Major label
Major label (angl. ; česky „velká značka“ nebo „významná značka“) je v hudebním průmyslu označení kapitálově nejsilnějších hudebních vydavatelství ovládajících světový trh. Jako protiklad označení bývá užíván výraz „independent label“ pro nezávislá vydavatelství.
V současnosti existují tři velká hudební vydavatelství, které ovládají asi 80 procent světového hudebního průmyslu. Jsou to Universal Music Group, Sony BMG a Warner Music Group. Jejich produkce se dále dělí na hlavní a vedlejší značky (labely). Například BMG Entertainment má přes 200 vedlejších značek. Vzhledem k neustálému přelévání vedlejších značek mezi major labely, zakládání nových a rušení neúspěšných je obtížné se v nich orientovat.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]- Major labely v letech 1988–1998 (velká šestka)
- Warner Music Group
- EMI
- Sony Music (známá jako CBS Records až do ledna 1991, poté se přejmenovalo na Sony Music)
- BMG Music
- Universal Music Group
- Polygram
- Major labely v letech 1998–2004 (velká pětka)
- Warner Music Group
- EMI
- Sony Music
- BMG Music
- Universal Music Group (Polygram byl pohlcen UMG)
- Major labely v letech 2004–2008 (velká čtyřka)
- Warner Music Group
- EMI
- Sony BMG (Sony a BMG se sloučily)
- Universal Music Group
- Major labely v letech 2008–2011 (velká čtyřka)
- Major labely od roku 2011 (velká trojka)
- Sony Music Entertainment
- Warner Music Group
- Universal Music Group (EMI byla pohlcena UMG)
Seznam major labelů
[editovat | editovat zdroj]Seznam poskytuje pouhý základní přehled. Jsou uvedeny pouze hlavní značky, vedlejší značky uvedeny nejsou.
- Vivendi Universal: Universal Music Group, EMI Group, MCA Records, Motown, Geffen Records, Lost Highway, Polydor, Island, Def Jam
- Time Warner: Warner Music Group, Atlantic, Rhino, Elektra, Sire, Reprise, WEA
- Sony BMG Music Entertainment: Sony Music, Columbia, Epic, CBS, BMG, Arista Records, RCA
Kritické názory
[editovat | editovat zdroj]Nakladatelství jsou někdy ostře kritizována; uvádí se například, že:
- hlavním cílem obřích nakladatelství je výhradně zisk;
- umělecká kvalita nahrávek a kulturní inovace jsou pouhou okrajovou problematikou;
- pokud nový umělec neprodá okamžitě očekávané množství nosičů, je okamžitě nahrazen jiným. Není tak žádný čas na dozrávání nadějných talentů a výsledkem je nadprodukce stále stejně znějících interpretů „bez chuti a zápachu“.