Mika Aaltola
| Mika Aaltola | |
|---|---|
 Mika Aaltola (2023) | |
| Rodné jméno | Mika Petteri Aaltola |
| Narození | 2. května 1969 (54 let) Jämsänkoski |
| Rodiče | Juhani Aaltola |
| Příbuzní | Elisa Aaltola (sourozenec) |
| Alma mater | Tamperská univerzita Kolumbijská univerzita |
| Profese | politolog |
| Náboženství | luteránství |
| Commons | Mika Aaltola |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mika Petteri Aaltola (* 2. kvetna 1969, Jämsänkoski)[1] je finský politolog, psycholog, docent společenských věd na univerzitách v Tampere a Tallinnu, ředitel Finského institutu mezinárodních vztahů (FIIA) a nezávislý kandidát na post prezidenta ve volbách 2024.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Odmaturoval na střední škole v Petäjävesi, poté absolvoval bakalářské studium v oboru psychologie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, během studií pracoval jako barman. Původně se chtěl stát psychiatrem, nakonec se však roku 1992 vrátil do Finska, kde studoval politiku a mezinárodní vztahy na Tamperské univerzitě a v roce 1999 získal doktorát ze společenských věd.[2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Aaltola je docentem mezinárodních vztahů na Univerzitě v Tampere. V letech 2013 až 2023 působil jako profesor na částečný úvazek na Univerzitě v Tallinnu v Estonsku. Mezi lety 2006 a 2008 byl hostujícím profesorem na University of Minnesota v Spojených státech amerických. Byl také hostujícím výzkumným pracovníkem na Univerzitě v Cambridge ve Velké Británii, na univerzitě Sciences Po v Paříži a na Univerzitě Johnse Hopkinse ve Spojených státech.
Aaltola publikoval sedm knih, z nichž mnohé se zaměřují na finskou zahraniční politiku.
Kandidatura na prezidenta 2024[editovat | editovat zdroj]
Dne 3. srpna 2023 Aaltola oznámil, že bude usilovat o prezidentskou funkci ve volbách v roce 2024. Ke dni 10. října 2023 nasbíral 25 000 nominací pro svou kandidaturu, limit požadovaný pro kandidaturu byl 20 000 podpisů.[3]
Ačkoliv Aaltola zdůrazňuje svou neutralitu, zároveď uvedl, že v parlamentních volbách 2023 hlasoval pro Národní koalicii.[4]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se dne 2. května 1969 v obci Jämsänkoski.[5][6] Vyrůstal v obci Kintaus v Petäjävesi, kde jeho matka Sinikka Aaltola pracovala jako pedagožka na tamější škole, zatímco jeho otec Juhani Aaltola byl profesorem na Jyväskyläské univerzitě. Jeho sestrou je filozofka Elisa Aaltola.[7]
Aaltola je ženatý. Se svou manželkou, kterou je filosofka Kirsi Hyttisen, se poprvé setkal v roce 2016 nebo 2017. Sňatek uzavřeli v září 2019 a v dubnu 2022 se jim narodil první potomek.[8] Rodina žije v helsinské čtvrti Ullanlinna.[9]
Ve věku 37 letech byl Aaltolovi ve Spojených státech operativně odstraněn nezhoubný nádor z čelní dutiny na mozku, bylo však poškozeno jeho pravé oko, čímž ztratil 30 procent zraku.[10]
Aaltola se hlásí ke křesťanskému vyznání.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mika Aaltola na anglické Wikipedii a Mika Aaltola na finské Wikipedii.
- ↑ Mika Aaltola analysoi Ukrainan sodan käänteitä esikoisen syntymän kynnyksellä - Seura (finsky)
- ↑ NYBERG, Dan. Meet Our Professors: Mika Aaltola [online]. 14 September 2021. Dostupné online.
- ↑ HONKONEN, Juha. Näin paljon Mika Aaltola on saanut kannatuskortteja kokoon [online]. 2023-09-06 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Mika Aaltola arvostelee uutuuskirjassaan Pekka Haavistoa: ”Hän on taustalla häärivä vaikuttaja” [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-10-10]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ PENNANEN, Tyyne. Mika Aaltola analysoi sodan käänteitä esikoisen syntymän kynnyksellä: "En tiedä, milloin olisi ollut oikea hetki tulla isäksi - ehkä se on juuri nyt" [online]. 2022-03-17 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ CV [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Sinikka Aaltola: "Jonkun elämä voi mennä niin, ettei siinä ole yhtään valoa" [online]. 18 May 2021 [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Perhesiteitä | Mika Aaltolalla oli jatkuvasti kipuja, jotka paljastuivat vuosien kuluttua kasvaimeksi: "Luin netistä, että on 80 prosentin todennäköisyys kuolla leikkauksessa" [online]. 2022-04-01 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ SAIRANEN, Sara. Mika Aaltolan lapsi syntyi – koskettava Twitter-päivitys julki [online]. 2022-04-10 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Vakavasta sairaudesta selvinnyt Mika Aaltola, 53, on esikoispojan isä – herää joka päivä aamuviideltä kommentoimaan maailmaa: "Lapsesta on tullut ankkuri elämään" [online]. 2022-07-24 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Mika Aaltola: "Totta kai olen kristitty" [online]. 2022-11-28 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (finsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Aaltola, Mika: The rhythm, exception, and rule in international relations : the case of mad cow disease. University of Tampere, 1999. ISBN 951-44-4574-0
- Aaltola, Mika: Suomen ulkopolitiikan kielipelejä : analyysi ulkopolitiikan tutkimuksesta 1970–2003, Tampere University Press : Taju [jakaja], 2003. ISBN 951-44-5758-7
- Aaltola, Mika: Uskontoa politiikan tiloissa. Tampereen yliopisto, politiikan tutkimuksen laitos, 2007. ISBN 978-951-44-6985-5
- Aaltola, Mika: Sowing the seeds of sacred : political religion of contemporary world order and American era. Leiden : Martinus Nijhoff, 2008. ISBN 978-90-04-16563-2
- Aaltola, Mika: Western Spectacle of Governance and the Emergence of Humanitarian World Politics. Palgrave Macmillan, 2009.
- Aaltola, Mika: Understanding the Politics of Pandemic Scares. Palgrave Macmillan, 2012.
- Aaltola, Mika: Towards the Geopolitics of Flows : implications for Finland. Finnish Institute of International Affairs, 2014. ISBN 978-951-769-419-3 (tištěné) ISBN 978-951-769-418-6 (online)
- Aaltola, M., Käpylä, J., Vuorisalo, V.: The Challenge of Global Commons and Flows for US Power. Routledge, 2014
- Aaltola, Mika: Poutasään jälkeen. Docendo, 2019. ISBN 978-952-291-616-7
- Aaltola, Mika: Mihin menet Suomi? : pelon aika Euroopassa. Helsinki, Tammi, 2022. ISBN 978-952-04-4790-8
- Aaltola, Mika: Havahtuminen – Turvallisuus Euroopassa. Helsinki, Tammi, 2023. ISBN 978-952-04-5565-1
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mika Aaltola na Wikimedia Commons
