Mentoring v učitelství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mentoring v učitelství je kolegiální spolupráce, jejíž podstatou je podpora méně zkušeného učitele zkušenějším kolegou. Mohou ale nastat případy, kdy jde o pomoc učitele služebně mladšího a zkušenějšího staršímu kolegovi[1] (například v odvětví ICT). Jedná se o záměrný vztah, primárně mezi dvěma osobami, který je založen na dobrovolnosti, důvěře, pomoci a nehodnotícím přístupu. Takovýto vztah klade požadavky na nejen na dvě osoby, které se mentoringu účastní, ale také na prostředí, kde osoby pracují.

Cíle mentoringu[editovat | editovat zdroj]

Cílem mentoringu je zvyšovat efektivitu a pracovní kompetence, které umožní učiteli dobře vykonávat práci a stát se profesionálem, poskytovat rady, informace a osobní podporu.[1] Mentoring patří mezi efektivní formy profesního rozvoje učitelů,[2] především tím, že dokáže reagovat na současné trendy v dalším vzdělávání učitelů.

Podle Jonsona existují následující cíle pouze ve vztahu k začínajícím učitelům[3]

  • kompetence – znalosti a dovednosti pro efektivní výuku,
  • sebedůvěra – sebedůvěra a vlastní odpovědnost,
  • sebeřízení – iniciativa rozvoje,
  • profesionalita – učitelská dovednost.

Aktéři mentoringu[editovat | editovat zdroj]

Mentorovaný (začínající učitel)[editovat | editovat zdroj]

Jako začínajícího učitele je možno označit učitele v prvním školním roce jeho pedagogického působení.[4] Začínajícího učitele je možno definovat i jako jedince, který má příslušné vysokoškolské vzdělání, ale chybí mu pedagogická zkušenost.[5] Přesto „rozmezí jak stanovit začínajícího učitele je obtížné, je ovlivněno typem školy, individuálními zkušenostmi, aprobací, apod.“.[6]

V zahraniční literatuře se lze velmi často setkat s pojmem mentee či protégé.

Mentor (uvádějící učitel)[editovat | editovat zdroj]

Uvádějící učitel (mentor) je „osoba uvádějící do znalosti oboru prostřednictvím reálných situací, provádějící supervizi“. Užívá se nyní hlavně v moderním řízení organizací se snahou vytvářet určité formalizované struktury pro neformální předávání zkušeností a znalostí staršími zaměstnanci mladším, a to i ve školství. Ve školním prostředí se v případech, kdy mentor pracuje se začínajícími učiteli, dá hovořit i o uvádějícím učiteli.[7]

V zahraniční literatuře se lze setkat s pojmem mentor.

Škola[editovat | editovat zdroj]

Obecným cílem mentoringu je vytvářet „dobré, učící se školy“,[7] které budou podporovat rozvoj jednotlivých učitelů v různých fázích jejich kariérního růstu, ale také rozvoj škol jako takových.

Délka a fáze mentorského vztahu[editovat | editovat zdroj]

Mentorský vztah není jednorázový akt, ale jedná se o dynamický proces, jenž probíhá v delším časovém úseku a prochází postupně několika fázemi:[3][8]

  • iniciace - počáteční budování důvěry mezi mentorem a mentorovaným (trvá obvykle v rozmezí půl roku až roku)
  • kultivace - osvojování si potřebných učitelských dovedností a dosahování žádoucí úrovně profesní kompetence (trvá obvykle od dvou do pěti let)
  • separace - mentor podporuje nezávislost a samostatnost mentorovaného a při vědomí splnění své funkce se postupně vzdaluje svému svěřenci
  • nové vymezení vztahů - vztah mezi mentorovaným a mentorem se redefinuje; mentor a jeho svěřenec se stávají přáteli a kolegy a sdílejí společně zájem o co nejkvalitnější výkon profese)

Mentorský vztah je chápán jako déle trvající, kontinuální proces pomoci, kdy je základem vztah založený na důvěře a respektu mezi mentorem a mentee.[8] Na vzájemnou spolupráci musí být oba dva aktéři připraveni. Má individuální délku trvání; záleží na konkrétním mentorském vztahu a délka se nedá dopředu předpovídat. Může trvat nad rámec jednoho roku, Jonson[3] uvádí trvání mentorského vztahu až 5 let.

Mentoring v českých školách[editovat | editovat zdroj]

V letech 1977–1985 upravovala problematiku uvádění začínajících učitelů do praxe vyhláška ministerstva školství č. 79/1977 Zb. V dnešní době tato povinnost není zahrnuta v legislativě, tudíž není povinná.

Do dnešní doby bylo v českém prostředí realizováno několik projektů na podporu mentoringu ve školách, například Podpora učitelů ke zvyšování kvality pedagogické práce, Kurikulum G, EU peníze středním školám, Začít spolu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SYSLOVÁ, Zora. Profesní kompetence učitele mateřské školy. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4309-7. 
  2. DRAGO-SEVERSON, Ellie. Helping Teachers Learn. [s.l.]: [s.n.], 2004. 
  3. a b c JONSON, Kathleen Feeney Jonson. Being an Effective Mentor: How to Help Beginning Teachers Succeed. 2008. vyd. [s.l.]: [s.n.] 
  4. ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů. [s.l.]: [s.n.], 1994. 
  5. POHLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. [s.l.]: [s.n.] 
  6. Jan Průcha; Eliška Walterov; Jiří Mareš. Pedagogický slovník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7178-029-4. 
  7. a b POL, Milan; LAZAROVÁ, Bohumíra. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy. Řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-86106-07-1. 
  8. a b LAZAROVÁ, Bohumíra. Mentoring jako forma kolegiální podpory a strategie dobré školy.. Pedagogika,. Dostupné online.