Mari Yonehara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mari Yonehara
Narození 29. dubna 1950
prefektura Tokio
Úmrtí 25. května 2006 (ve věku 56 let)
Prefektura Kanagawa
Příčina úmrtí rakovina vaječníků
Povolání romanopiskyně, spisovatelka, překladatelka a esejistka
Alma mater Tokijská univerzita
Tokyo University of Foreign Studies
Ocenění Kodansha Essay Award (1997)
Oya Soichi Nonfiction Award (2002)
Bunkamura Les Deux Magots Literature Award (2003)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mari Yonehara také Mari Jonehara (jap. 米原 万里, 29. dubna 1950 Tokio25. května 2006 Kamakura) byla japonská spisovatelka a překladatelka, která v letech 1959–1964 žila v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila do komunisticky smýšlející rodiny, její otec byl aktivním členem Komunistické strany Japonska. V roce 1959 společně s otcem odcestovala do Prahy, kde nejdříve studovala český jazyk, avšak poté byla otcem umístěna do mezinárodní školy vedené Sovětským svazem. V roce 1964 se vrátila do Japonska, kde absolvovala Tokijskou univerzitu. Především se věnovala studiu ruštiny, což jí později pomohlo k získání práce tlumočnice a překladatelky. Dále svou pozornost soustředila především na literární tvorbu. Pracovala také jako výkonná ředitelka v rámci japonského PEN Klubu a zasloužila se o propagaci jazyka a japonské kultury v zahraničí.

Hned po ukončení studia vyučovala rusky v Tokijském ruském jazykovém institutu a pracovala na částečný úvazek jako tlumočnice a předkladatelka. V roce 1980 založila asociaci tlumočníků ruského jazyka.

Zemřela na rakovinu vaječníků v Kamakura v prefektuře Kanagawe, ve svých 56 letech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorkou esejí a novel, kde se často objevuje prostředí Prahy a v nichž prokazuje svou znalost sovětských a českých reálií. Pro její díla je typickým znakem smysl pro humor, který se nezalekne žádného tématu, i přesto, že jsou často považována za tabuizovaná. Velmi často se jedná o přímočarou a neochvějnou kritikou.[1]


  • Holá pravda lhářky Áni (Usocuki Áňa no makkana šindžicu) - dílo oceněné literární cenou Sóičiho Óji za literaturu faktu, jež vypráví příběh setkání se spolužáky ze sovětské školy
  • Čest spodních kalhotek, hrdost bederních pásů (Pancu no menmoku, fundoši no koken) - jedna z nejznámějších knih, která se zabývá multikulturní tematikou a odlišností Japonska na příkladu spodního prádla. Autorka vzpomíná na chvíle, kdy se od své sovětské spolužačky dozvídá fakt, že si doma musí zašívat své kalhotky z důvodu nedostatku tohoto zboží. Dále se pak rozvíjí její úvahy o spodním prádle v jednotlivých zemích (Japonsko, Sovětský svar a západní Evropa)
  • Krásná a nevěrná, nebo věrná a ošklivá? (Fudžicuna bidžo ka, teišukuna busu ka?)
  • Tucet pro čarodějnice – třináct kapitol studené sprchy na spravedlnost a rozum (Madžo no iči dásu – seigi to džóšiki ni hijamizu o abiseru džúsanšó)
  • V Rusku dnes opět pravděpodobně bouřky (Rošia wa kjó mo aremojó)
  • Všechny ty nesmysly a špinavosti (Gasanetta to šimonetta)
  • Půlnoční slunce (Majonaka no taijó)
  • Nechcete chovat lidského samce? (Hito no osu wa kawanai no?)
  • Snídaně cestovatelů (Rjokóša no čóšoku)
  • Hvězdná obloha za denního světla (Mahiru no hošizora)

Z ruského originálu přeložila do japonštiny knihu Jak se učím cizí jazyk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEVORA, Jan. Mari Jonehara [online]. iLiteratura.cz, 2006-01-03 [cit. 2018-02-16]. Dostupné online.