Mumini (někdy též mumínci, švédskyMumintrollen, finskyMuumi) jsou skřítkové z pohádkových knih a komiksů švédsky píšící finskéspisovatelky a výtvarnice Tove Janssonové. Mají bílou srst, ocas a velký čenich, kterým maličko připomínají hrochy. V knihách vystupuje především muminí rodina z muminího údolí: malý muminek (Mumintrollet), tatínek (Muminpappan), maminka (Muminmamman) a jejich přátelé Ferko a Ferka, kteří se muminům velmi podobají.[1]
Muminek se poprvé veřejně představil v roce 1940 jako postavička v ilustracích, který Janssonová kreslila pro finský časopis Garm.[2] O pět let později se mumini objevili v knize Cesta za tatínkem, v první knize nadcházející muminí série. Muminek tu se svou maminkou cestuje temným lesem a hledá tatínka, který odcestoval za dobrodružstvím. V této knize se zatím neobjevila většina známých postav a mumini tu ještě nedospěli ke své později zažité podobě – měli protáhlejší nos a postrádali charakteristické oblé tvary.[3] Širší popularitu pak mumini získali po vydání knihy Čarodějův klobouk v roce 1948.[2]
Hrneček s obrázkem muminka.
Kromě knih mumini vystupují mimo jiné též v autorčiných komiksových stripech. Janssonová nejprve vytvořila komiks Mumintrollet och jordens undergång (Muminek a konec světa) pro dětskou sekci finsko-švédského časopisu Ny Tid[4] a poté přijala nabídku novin London Evening News, pro které vytvářela stripy o muminech spíše pro starší čtenáře každý den od roku 1953. Postupně je začalo přetiskovat zhruba čtyřicet novin po celém světě.[2] Na komiksových příbězích autorka časem začala spolupracovat se svým bratrem Larsem, který nakonec jejich tvorbu zcela převzal.[5] Sebrané stripy vyšly také v souborných svazcích, a to i česky, pod názvem Muminek.[6]
Mumini vystoupili i v několika divadelních hrách a později se stali rovněž postavami animovaných televizních seriálů a filmů (například japonsko-finsko-nizozemské série Mumínci z let 1990–1992).[7] Muminům jsou věnovány i zábavní parky ve finském Naantali[8], v japonském Han'nó[9][10] či muzeum ve finském Tampere.[11]
Tove Janssonová muminům a jejich přátelům věnovala osm románů pro děti a jednu knihu povídek (Neviditelné dítě a jiné příběhy), které sama také ilustrovala. Dva romány (Kometa a Tatínek píše paměti ) později vyšly v přepracovaných verzích. V knize Pozdě v listopadu se samotní mumini nevyskytují. Všech devět knih do češtiny přeložil Libor Štukavec.
Fotografie z premiéry představení Muminek a kometa v helsinském Svenska Teatern roku 1949.Cesta za tatínkem (švédskySmåtrollen och den stora översvämningen, 1945), česky vyšlo poprvé 1999
Kometa (švédskyKometjakten, 1946, v přepracované verzi švédskyKometen kommer,1968), česky vyšlo 1995 (překlad přepracované verze)
Tatínek píše paměti (švédskyMuminpappans Bravader Skrivna av Honom Själv, 1950, v přepracované verzi švédskyMuminpappans memoarer, 1968), česky vyšlo poprvé 1985 (překlad přepracované verze)
Tiki – osoba ženského pohlaví, se kterou se muminek seznámí v zimě.
Mia (v seriálech Majka) – škodolibá, občas zlá drobná bytost s drdolem, dcera Mimly z knížky Tatínek píše paměti. Šňupálkova sestra.
Mimla – stará matka Mii, Šňupálka a dalších dětí, z nichž se mnohé jmenují také Mimla (proto může dojít k mýlce, zda v příběhu vystupuje matka, nebo její nejstarší dcera, která hodně pomáhala s péčí o své sourozence).
Pipla – Šňupálkův otec, který většinu času spí a je bezstarostný. Pokud je však něco zakázáno, lze od něj čekat cokoliv.
Bedříšek – skvělý vynálezce, Kryšánkův strýc, spolehlivý a budící důvěru.
Kryšánek – Čenichův otec, sběratel knoflíků, věčně v pohybu.
Myšilka – Čenichova matka, také sběratelka knoflíků.
Strašidlo – rádo ostatní děsí hrozivými nápisy a větami, jenže si na něj všichni zvyknou.
Morana (v seriálech Groka) – hrozivá, velká, temná a tichá bytost, nesoucí zimu – kolem ní vše zmrzne. Pohybuje se velmi pomalu.
Bambulové – je jich mnoho, často něco sbírají a bývají dost otravní.
Muminí předek – 300 let starý zarostlý prapraprapraprapraprapradědeček muminího rodu.
Hatifnati – malá a štíhlá stvoření, putující po moři na lodích. Při bouřkách se nabíjí elektrickým proudem. Jejich nevykonatelným cílem je doplout k obzoru.
dále se v knihách nachází všelijaká drobotina, fififjonky, pimkové, Strejdánek nebo hlavsy a jiná podivná stvoření.
Mumini se objevili v řadě televizních a filmových adaptací, přičemž zvláštní obliby se krom rodného Finska těší především v Japonsku. Českým divákům je patrně nejznámější japonsko-finsko-nizozemský animovaný seriálMumínci z let 1990–1992 a finsko-britský animovaný seriál Údolí Muminků z let 2019–2024. V obou případech používá český televizní dabing na rozdíl od knih překlad mumínci.[12][13]
Mumini na výstavě v Muzeu kinematografie v Lodži (2024)
Die Muminfamilie (Muminí rodina), západoněmecký loutkový seriál z roku 1959; v roce 1960 na něj navázalo pokračování nazvané Sturm im Mumintal (Bouře v muminím údolí)[14][15]
Múmin (Muminek), japonský animovaný seriál z let 1969–70[16]
Mumintrollet (Muminek), švédský hraný seriál z roku 1969[17]
Šin múmin (Nový muminek), japonský animovaný seriál z roku 1972, pokračování seriálu z roku 1969[18]
Mumindalen (Muminí údolí), švédský hraný seriál z roku 1973 podle knihy Čarovná zima[19]
Муми-тролль и комета (Mumin a kometa), sovětský animovaný film z roku 1978, podle knihy Kometa[20]
Opowiadania Muminków / Die Mumins (Muminí příběhy / Mumini), polsko-rakousko-německý animovaný seriál z let 1977–82.[21] Seriál byl později několikrát přepracován v jiném formátu:
Muumi ja vaarallinen juhannus (Mumini a bláznivé léto), finský film z roku 2008, který vznikl sestřihem výše zmíněného seriálu[22]
Muumi ja punainen pyrstötähti (Mumini a kometa), finský 3D film z roku 2010, který vznikl sestřihem a převodem výše zmíněného seriálu[23]
Vánoce s mumínky (finsky Muumien joulu, polsky Magiczna zima Muminków), finsko-polský film z roku 2017, podle výše zmíněného seriálu[24]
Vem ska trösta knyttet? (Kdo utěší Drobka?), půlhodinový švédský animovaný film z roku 1980 podle stejnojmenné obrázkové knížky[25]
Шляпа волшебника (Čarodějův klobouk), trojice sovětských animovaných filmů z let 1980–83[26]
Mumínci (japonsky Tanošii múmin ikka), japonsko-finsko-nizozemský animovaný seriál z let 1990–91[12]
Mumínci, 2. řada (japonsky anošii múmin ikka: Bóken nikki), japonsko-finsko-nizozemský animovaný seriál z let 1991–92, pokračování výše uvedeného seriálu[27]
Mumínci ve filmu: Kometa se blíží (japonsky Tanošii múmin ikka: Muumindani no Suisei), japonsko-finsko-nizozemský animovaný film z roku 1992, dějově předchází seriálu z let 1990–91[28]
Hur gick det sen? (Jak to bylo dál?), krátký švédský animovaný film z roku 1993 podle stejnojmenné obrázkové knížky[29]
Փոքրիկ տրոլների կյանքից (Ze života skřítků), krátký arménský animovaný film z roku 2008 podle povídky Příběh o posledním drakovi na světě z knihy Neviditelné dítě a jiné příběhy[30]
Finská společnost Delipap Oy zabývající se výrobou hygienických produktů využívá postavičky muminků u své značky plenek a souvisejících produktů Muumi Baby.
↑ abcCHASEOVÁ, Alicia Grace. „Tove Janssonová: v klidu žít, sázet brambory a snít“. Doslov. In: JANSSONOVÁ, Tove. Muminek. Svazek dva. Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi. Praha: Argo, 2009.
↑JANSSONOVÁ, Tove. Cesta za tatínkem (původním názvem: Småtrollen och den stora översvämningen). Překlad Libor Štukavec. Praha: Albatros, 1999. ISBN80-00-00757-6.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mumini na Wikimedia Commons 
