Milena Dopitová
| doc. MgA. Milena Dopitová | |
|---|---|
| Narození | 25. října 1963 (60 let) Šternberk |
| Alma mater | Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště |
| Povolání | fotografka, sochařka, multimediální umělkyně, malířka, výtvarnice a učitelka |
| Ocenění | Cena Michala Ranného (2010) |
| Webová stránka | www |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Milena Dopitová (* 25. října 1963 Šternberk) je česká výtvarnice žijící v Praze, fotografka, sochařka, konceptuální a multimediální umělkyně.[1]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Na uměleckou scénu vstoupila po absolvování AVU na začátku devadesátých let jako výrazná autorka, jako jediná žena se podílela na aktivitách umělecké skupiny Pondělí založené v roce 1989[2]. V průběhu let její tvorba získávala mnohé přívlastky, bývá označována jako feministická, angažovaná nebo sociální. Zaměřuje se na obyčejný život, jeho individuální prožívání, všednodennost.[3] Pracuje se zdánlivě běžnými věcmi, kterým však svými zásahy dodává další rozměr, předkládá je divákovi osobitým způsobem.[4] Zaznamenává své postřehy, je empatickou pozorovatelkou.[3]
Jedno z jejích prvních vystoupení na mezinárodní scéně se uskutečnilo už v roce 1994 při skupinové výstavě v Institutu současného umění v Bostonu, kde vytvořila instalaci s názvem Neboj se udělat ten první krok, jako reakci na odvrácenou stranu tamního feminismu. Otázce ženské identity se věnuje po celou svou uměleckou kariéru. Poprvé se jí dotkla v roce 1991 v díle Dvojčata (Já a moje sestra), kde se fotografovala se svou sestrou, jednovaječným dvojčetem.
Znovu potom sebe a svou sestru zachytila v roce 2003 v multimediální instalaci Sixtysomething, ve které byly obě namaskované za daleko starší ženy, tématem byla otázka stáří. Zajímá se i o tabuizovaná sociální témata, vychází nejen z kolektivní ale i z individuální, výrazně osobní zkušenosti člověka (dospívání, mateřství, stárnutí, nemoc, smrt, násilí, láska, rodina apod.).[5]
Přestože často zdůrazňuje ženská témata, vytvořila v roce 2014 fotografický cyklus Dobrovolný hrdina nebo instalaci Miluji a přijímám, kde se mimo jiné zaměřuje také na muže.[6]
V roce 2015 komise složená ze zástupců Galerie hlavního města Prahy a společnosti Karlovarské minerální vody vybrala Milenu Dopitovou pro vytvoření objektu pro umístění u sjezdu k pražskému letišti. Nazvala jej Na všechny světové strany a řekla o něm: „Sestava tří částí objektu připomíná vřídlo pramene nebo architekturu například kaple, brány apod. Celková kompozice rozvíjí a akcentuje vícepohledovost objektu. Hlavy orlů dominantně charakterizují sílu, odvahu a jistotu v dosažení následných cílů." [7]
Výstavu v Meet Factory v roce 2019 nazvala Příště u vás.[8] Účastnila se Signal Festivalu.[9] Festivalu m3 se účastnila instalací s názvem Lepší špatný nápad už tady nebyl?[10] V rámci akce 4+4 dny v pohybu připravila v roce 2021 pro Fakultní nemocnici Motol objekt Zakázané uvolnění.[11]
Seznam výstav, samostatných i skupinových, v České republice i v zahraničí, je velmi dlouhý.
Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]
Působila jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni, od roku 2015 je vedoucí pedagožkou Ateliéru intermediální tvorby na AVU v Praze,[12] který převzala po Milanu Knížákovi, v jehož ateliéru na AVU v roce 1994 absolvovala.[13]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Milena Dopitova [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Skupina Pondělí [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
- ↑ a b RIEBOVÁ, Eva. Milena Dopitová: Příště u vás [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
- ↑ SOLDÁN, Tomáš. Milena Dopitová: Moravská galerie inspiruje [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
- ↑ PACHMANOVÁ, Martina. I stejné je jiné. [s.l.]: AVU, 2017.
- ↑ Miluji a přijímám [online]. GHMP [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ U pražského letiště přistála orlice [online]. denik.cz, 2015-10-01 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Ukázka z výstavy Příště u vás [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ HORÁK, Ondřej. Rozhovor s Milenou Dopitovou k Signal Festivalu 2020 [online]. [cit. 2021-07-31]. [Rozhovor Ondřeje Horáka s Milenou Dopitovou k Signal Festivalu 2020 - záznam živého vysílání Dostupné online].
- ↑ Lepší špatný nápad už tady nebyl? [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-29.
- ↑ Milena Dopitová zahajuje výstavu Zakázané uvolnění ve Fakultní nemocnici Motol [online]. 2021-06-22 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Dopitová, Milena [online]. Muzeum umění Olomouc, 2016 [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
- ↑ DĚDEK, Honza. Čajovna - rozhovor s Milenou Dopitovou [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PACHMANOVÁ, Martina. I stejné je jiné. [s.l.]: [s.n.]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Milena Dopitová ve Wikicitátech- Milena Dopitová v databázi Artlist
- Profil Mileny Dopitové v archivu umělců
- Milena Dopitová v informačním systému abART
- Článek idnes o výstavě Miluji a přijímám, autor Milan Hnátek
- Ukázka z výstavy Miluji a přijímám s komentářem Mileny Dopitové
- Milena Dopitová jako host digitální laboratoře AVU
- Portrét Mileny Dopitové v ČT a komentář k výstavě v Rudolfinu 2011
- Bakalářská práce Intimita v díle Mileny Dopitové
