Michal Loris-Melikov
| Michal Loris-Melikov | |
|---|---|
 Michal Loris-Melikov (1888) | |
| Narození | 21. říjnajul. / 2. listopadu 1824greg. Tbilisi |
| Úmrtí | 24. prosince 1888 (ve věku 64 let) Nice |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Jiří (od 1957) |
| Národnost | arménská |
| Alma mater | Lazarevův institut východních jazyků (od 1836) Nikolajevská jezdecká škola (1841–1843) |
| Povolání | ruský vojevůdce a politik |
| Ocenění | zlatá zbraň Za chrabrost (1848) Řád sv. Anny 4. třídy (1848) Řád sv. Anny 3. třídy (1850) Řád sv. Anny 2. třídy (1852) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1854) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | Arménská apoštolská církev |
| Děti | Tariel Michaljovič Loris-Melikov |
| Rod | House of Loris-Melikov |
| Příbuzní | Michail Tarielovič Loris-Melikov (vnuk) |
| Funkce | ministr vnitra Ruska (1880–1881) člen Státní rady Ruského impéria |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michal Loris-Melikov (19. října 1824 Tbilisi – 24. prosince 1888 Nice) byl ruský vojevůdce a politik arménského původu. Člen státní rady (11. února 1880). Čestný člen Ruské akademie věd (29. 12. 1880).
V posledních měsících vlády cara Alexandra II. byl ministrem vnitra s rozšířenými pravomocemi, sledoval liberální vnitřní politickou linii; plánoval vytvoření zastupitelského orgánu s legislativními pravomocemi.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve významné arménské rodině v Tbilisi (tenkrát Tiflis). V roce 1836 začal studovat moskevský Lazarevův institut orientálních jazyků, odkud byl vyloučen pro drobné výtržnictví. Od roku 1841 studoval na vojenské škole v Petrohradě (Николаевское кавалерийское училище), kde se stal blízkým přítelem tehdy neznámého Nikolaje Alexejeviče Někrasova, který s ním několik měsíců žil ve stejném bytě.
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
2. srpna 1843 se stal kornetem u Gardového grodenského husarského pluku. Zúčastnil se bojů na Kavkaze, bojoval v krymské válce, V roce 1856 byl povýšen na generálmajora a poté byl v roce 1858 jmenován náčelníkem vojsk v Abcházii. Později byl jmenován vojenským velitelem jižního Dagestánu a hejtmanem města Derbent. V březnu 1863 byl jmenován náčelníkem Tverské oblasti, velitelem vojsk v ní umístěných, atamanem tverské kozácké armády a byl povýšen na generálporučíka. V roce 1875 se stal generálem kavalérie. V rusko-turecké válce v letech 1877-78 velel samostatnému sboru na turecké hranici v Malé Asii. Poté, co obsadil pevnost Ardahan, byl odražen Ahmedem Muhtarem pašou v Zevinu, ale následně porazil svého protivníka v Ajarii, obsadil Kars a oblehl Erzurum. Za tyto služby získal titul hraběte.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1879 se Loris-Melikov stal prozatímním generálním guvernérem Astrachaňské oblasti s téměř neomezenými pravomocemi v boji proti epidemii moru. 7. dubna 1879 se stal dočasným generálním guvernérem Charkovské oblasti, kde byl krátce předtím zabit guvernér Dimitrij Kropotkin, bratranec Petra Kropotkina. Opatření, která přijal, se ukázala natolik účinná, že byl povolán do Petrohradu, kde byl jmenován vedoucím Nejvyšší správní komise, která byla vytvořena po pokusu o atentát na cara v únoru 1880. Zde, stejně jako na Kavkaze, i po pokusu o atentát na jeho vlastní život (20. února 1880), dal přednost preferenci za použití běžných právních metod před výjimečnými mimoprávními opatřeními. Věřil, že nejlepší politikou bude zaměřit se na původ zla odstraněním příčin nespokojenosti lidí a doporučil carovi Alexandrovi II. rozsáhlý plán správních a ekonomických reforem. Car, který začínal ztrácet víru v účinnost dosud používané jednoduché metody policejních represí, návrh přijal. Když byla v srpnu 1880 rozpuštěna Nejvyšší komise, jmenoval hraběte Lorise-Melikova ministrem vnitra s výjimečnými pravomocemi. Systém reforem navrhovaný Lorisem-Melikovem by přijat, ale nikdy nebyl proveden. Alexandr II. podepsal výnos a vytvořil několik komisí složených z úředníků a významných soukromých osob, aby připravili reformy v různých správních odvětvích. V den vyhlášení uvedeného výnosu (13. března 1881) byl car Alexandr II. zavražděn.
Nový car Alexandr III. okamžitě přijal silně protireformní politiku a zrušil některé z reforem, které jeho otec Alexandr II. vyhlásil. Loris-Melikov proto rezignoval a žil v důchodu až do své smrti v Nice dne 22. prosince 1888.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Лорис-Меликов, Михаил Тариэлович na ruské Wikipedii a Mikhail Loris-Melikov na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Tarielovič Loris-Melikov na Wikimedia Commons
