Memento mori

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Memento mori (rozcestník).
Hans Memling: Triptych pozemské marnosti a boží spásy, přední strana, kolem 1485. Malíř kontrastuje pozemskou nádheru a luxus s perspektivou smrti a pekla
Memento mori
Wolgemut, Michael. Danse macabre (Norimberk 1493)

Memento mori (latinsky pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný[1]) je mravní zásada, často citovaná ve středověku a raném novověku, jež upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost a připravoval se na smrt. Zároveň jde o umělecký motiv, založený na ztvárnění smrti a smrtelnosti a ve výtvarném umění často využívající symboly jako lidská kostra a její části (smrt) nebo přesýpací hodiny (krátkost času).

Potřeba pamatovat na smrt se objevuje již v Platónově dialogu Faidón, v němž Sókratés říká, že „opravdoví filosofové se připravují k umírání a smrt je ze všech lidí jim nejméně strašná“.[2] Podobné názory v antice dále hlásali stoikové a Seneca.

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

V křesťanském kontextu středověku toto původně filozofické téma ztratilo svůj obvyklý antický protějšek, hýřivé nunc est bibendum („teď je třeba pít“), a získalo náboženský ráz. Memento mori připomínalo nadcházející poslední soud boží, který podle křesťanské víry čeká duši zemřelého, a upozorňovalo na marnost a prázdnotu (vanitas) pozemských potěšení.

Biblický základ tohoto postoje se nachází v Sírachovcově poučení „budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš“[3] a v rituálu římskokatolické církve se odráží zejména v obřadech popelce na Popeleční středu, při nichž jsou věřící poznamenáváni popelem a upozorňováni „prach jsi a v prach se obrátíš“.

Umění[editovat | editovat zdroj]

V umění se téma memento mori obvykle objevovalo v kontextu pohřebišť, ale časté bylo např. i při výzdobě hodin, kde se používaly nápisy jako ultima forsan (snad poslední hodina), vulnerant omnes, ultima necat (každá zraňuje, poslední zabíjí) nebo tempus fugit (čas běží). Vyobrazení tance smrti (danse macabre) se na konci středověku objevovala běžně i v kostelích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Memento mori [online]. www.artslexikon.cz, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  2. Platon. Faidon. Překlad František Novotný. Praha : Jan Laichter, 1941. S. 28.  
  3. Sír 7,36 (ČEP)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]