Luhy (Prosenická Lhota)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luhy
Autobusová zastávka u Rabyňákova rybníka
Autobusová zastávka u Rabyňákova rybníka
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 66 (2011)
Domů 32 (2009)
Lokalita
PSČ 264 01
Obec Prosenická Lhota
Okres Příbram
Historická země Čechy
Katastrální území Luhy u Prosenické Lhoty (2,12 km²)
Zeměpisné souřadnice
Luhy
Luhy
Další údaje
Kód části obce 133329
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výklenková kaplička u zastávky

Luhy je malá vesnice, část obce Prosenická Lhota v okrese Příbram. Nachází se asi 1 km na jih od Prosenické Lhoty. Je zde evidováno 32 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 66 obyvatel.[2]

Luhy leží v katastrálním území Luhy u Prosenické Lhoty o rozloze 2,12 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1684.[3]

Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. října 1943 vystěhovat.[4]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Za vsí se v terase nachází kříž, který byl postavený na památku dvou vojenských dezertérů z napoleonských válek. Dva vojáci z armády císaře Napoleona se dostali do Luh. O pomoc prosili v Budákově chalupě. Byli hladoví, nemocní, v otrhaných uniformách se třásli zimou. Hospodář se nad nimi slitoval a poskytl jim přístřeší a jídlo. Lámaně vyprávěli, co kde zažili. Ale druhého dne se jejich zdravotní stav velice zhoršil. Bezvládně leželi a přes veškerou poskytnutou péči zemřeli. Místní se báli je odvést na hřbitov, tak je pochovali za vsí v úvozové cestě. Přes půl století tam byla ta těla pochovaná. Jednou za prudké bouře, kdy se spousta vody valila úvozem, vyplavila dvě lidské kostry. Místní je pohřbili na hřbitově. V úvoze postavili teras a nechali tam zhotovit kříž.[5]

Jednou se tímto úvozem vracela místní výměnkářka z lesa, kde sbírala šišky. Najednou měla pocit, že se na cestě u křížku něco třpytí. Zpozorněla, popošla blíž a ještě víc se sehnula pod těžkou nůší. Uviděla zlaťák, po chvíli další. Zanedlouho jich posbírala celou hrst. Se svým nálezem se pochlubila ve vsi, ale i když mnozí hledali, nikdo již takové štěstí neměl.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 153. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 174. 
  4. STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
  5. BAZAL, Karel. Pověsti Sedlčanska. Paměti dávných křížků. 1. vyd. Svazek 3. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2007. ISBN 978-80-86559-74-2. S. 50. Dále jen Bazal 2007. 
  6. Bazal 2007, s. 51

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]