Lví silou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lví silou je vlastenecká pochodová skladba napsaná o Sokolu pro Sokol. Zkomponoval ji František Josef Pelz (někdy psáno též Pelzl či Pelc) a věnoval ji „čacké tělocvičné jednotě Sokol v Kralupech nad Vltavou“. Podtext názvu skladby je „Slavnostní pochod Sokolů“.

Skladba byla zakázána během nacistického i komunistického režimu. Pro svoji oblibu se však zachovala. V době Pražského povstání ji opakovaně hrál Československý rozhlas a vybízel tak k pokračování v boji proti okupantům. Zaznívá také ve filmech Zbraně pro Prahu (z rozhlasu) nebo Jára Cimrman ležící, spící (při průvodu k odhalení moře).

Popis skladby[editovat | editovat zdroj]

Autorem původní podoby je František Pelz (1848-1922). Ta zahrnovala nápěv se dvěma nebo třemi slokami. U příležitosti návštěvy amerických Sokolů skladbu upravil František Kmoch do podoby, jež je známá dnes. Kmochovy úpravy spočívaly v připsání fanfárového úvodu (téměř totožný je mimo jiné použit i v pochodu Rudolfa Obruči Pochod župy Masarykovej), dále druhou část a mezihru po prvé a druhé sloce. Není však jisté, zda autorem prvních několika taktů je Kmoch (ale je to pravděpodobnější) nebo Emil Štolc, protože ve Štolcově skladbě Jdou sokolské šiky, jdou je obsažena téměř identická melodie. Zápis v průběhu času ještě jednou upravil Jan Fadrhons. Jednalo se pouze o dílčí přepisy neměnící předchozí znění melodie (kromě odstranění několika taktů tenorů). Mimo trio je skladba dechovými muzikanty řazena k těžším pochodům. Je možné ji hrát jak velkým, tak malým dechovým orchestrem, též na klavír čtyřručně, dvouručně nebo jen zpívat.

Text skladby[editovat | editovat zdroj]

Pro oblibu melodie na ní bylo napsáno několik textů. Z nich nejznámější však zůstává „Lví silou“.

První sloka

Lví silou vzletem sokolím
ku předu kráčejme
a drahé vlasti v oběti
své síly snášejme!
A byť i cesta daleká
ta Sokolíka neleká.
Jen mužně statně ku předu
vždyť drahá vlast čeká!

Druhá sloka

Vlast, máti, až nás zavolá
co věrné dítky své,
tu mocná paže Sokola
zlé škůdce v souboj zve.
Tož, blahá bude naše slast
za oběť svůj i život klást.
To svaté heslo Sokola:
"Za národ, drahou vlast!"
nebo: "Za národ, právo, vlast!"

Třetí sloka

Jen, bratři, silou hrdinnou
svou hajme vlast i řeč.
To chloubou buď nám jedinou
a pro ni (ně) spějme v seč.
A potom teprv v spásný den
nám vzejde krásný, zlatý sen.
Pak sluncem jasným bude plát
nám povždy volnost jen!

K dalším patří píseň Podbrdská:

Kde vletořícné Brdské stráně -
drahý domov náš -
tu matce vlasti ku obraně
naše bdělá stráž.
Paž silná, mužná česká plec
a čela jak náš Plešivec ;
a jak ten věnec našich hor,
tak mocný je náš vzdor.

Na troskách našich slavných hradů
bují nový kvě,
a z našich rolí, luhů, sadů,
český skřivan vzlét.
My máme píseň český zpěv
a v tepnách žhavou českou krev
a hlavy skály, ocel páž -
kraj český – věčně náš!

Náš Jungmann Bohem požehnaný
z našich vyšel chat;
my jazyk svůj na pokřik planý
nedáme si rvát.
Na věky českým kraj je náš,
zřejmě kus chybí
a hotovi jsme dát se v seč -
za naši svatou, českou řeč.

A Naděje:

Byť na nás přišla potopa,
hoj, bratří, v pevný sraz
a celý svět-li zatopí,
my postavme jí hráz!

Hráz ze svých těl a z lásky té,
co hory přenáší,
ne, nad zoufalstvím prapor náš
se nikdy nevznáší.

My byli často orváni,
jak v zimě sirý strom,
však jaro přišlo vždycky zas
a zas se ozval hrom!

Hrom, jímnž jsme kdysi vzbouřili
Řím a půl Evropy,
hej, kdo máš takou minulost,
neboj se potopy!

Hoj, letí mraky Sokolů,
hoj, mračna Sokolic,
ej, vzhůru, drahý národe,
k svobodě s námi vstříc!

Ej, vzhůru k metě vytčené,
kdo chce, je vítězem!
Poctiví, silní, doletí
a zmetky pozři zem!

Sborník Lví silou[editovat | editovat zdroj]

Ve sletovém roce 1948 měl vyjít sborník Lví silou, po únoru však putoval do stoupy. Několik výtisků z tiskárny Práce tehdy zachránil náčelník ČOS dr Kavalír.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Všesokolský slet 1948, s. 48. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]