Menno Huizinga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Menno Huizinga
Narození 28. října 1907
Nes
Úmrtí 14. září 1947 (ve věku 39 let)
Amsterdam
Povolání fotograf a odbojář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Menno Huizinga: Ortskommandantur na třídě Lange Voorhout v Haagu. Fotografie pořízená z jeho velocipedu fotoaparátem Leica skrytým v krabici od sýra. Asi 1940–1944.

Menno Huizinga (28. října 1907 Nes14. září 1947 Amsterdam[1]) byl nizozemský fotograf. Ve 30. letech byl jedním ze známých holandských profesionálních fotografů. V průběhu okupace se z firemního fotografa proměnil v nelegálního reportéra, který vždy fotografoval aktuální události. Podílel se na různých druzích fotografie, včetně městských scén, pouliční fotografie, architektury, komerční a reklamní fotografie. Vytvořil sérii snímků Hladové zimy 1944–1945 pro místní Plaatselijk Interkerkelijk Bureau's Gravenhage a Omstreken. Huizinga také fotografoval na mikrofilm pro skupinu odporu, pracoval pro spolek De Ondergedoken Camera (Skrytá kamera[2], Underground kamera) během druhé světové války.[3] Válečné negativy Huizinga byly během jeho života převedeny do Nizozemského institutu pro válečnou dokumentaci (NIOD) v Amsterdamu. Jeho další práci spravuje Nederlands Fotomuseum.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 pracoval v Amsterdamu, o dva roky později v Haagu a v roce 1929 absolvoval studijní cestu do Spojených států amerických, kde pracoval v malém fotografickém studiu The Hughes Company, navštívil také Baltimore (Maryland) a pracoval tam ve velké společnosti Lucas Kanarian v New Yorku.

Huizinga založil vlastní studio pro korporátní fotografii, ale v roce 1938 toto studio zavřel. Byl firemním fotografem v Provinciale Geldersche Electriciteits-Maatschappij, Philips a Vliegtuigenfabriek Koolhoven. Během bombardování Rotterdamu ztratil téměř veškeré své fotografické vybavení.[4]

V průběhu okupace se z firemního fotografa proměnil v nelegálního reportéra, který vždy fotografoval aktuální události. Huizinga také fotografoval na mikrofilm pro skupinu odporu, pracoval pro spolek De Ondergedoken Camera (Skrytá kamera[2], Underground kamera) během druhé světové války.[3] Skupina vznikla z iniciativy fotografů Fritze Kahlenberga a Tonnyho van Renterghema a zahrnovala jak profesionální fotografy, tak i amatéry. Cílem bylo využít jejich schopnosti dokumentovat. Protože fotografování bylo během německé okupace Nizozemska zakázáno, pracovalo se jim za velmi obtížných okolností. Pro svou vlastní bezpečnost často zůstávali v anonymitě a někdy pod pseudonymem. Jejich cílem bylo zachytit všední život v nacisty okupovaném Nizozemí. Museli se vypořádat s velkými logistickými problémy, jako byl nedostatek materiálu a omezená elektrické energie, vyžadující použití karbidových výbojek a centrální temné komory, ale i tak se jim podařilo zachytit hodně situací. Fotoaparáty byly často skryty pod bundou, novinami nebo zabudovány do nákupních tašek nebo aktovek s otvorem pro objektiv.[2]

Huizing fotografoval od roku 1941 do roku 1943 v Amsterdamu, Rotterdamu, Goudě, Delftu, Haarlemu a Nijmegenu pro Nizozemskou asociaci ochrany ovzduší a v roce 1942 byl filmovým operátorem pro Holandský červený kříž. Natočil záznamy o důsledcích německé okupace v Haagu pro skupinu odporu Packard, město Haag a místní Interchurch Office pro Haagu a okolí. Vytvořil sérii snímků Hladové zimy 1944–1945 pro místní Plaatselijk Interkerkelijk Bureau's Gravenhage a Omstreken. V roce 1945 se přestěhoval do Amsterdamu a vstoupil do Institutu Lichtbeeldeninstituut.

Fotografoval každodenní život v Haagu, v roce 1942 fotografoval stavbu Atlantického valu, v roce 1943 zaznamenal kácení lesů Haagse a v zimě roku 1944 fotografoval zoufalé hledání všeho hořlavého. Během špionážního fotografování schoval svůj fotoaparát Leica do krabice od sýru s otvorem vyříznutým pro objektiv a cestoval na svém bicyklu. Nakonec fotografoval osvobození a příchod vojsk a oslavy konce války. Fotografie jsou součástí rozsáhlé sbírky NIOD Instituut voor Oorlogs-, Holocaust- en Genocidestudies (Institut pro studium války, genocidy a holokaustu).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1935 je známý fotomontáží pro obal knihy De Pantserkrant, kterou vydal Nijgh a van Ditmar.

Od roku 1930 byl členem Nederlandsche Fotografen Patroons Vereeniging (NFPV).

Úložiště Wikimedia Commons obsahuje téměř 800 jeho reportážních a portrétních fotografií.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Menno Huizinga na nizozemské Wikipedii.

  1. Podle některých zdrojů Rheden, nebo Haag, viz: Menno Huizinga na RKD.nl
  2. a b c https://is.muni.cz/th/einxs/bp_N._Liptakova.pdf Diplomová práce, MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOZOFICKÁ FAKULTA, SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ, Dějiny umění, Nikola Liptáková: ŽENY A FOTOGRAFIE V OBDOBÍ KOLEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
  3. a b Visser, Hripsimé. Biographical Dictionary of the Netherlands. [s.l.]: Huygens ING - The Hague, 2013. Kapitola Andriesse, Emmy Eugenie (1914-1953). (anglicky) 
  4. Menno Huizinga, Nederlands Fotomuseum
  • Leijerzapf ea1984 -, sv. 3 (Historie holandské fotografie, září 1984) (jako: Huizinga, Menno)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fotografie in Nederland 1920–1940 (1979) Biografie p. 151 (NFM)
  • Kousbroek, Rudy: 66 Zelfportretten van Nederlandse Fotografen (1988) (NFM)
  • Geschiedenis van de Ned. Architectuurfotografie (1989) (NFM)
  • Leijerzapf, Ingeborg Th.: Het beslissende beeld (1991) (NFM)
  • Bool, F. & Hekking, V.: De illegale camera (1995) (NFM)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]