| Místo pohřbení | Lukjanivský hřbitov |
| Alma mater | Imperátorská akademie umění |
| Povolání | malíř |
| Významná díla | Victim of fanaticism Harvest in Ukraine A boy in a straw hat Russian soldier in the theater Ford … více na Wikidatech |
| Ocenění | Řád sv. Anny 2. třídy Řád sv. Anny 3. třídy |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mykola Kornylovyč Pymoněnko (Микола Корнилович Пимоненко; 9. březnajul./ 21. března 1862greg. Kyjev – 26. březnajul./ 8. dubna 1912greg. Kyjev) byl ukrajinský malíř. Byl realistou zaměřeným na žánrové výjevy ze života prostých Ukrajinců, ilustroval také poezii Tarase Ševčenka. Vytvořil více než sedm set obrazů, na nichž zobrazoval práci na poli, venkovské trhy či náboženská procesí. Jeho nejznámější dílo Oběť fanatismu vychází ze skutečného případu židovské dívky, která byla lynčována obyvateli rodné vesnice, protože si chtěla vzít křesťana.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Byl synem malíře ikon a pomáhal otci s výzdobou Kyjevskopečerské lávry. Jeho talent objevil malíř Mykola Muraško a díky jeho přímluvě mohl Pymoněnko studoval na kyjevské výtvarné škole a poté na Carské akademii umění v Petrohradě.[2] Roku 1884 se vrátil do Kyjeva a pracoval jako učitel kreslení. Oženil se s dcerou malíře a pedagoga Volodymyra Orlovského. Roku 1901 získal zaměstnání na polytechnickém institutu. Jedním z jeho žáků byl Kazimir Malevič.[3]
Za podíl na rekonstrukci kyjevského chrámu sv. Vladimíra byl Pymoněnkovi udělen Řád sv. Anny. V roce 1904 byl jmenován akademikem. Jeho obraz dívky tancující hopak získal v roce 1909 hlavní cenu na Pařížském salonu a byl zakoupen pro muzeum Louvre.[4]
Byl členem skupiny peredvižniků, s nimiž ho spojoval zájem o sociální náměty. V roce 1908 došlo ke skandálu, když Šestovova továrna na alkoholické nápoje použila jeho obraz Návrat domů ve své reklamní kampani. Peredvižnici to označili za zradu svých ideálů, avšak Pymoněnko se hájil tím, že ke komerčnímu využití díla došlo bez jeho vědomí a podařilo se mu soudní cestou dosáhnout stažení reklamy.[5]
V roce 1997 bylo v jeho bývalém ateliéru ve vesnici Maljuťanka u Kyjeva otevřeno Pymoněnkovo muzeum. Ukrajinský spisovatel Borys Čip napsal o malíři životopisný román.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zelený čtvrtek, 1887 -
Žně, 1896 -
Oběť fanatismu, 1899 -
Z lesa, 1900 -
Ukrajnská noc, 1905 -
Prodavačka květin, 1908
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Сюжет картини „Жертва фанатизму” Миколи Пимоненка — родом із Кременця [cit. 2023-06-23] Dostupné online
- ↑ 150-річчя від дня народження видатного українського художника Миколи Корнійовича Пимоненка [cit. 2023-06-23] Dostupné online
- ↑ Микола Корнилович Пимоненко - українській художник-живописець [cit. 2023-06-23]Dostupné online
- ↑ Великодні картини Миколи Пимоненка [cit. 2023-06-23]Dostupné online
- ↑ Художник Микола Пимоненко судився з московським горілчаним магнатом [cit. 2023-06-23] Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mykola Pymoněnko na Wikimedia Commons - Internet Encyclopedia of Ukraine
