Lunar Orbiter 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lunar Orbiter 3
Lunar orbiter 1 (large).jpg
COSPAR 1967-008A
Katalogové číslo 2666
Start 5. února 1967 01:17 UTC
Kosmodrom Eastern Test Range
Nosná raketa Atlas Agena D
Stav objektu řízený dopad na Měsíc
Zánik 9. října 1967
Provozovatel USA, NASA
Výrobce Boeing
Druh měsíční sonda
Hmotnost 389 kg


Lunar Orbiter 3 byla umělá družice Měsíce, vyslaná agenturou NASA v roce 1967. V katalogu COSPAR dostala označení 1967-008A.[1]


Úkol mise[editovat | editovat zdroj]

Družice z USA měla za úkol provést podrobnou fotodokumentaci povrchu Měsíce.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Označení Lunar měla kvůli zvolené orbitě kolem Měsíce. Její váha byla 389 kg. Byla vybavena mj. brzdícím motorem a fotografickým systémem. Dva objektivy umožňovaly snímat detaily z výšky 80 km o velikosti 1 metr. Na film 70 mm se vešlo 200 dvojexpozic, které byly rádiovou cestou odesílány na Zem.

Další známé družice USA s podobným označením byly Lunar Explorer.

Průběh mise[editovat | editovat zdroj]

Sonda s raketou Atlas Agena D odstartovala 5. února 1967. Byla navedena na orbitální dráhu Měsíce z původně parkovací dráhy u Země. Stalo se tak 8. února a sonda se tím dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce s dobou oběhu 215 minut ve výši 210 až 1795 km. O čtyři dny později došlo k další korekci na 54 – 1840 km. Pak bylo zahájeno snímkování povrchu, zejména oblastí vhodných pro plánované přistání kosmonautů v rámci programu Apollo. Snímkování bylo předčasně ukončeno pro technickou závadu mechanismu posouvajícím film, ale i tak byl zadaný úkol splněn, na Zem se dostalo 211 snímků. Na jedné fotografii se podařilo zachytit sondu Surveyor 1, která zde přistála v předchozím roce.

Dne 9. října 1967 byla sonda s pomocí brzdícího motoru navedena na povrch Měsíce, kde se roztříštila.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké sondy, s. 259.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]