Monte Piana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monte Piana

Vrchol2 324 m
Prominence440 m
Poloha
StátItálie
Souřadnice
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte Piana je 2 324 metrů vysoká stolová hora se dvěma vrcholy oddělenými úzkou šíjí Forcella dei Castrati. Severní, nižší vrchol (2 305 m) se nazývá Monte Piano. Hora se nalézá se v Sextenských Dolomitech na hranici mezi italskými provinciemi Jižní Tyrolsko a Belluno v Itálii, nad jezerem Dürrensee a poskytuje za dobrého počasí dobrý výhled na všechny strany. Na první pohled malé, nenápadné hoře s plochým travnatým vrcholem se rovněž nalézá rozsáhlý labyrint zákopů a dalších válečných pozůstatků z první světové války.[1]

Samostatně stojící horu obklopují na východě štíty Drei Zinnen a dále horské skupiny od jihovýchodu Cadini di Misurina, od jihozápadu Cristallo a Dürrenstein od severozápadu. Jihotyrolské části hory jsou chráněny v přírodním parku Drei Zinnen.

Během bojů první světové války se o horu vedly urputné boje mezi Rakušany a Italy. Severní, nižší vrchol Monte Piano obsadili Rakušané, jižní hlavní vrchol Italové. Na vyvýšeném vrcholu, který připomíná náhorní plošinu, o tom dodnes svědčí zbytky postavení, zákopů a tunelů obou stran, z nichž některé byly vzdáleny jen několik metrů od sebe. Je možné je navštívit po historické okružní trase, kterou v letech 1977 až 1982 vytyčil Spolek přátel Dolomit.[2]

Snadný výstup na náhorní plošinu vede z jihu od chaty Rifugio Angelo Bosi ležící v nadmořské výšce 2 205 m. (až k chatě vede pro osobní automobily uzevřená asfaltová cesta, po které v sezoně jezdí terénní taxi). Ostatní výstupy a sestupy po turistických stezkách jsou místy zajištěné a vyžadují jistý krok a netrpět závratí.[1] Horu protíná horská stezka Dolomiten-Höhenweg 3.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Itálie – Dolomity (5): Monte Piana / Piano – nenápadná hora s krásnými výhledy. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  2. Monte Piana - přírodní muzeum 1. světové války [online]. 2020-04-20 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]