Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht (něm. „Meister der St. Lambrechter Votivtafel“ nebo „Meister der Votivtafel von St. Lambrecht“) byl rakouský malíř aktivní v letech 1410 - 1440, patrně ve Vídni nebo Vídeňském Novém městě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Malíř se vyučil ve Vídni u „Mistra Narození Páně“.[1]

Identifikace malíře se jmény některých jeho současníků (Hans von Judenburg[2], Hans von Tübingen[3]) není potvrzena. Jeho stylu malby jsou blízcí další malíři, kteří mohli být členy větší dílny (Meister der Darbringungen, Meister der Mondsichel-Madonna, Meister der Worcester-Kreuztragung).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Votivní obraz ze St. Lambrecht
Svatá Trojice

Jméno anonymního umělce je odvozeno podle deskového obrazu, který byl roku 1640 objeven v kostele sv. Petra v benediktinském opatství St. Lambrecht ve Štýrsku. Je na něm zobrazen tehdejší opat kláštera Heinrich Moyker, klečící před Madonou Ochranitelkou. Na obraze je patrně znázorněna vítězná bitva Ludvíka I. Velikého z Anjou (Ludvíka I. Uherského) s otomanskými Turky z roku 1377. Pro malíře je charakteristický zářivý kolorit, zjemnění forem a lyrický výraz Panny Marie. Je považován za jednoho z největších rakouských malířů své doby, který prodlužuje dědictví „Krásného slohu“.

Námět obrazu, stejně jako Epitaf dvorního zlatníka Walocha (Národní galerie v Praze), svědčí o blízkém vztahu malíře ke dvoru Albrechta II. Habsburského (1397 - 1439). Pešina připsal oba uvedené obrazy Hansi von Tübingen, spolu s Ukřižováním z Vídně, které řadí chronologicky před Epitaf dvorního zlatníka Walocha, a Ukřižováním z Lince, které na něj stylově navazuje. Shledává vývoj malířského stylu k uměřenosti, ztlumení expresivity, volnějšímu sjednocení prostoru, změkčení drapérií a lehčí paletě. Barevná škála pozdních děl je tlumená, téměř křídová a posunutá ke studeným tónům.[4]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • kolem 1430 Votivní obraz ze St. Lambrecht, Universalmuseum Joanneum, Alte Galerie, Graz[5]
  • 1434 Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha, Národní galerie v Praze
  • kolem 1430 Svatá Trojice, Kunsthistorisches Museum, Vídeň[6]
  • Throne of Mercy, National Gallery, Londýn
  • Kristus na hoře Olivetské, Musée d'Unterlinden, Colmar
  • Ukřižování[7], Nesení kříže[8], Belvedere, Vídeň

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Master of the Saint Lambrecht Votive Altarpiece na anglické Wikipedii, Meister der St. Lambrechter Votivtafel na německé Wikipedii a Mistrz Ołtarza św. Lambrechta na polské Wikipedii.

  1. Čechy a střední Evropa 1200-1550: dlouhodobá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Příprava vydání Štěpánka Chlumská. druhé upravené a doplněné. vyd. Praha: Národní galerie, 2014. 158 s. ISBN 978-80-7035-569-5. S. 64. 
  2. B. Karl Garzarolli-Thurnlackh: Zur Identität des Votivtafelmeisters von St. Lambrecht mit Hans von Judenburg. In: K. Cernohorsky (Hrsg.): Festschrift zum sechzigsten Geburtstage von E. W. Braun. Dr. Benno Filser Verlag, Augsburg/Wien 1931, s. 47
  3. K. Oettinger: Hans von Tübingen und seine Schule. Deutscher Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1938
  4. Pešina J, 1962, č. 2 a 3.
  5. O. Schwarz: Kunst des Mittelalters, Katalog des Landesmuseums JoanneumGraz 1955, S. 46
  6. Svatá trojice
  7. DB: Kreuzigung Christi. digital.belvedere.at [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. DB: Kreuztragung Christi

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 64-65
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
  • O. Black: Art of the Middle Ages, the catalog of the National Museum Joanneum Graz 1955, p 46
  • L. Baldass: On the chronology, workshop leadership style and derivation of the master of St. Lambrecht votive tablet. In: Church Art VI, 1934, S 104-106

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]