Mikrocertifikát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mikrocertifikát (anglicky micro-credential) je forma osvědčení, která držitelům umožňuje prokázat konkrétní znalosti a dovednosti získané v rámci vzdělávacího programu malého rozsahu (například krátkého kurzu nebo školení).

Charakteristika mikrocertifikátů[editovat | editovat zdroj]

Mikrocertifikáty pomáhají jednotlivcům v lepší adaptaci na proměnlivý pracovní trh, který je ovlivněn neustálým technologickým rozvojem. Prostřednictvím upskillingu (rozvoje stávajících dovedností) a reskillingu (získávání nových dovedností) reagují na aktuální požadavky trhu práce a jsou přenositelné mezi institucemi a zaměstnavateli. Tato vlastnost poskytuje držitelům flexibilitu v profesním rozvoji a podporuje jejich konkurenceschopnost na trhu práce. Důležitým aspektem mikrocertifikátů je zajištění jejich kvality a důvěryhodnosti. Toho se dosahuje prostřednictvím přísných standardů kvality, které zahrnují poskytování detailních informací o držiteli certifikátu, výsledcích učení, metodách hodnocení a úrovni kvalifikace. Tyto informace jsou nezbytné pro ověření pravosti a platnosti mikrocertifikátu, což je zásadní pro uznání a mobilitu v rámci vzdělávacího prostoru.[1]

Typy mikrocertifikátů[editovat | editovat zdroj]

Digitální odznaky – vizuálně reprezentují získání určité dovednosti nebo znalosti po úspěšném dokončení vzdělávacího programu.[2]

Odborné nebo průmyslové mikrocertifikáty – potvrzují, že má držitel nezbytné znalosti a dovednosti pro vykonávání určité práce a jsou spojeny s konkrétní profesní dráhou nebo odvětvím.[3]

Massive open online courses (MOOCs) – jsou přístupné široké veřejnosti a poskytují vzdělávací kurzy prostřednictvím online platforem.[3]

Kurzy menšího rozsahu – jsou vyučovány univerzitními fakultami v krátkém časovém období za účelem získání nebo rozšíření konkrétních dovedností a jsou často zařazeny do programů celoživotního vzdělávání.[3]

Mikrocertifikáty ve vysokoškolském vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Vysokoškolské instituce využívají mikrocertifikáty jako doplňkovou formu vzdělávání. Studentům poskytují možnost rozšíření kvalifikací a větší flexibilitu ve výběru vzdělávacího obsahu, který nejlépe odpovídá jejich profesním cílům a potřebám.[4] Na rozdíl od tradičních vysokoškolských studijních programů, které obvykle pokrývají širokou škálu znalostí a vyžadují delší studijní období, se mikrocertifikáty zaměřují na konkrétní dovednosti a jsou strukturovány do kratších vzdělávacích programů. Tento přístup umožňuje studentům rychle a efektivně získat specifické dovednosti, což je klíčové pro jejich úspěch v dnešním neustále se měnícím pracovním prostředí.[3]

Mikrocertifikáty v Evropské unii[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 zveřejnila Evropská komise dokument s názvem „A European approach to micro-credentials” jako reakci na stále rostoucí potřebu celoživotního vzdělávání s ohledem na dynamické proměny trhu práce, strukturální proměny ekonomiky a rychlý technologický a společenský rozvoj. Mikrocertifikáty představují nový pohled na rekvalifikační kurzy a další formy celoživotního vzdělávání, které mají podle dokumentu Evropské komise z roku 2020 směřovat k získání jednotného mezinárodního rámce a uznání i v zahraničí.[5]

Evropská unie prezentuje mikrocertifikáty jako flexibilní a cílený způsob podpory rozvoje a dokumentace znalostí, dovedností a kompetencí pro profesní i osobní život jednotlivců. Zdůrazňuje potřebu rozvoje a využívání mikrocertifikátů v soudržném způsobu mezi členskými státy, zúčastněnými stranami a poskytovateli vzdělávání.[6]

Zásady pro koncipování a vydávání mikrocertifikátů[editovat | editovat zdroj]

Rada Evropské unie stanovila deset principů pro tvorbu a vydávání mikrocertifikátů. Tyto principy podtrhují základní charakteristiky evropského přístupu k mikrocertifikátům. Zahrnují kvalitu, transparentnost, relevantnost, odůvodněné hodnocení, způsoby vzdělávání, uznávání, přenositelnost, zaměření na účastníka vzdělávání, autentičnost a informace a poradenství. Cílem těchto zásad je zajistit důvěryhodnost a kvalitu mikrocertifikátů.[6]

  1. Kvalita – kontrola probíhá buď uvnitř organizace, která certifikáty vydává, nebo také externě od jiných odborníků nebo organizací. Proces kontroly kvality musí být přizpůsoben konkrétním potřebám a očekáváním lidí, kteří certifikát získávají a také těch, kteří se na jeho tvorbě podílejí. Je důležité, aby byly tyto postupy pro kontrolu kvality jasně popsané a snadno dostupné pro všechny zúčastněné strany.[6]
  2. Transparentnost – mikrocertifikáty zahrnují jasné informace o výsledcích učení, objemu práce, obsahu, úrovni a nabídce vzdělávání.[6]
  3. Relevantnost – mikrocertifikáty potvrzují konkrétní dovednosti nebo znalosti, které jedinec získá za absolvování vzdělávacího programu malého rozsahu. Je důležitá spolupráce mezi organizacemi poskytujícími vzdělávání, zaměstnavateli, sociálními partnery a uživateli mikrocertifikátů, aby bylo zajištěno, že odpovídají potřebám trhu práce.[6]
  4. Odůvodněné hodnocení – výsledky učení jsou hodnoceny na základě jasně definovaných kritérií, která jsou zpřístupněna veřejnosti.[6]
  5. Způsoby vzdělávání – mikrocertifikáty jsou navrženy tak, aby podporovaly flexibilní vzdělávací možnosti, včetně schopnosti potvrdit, uznat a kombinovat mikrocertifikáty z různých zdrojů.[6]
  6. Uznávání – mikrocertifikáty jsou uznávány podle evropských standardů a pravidel pro jejich vytváření. Uznávají je příslušné orgány pro akademické účely, pro účely odborné přípravy nebo zaměstnání.[6]
  7. Přenositelnost – mikrocertifikáty vlastní držitel certifikátu, který je snadno ukládá a sdílí, například s využitím zabezpečené digitální peněženky jako je Europass. Toto ukládání je prováděno tak, aby bylo v souladu s pravidly ochrany osobních údajů.[6]
  8. Zaměření na účastníka vzdělávání – mikrocertifikáty jsou navrhovány tak, aby naplňovaly potřeby cílové skupiny účastníků vzdělávání. Účastníci jsou zapojeni do procesu zajišťování kvality a jejich zpětná vazba je zohledňována v rámci neustálého zlepšování mikrocertifikátů.[6]
  9. Autentičnost – mikrocertifikáty obsahují údaje, které umožňují zjistit, kdo je držitelem certifikátu, kdo ho vydal, kdy a kde byl certifikát vydán a jaký je právní status této organizace.[6]
  10. Informace a poradenství – informace a poradenství týkající se mikrocertifikátů jsou začleněné do poradenských služeb v oblasti celoživotního vzdělávání. Tyto informace jsou dostupné co nejširší skupině účastníků vzdělávání a podporují výběr různých vzdělávacích možností, odborné přípravy a zaměstnání.[6]

Přínosy mikrocertifikátů[editovat | editovat zdroj]

Mikrocertifikáty poskytují široké spektrum výhod pro různé skupiny, včetně studentů, vzdělávacích institucí, zaměstnavatelů a vlád. Studenti získávají přístup k rychlému a cenově dostupnému vzdělávání, které je přímo zaměřené na rozvoj dovedností požadovaných na trhu práce. Vzdělávací instituce využívají mikrocertifikáty jako nový zdroj příjmů a prostředek k vyhovění potřebám trhu práce. Zaměstnavatelé získávají nástroj pro efektivnější nábor na základě kompetencí kandidátů, což jim pomáhá vybírat pracovníky s přesně definovanými a potřebnými dovednostmi. Pro vlády představují mikrocertifikáty prostředek k posílení pracovní mobility a adaptability občanů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EUROPEAN COMMISSION. DIRECTORATE GENERAL FOR EDUCATION, YOUTH, SPORT AND CULTURE. A European approach to micro-credentials: output of the micro credentials higher education consultation group : final report.. LU: Publications Office Dostupné online. DOI 10.2766/30863. 
  2. AHSAN, Kamrul; AKBAR, Suraiyah; KAM, Booi. Implementation of micro-credentials in higher education: A systematic literature review. Education and Information Technologies. 2023-10-01, roč. 28, čís. 10, s. 13505–13540. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 1573-7608. DOI 10.1007/s10639-023-11739-z. (anglicky) 
  3. a b c d THI NGOC HA, Nguyen; SPITTLE, Michael; WATT, Anthony. A systematic literature review of micro-credentials in higher education: a non-zero-sum game. Higher Education Research & Development. 2023-08-18, roč. 42, čís. 6, s. 1527–1548. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 0729-4360. DOI 10.1080/07294360.2022.2146061. (anglicky) 
  4. a b MCGREAL, Rory; MACKINTOSH, Wayne; COX, Glenda. Bridging the Gap: Micro-credentials for Development: UNESCO Chairs Policy Brief Form - Under the III World Higher Education Conference (WHEC 2021) Type: Collective X. International Review of Research in Open and Distributed Learning. 2022, roč. 23, čís. 3, s. 288–302. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 1492-3831. DOI 10.19173/irrodl.v23i3.6696. (anglicky) 
  5. Evropský rámec pro microcredentials, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l Doporučení Rady o evropském přístupu k mikrocertifikátům pro celoživotní učení a zaměstnatelnost č. 2022/C 243/02 ze dne 16. června 2022. [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (česky)