Mijuki Išikawa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mijuki Išikawa
Miyuki Ishikawa Kotobuki-Sanin Incident.jpg
Základní údaje
Datum narození1897
Místo narozeníPrefektura Mijazaki
Datum úmrtí10. července 2002 (ve věku 104–105 let)
Místo úmrtíJaponsko
Zatčení 15. ledna 1948
Výše trestu4 roky
Příčina smrtineznámá
Oběť
Počet obětí103–169
Období vražděníduben 1944 – leden 1948
Stát vražděníJaponskoJaponsko Japonsko
Místo vraždyTokio
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mijuki Išikawa (japonsky 石川 ミユキ; 1897?) byla japonská porodní asistentka a sériová vražedkyně, která během čtyřicátých let zavraždila, s pomocí několika kompliců, spoustu novorozenců. Má se za to, že jejích obětí bylo mezi 85 a 169, obecně přijímaný odhad se ustálil na sto třech. Když byla konečně zadržena, Tokijský vrchní soud ji potrestal čtyřmi lety vězení.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Išikawa se narodila v Kunitomi v prefektuře Mijazaki. Vystudovala Tokijskou univerzitu. Později se provdala za Takešiho Išikawu, manželství zůstalo bezdětné. Pracovala jako ředitelka porodnice v Kotobuki, byla zkušenou porodní asistentkou.

Infanticida přinejmenším 103 novorozenců[editovat | editovat zdroj]

Ve čtyřicátých letech dvacátého století se v její porodnici narodilo mnoho dětí a Mijuki Išikawa se náhle musela vypořádat s nezvyklou situací. Rodiče mnoha z těchto dětí byli chudí a nebyli schopni bez finanční podpory řádně vychovávat své potomky. Ani sama jim kvůli absenci sociálních a charitativních služeb nemohla zprostředkovat pomoc.

Aby dilema vyřešila, přestala o řadu kojenců pečovat, a mnozí z nich zemřeli v přímém důsledku zanedbané péče. Přesný počet obětí není znám, odhaduje se však, že zabila nejméně 103 dětí. Téměř všechny ostatní porodní asistentky zaměstnané v porodnici v Kotobuki byly touto praxí znechuceny a z nemocnice odešly.

Později se také pokusila za takovéto vraždy požadovat úplatu. Spolu s manželem Takešim požadovala od rodičů značné sumy peněz a tvrdili, že je to méně než skutečné výdaje na výchovu nechtěného dítěte. Na tomto schématu se podílel také lékař Širo Nakajama, který páru pomáhal falšováním úmrtních listů.

Uvěznění a potrestání[editovat | editovat zdroj]

Asahi šimbun ze 17. ledna 1948, popisující podezření ze spáchání 169 vražd a přiznání pachatelky k předem rozváženému zločinu

Dva policisté z policejní stanice Waseda náhodně našli 12. ledna 1948 pozůstatky pěti obětí. Pitvy provedené na jejich tělech prokázaly, že nezemřely přirozenou smrtí. Manželé Išikawovi byli 15. ledna 1948 zatčeni. Mijuki Išikawa tvrdila, že oběťmi byly opuštěné děti a trvala na tom, že za jejich smrt jsou odpovědní rodiče. I když takové tvrzení většinou nalezlo ve společnosti podporu, ne každý vysvětlení přijal, například spisovatelka Juriko Mijamoto se postavila proti.

Při dalším vyšetřování policie našla u majitele pohřebního ústavu přes 40 mrtvolek. Dalších třicet bylo později objeveno v chrámu. Pouhý počet nalezených mrtvých těl a doba, po kterou k vraždám došlo, ztěžovaly orgánům určení přesného počtu obětí. Tak zůstává přesný počet obětí nejistý.

Úřady považovaly její vraždy za zločin opomenutí. U tokijského okresního soudu byla Mijuki odsouzena k osmi letům vězení, Takeši a Dr. Širo Nakajama dostali čtyři roky. Pár se odvolal a v roce 1952 Nejvyšší soud v Tokiu původní tresty zmírnil na čtyři resp. dva roky.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Událost přiměla japonskou vládu zvážit legalizaci interrupcí. Umělé potraty z ekonomických důvodů byly 24. června 1949 v Japonsku legalizovány.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miyuki Ishikawa na anglické Wikipedii.

Související článek[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]