Mazanka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mazanka
Usedlost Mazanka
Usedlost Mazanka
Základní informace
Sloh baroko
Výstavba 17. století
Přestavba 1840, 1902
Současný majitel soukromý vlastník
Poloha
Adresa Zvonařovská 84/13, Praha 8 - Libeň, ČeskoČesko Česko
Ulice Zvonařovská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40682/1-1622 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mazanka je usedlost v Praze 8-Libni v ulici Zvonařovská, v severní části Libně ve svahu nad ulicí Liberecká.[1] Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Viniční usedlost byla postavena nad Střížkovským údolím při vinici, která se připomíná v 17. století. Prvním známým majitelem byl Antonín Vendelín, který ji držel v polovině 18. století a kterému zde patřila malá vinice a velká zahrada. Roku 1764 pozemky vlastnil Jan Štemb (Štemba) a za něj zde zřejmě vznikla pozdně barokní usedlost. Od roku 1865 Mazanku vlastnila majitelka Střížkovského panství hraběnka Valentina z Reichenbachu. Dalším vlastníkem byl na počátku 20. století velkostatkář Jindřich Heller, který postavil novostavbu obytné budovy. Roku 1920 byla východně od usedlosti v oblouku Střížkovské ulice postavena šestnáctikomorová kruhová cihlářská pec a založeny další hospodářské provozy.

Po roce 1939[editovat | editovat zdroj]

Mazanka byla za 2. světové války zabrána Němci. Roku 1954 ji stát vyvlastnil od rodiny Hellerů a zřídil v jejích budovách obecní školu a později školu hudební. Od roku 1987 ji spravovaly Československé keramické závody.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pozdně barokní hospodářská usedlost má na severní a západní straně špejchar a na východní straně přízemní obytnou budovu datovanou letopočtem 1823 a novorenesančně přestavěnou roku 1902 stavitelem Aloisem Richterem. Nejstarší částí areálu jsou dva sklepy s půlkruhově valenými klenbami pravděpodobně ze 16. století, které se nacházejí na severovýchodním rohu dvora a jsou zahloubeny ve svahu a zčásti přistavěny ke skále. Zahrada připomínající přírodní park se nachází severně od budov. Celý areál je uzavřen ohradní zdí s branou na západní straně a malou brankou na severu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 3990-1, mapový list č. III. Dostupné z WWW.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 188 - 189.
  • HÁJEK, Josef a kol. Cihly v historické architektuře Prahy: o výrobě a využití zdicích cihel: seznam pražských cihelen. Vydání první. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze, 2017. 238 stran. ISBN 978-80-87220-16-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]