Přeskočit na obsah

Mychajlo Singalevyč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Mychajlo Singalevyč
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1891
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolský klub
Rusínský klub

Narozenícca 1819 nebo 1822
Úmrtí29. nebo 30. prosince 1894
Lvov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníLyčakivský hřbitov
NáboženstvíUkrajinská řeckokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mychajlo Singalevyč, cyrilicí Михайло Сінґалевич, též polsky Michael Siengalewicz (cca 1819 nebo 1822[1][2]29.[3] nebo 30. prosince[4][5] 1894 Lvov[5][4]), byl rakouský řeckokatolický duchovní a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na konci 19. století poslanec Říšské rady.

Působil jako archipresbyter řeckokatolické metropolní kapituly ve Lvově.[1][2]

Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Kaluš, Dolina atd. Slib složil 28. září 1885.[6] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Michael Siengalewicz, chrámový scholastikus, bytem Lvov.[7]

Na Říšské radě je po volbách v roce 1885 uváděn coby člen Polského klubu.[8] V roce 1890 je ovšem již řazen do Rusínského klubu.[9] Ve volbách roku 1885 porazil rusínského radikálního kandidáta Juliana Romančuka. Singalevyčovo vítězství bylo zklamáním pro rusínské nacionální kruhy, protože Singalevyč nabízel výrazně řeckokatolickou orientaci (místo pravoslavné, proruské) a zastával smířlivý postoj k polskému národnímu hnutí. Nasazení umírněných rusínských kandidátů do voleb inicioval tehdejší metropolita Sylvestr Sembratovyč a tento politický směr reprezentovala organizace Myr.[10]

Zemřel v prosinci 1894 ve věku 75 let.[4][3][5] Podle jiného zdroje se narodil roku 1822.[1]

  1. a b c Болгарські праці М. Драгоманова [online]. i-franko.name [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  2. a b FRANKO, Ivan. Zibrannia tvoriv, Svazek 46,Díl 2. [s.l.]: Nauk. dumka, 1986. Dostupné online. S. 358. (ukrajinsky) 
  3. a b Erbschaften. (Neuigkeits) Welt Blatt. Červenec 1896, roč. 23, čís. 161, s. 30. Dostupné online. 
  4. a b c Sterbefall. Wiener Zeitung. Leden 1895, čís. 1, s. 6. Dostupné online. 
  5. a b c Todesfälle. Das Vaterland. Leden 1895, čís. 2, s. 3. Dostupné online. 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=364&size=45
  8. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  9. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  10. J.-P. Himka. Religion and Nationality in Western Ukraine: The Greek Catholic Church and the Ruthenian National Movement in Galicia, 1870-1900. [s.l.]: McGill-Queen's Press - MQUP, 1999. 236 s. Dostupné online. ISBN 9780773518124. S. 136. (anglicky)