Luc a Lucette

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luc a Lucette
Luc et Lucette
Jacques Offenbach
Jacques Offenbach
Základní informace
Žánropéra comique
SkladatelJacques Offenbach
LibretistaPhilippe-Auguste Pittaud de Forges a Eugène Roche
Počet dějství1
Originální jazykfrancouzština
Datum vzniku1854
Premiéra2. května 1854, Paříž, Salle des Concerts Herz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luc a Lucette (ve francouzském originále Luc et Lucette) je opéra comique o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Philippa-Augusta Pittauda de Forges a Eugèna Roche z roku 1854. Poprvé byla poloscénicky uvedena 2. května 1854 v pařížské Herzově koncertní síni (Salle des Concerts Herz, častěji jen „salle Herz“).

Vznik a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Jacques Offenbach byl již ve 40. letech 19. století v Paříži znám nejen jako violoncellový virtuos, ale i autor především salonní instrumentální i vokální hudby; od roku 1850 byl rovněž dirigentem orchestru Comédie-Française. Jeho největším zájmem však bylo hudební divadlo a od poloviny 40. let se pokoušel se svými díly žánru opéra comique (tj. oper s mluvenými dialogy) dostat na jeviště. Jenže privilegia pařížských divadel vyhrazovala původní hudebně dramatická díla jen úzké skupině z nich: pro opéru comique to byla pouze Opéra-Comique a Opéra-National. Avšak Opéra-Comique, která od skladatele roku 1846 objednala jeho první jevištní dílo Přístěnek (L'Alcôve), ho nikdy neuvedla, ani neprojevila zájem o jeho další tvorbu, a nadějnou spolupráci s Opéra-National zmařil její bankrot roku 1848. O tom, že úřady berou divadelní privilegia velmi vážně, se Offenbach přesvědčil roku 1853, když dosáhl toho, že divadlo Théâtre des Variétés uvedlo jeho jednoaktovku Pepito – na stížnost Opéry-Comique byla po několika představeních zakázána. Jedinou Offenbachovou možností bylo představit svá díla veřejnosti na jednorázových koncertech, které sám každoročně organizoval. Tak Přístěnek byl poprvé proveden na koncertě v salle Moreau-Santi 24. dubna 1847, následující Mathurinův poklad (Le Trésor à Mathurin) 7. května 1853 v Herzově koncertní síni (salle Herz), a na stejném místě se o rok později, 2. května 1854, konal další koncert, jehož bohatý program byl zakončen poloscénickým provedením nové Offenbachovy opéry-comique Luc et Lucette.[1]

Libreto k této jednoaktové opeře napsali skladatelův blízký přítel Philippe-Auguste Pittaud de Forges a zkušený autor vaudevillů Eugène Roche.[1] Jednalo se o dílo menšího rozměru než předchozí, pro pouhé dva zpěváky (Přístěnek a Pepito mají po třech osobách a Mathurinův poklad čtyři). Pro předvedení získal manžele Meilletovy z Théâtre-Lyrique (nástupce Théâtre-National).[2] Podobně jako tři předchozí scénická díla byl Luc a Lucette lyrickou komedií odehrávající se ve venkovském prostředí – i proto Jules Lovy v Le Ménéstrel nazval tuto drobnou operu „pastorální operetou“.[3]

O této opeře se zachovaly jen tiskové zprávy, nejobšírnější od Julese Levyho: „Upustíme od rozboru tohoto kusu, jehož podstata se příliš neliší od Le Trésor à Mathurin, od Bonsoir, voisin [jednoaktová opéra comique Ferdinanda Poisa hraná ve stejné době v Théâtre-Lyrique] a jiných hříček stejného druhu. Hudba sestává z příjemných kousků, kterým manželé Meilletovi vtiskli výtečný ráz. Zvláštním požitkem byla velká komická scéna, ve které Meillet vypráví vesnickou historku, doprovázeje se na violoncello; tuto scénu skladatel vybavil přehršlí různorodých přísad, dokonce i Lutherovým chorálem! Zmíníme ještě pěkné duettino, kuplet Le vin, le vin, něžnou romanci paní Meilletové a dialogický kuplet Toc, toc.[3] Časopis La France musicale zmiňuje mezi hudebními čísly ještě švýcarskou píseň o zvonečcích a charakterizuje Luc a Lucette jako „malé mistrovské dílo, důstojný protějšek Pepita“.[2]

Auguste-Alphonse Meillet
Auguste-Alphonse Meillet
Marie-Stéphanie Meillet
Marie-Stéphanie Meillet
Manželé Meilletovi, představitelé titulních rolí Offenbachovy opery Luc a Lucette. Rytiny Alexandra Coletta podle kreseb Eustacha Lorsaye z roku 1853

List Le Figaro v říjnu 1854 zmiňuje, že manželé Meilletovi tuto drobnou operu později zpívali úspěšně zpívali v lázních Vichy a že ji mělo do několika dní převzít do repertoáru jejich domovské divadlo Théâtre-Lyrique.[4] Ale nestalo se tak, a i když Offenbach o několik let později založil vlastní divadlo Théâtre des Bouffes-Parisiens, Luc a Lucette v něm neuvedl – na rozdíl od Pepita a Mathurinova pokladu, který přepracoval na Zasnoubení při lucernách. Text ani hudba Luc a Lucette (stejně jako původní verze Mathurinova pokladu) se nedochovaly[2] a není ani známo, zda Offenbach hudbu z této opery využil v některém svém pozdějším díle, jako to učinil s jednou písní ze své první opery Přístěnek.

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

osoba hlasový obor světová premiéra (2. 5. 1854)
Luc baryton Auguste-Alphonse-Edmond Meillet
Lucette soprán Marie-Stéphanie (Meyer-)Meillet
Dirigent: Jacques Offenbach

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b YON, Jean-Claude. Jacques Offenbach. Paris: Gallimard, 2010. 800 s. ISBN 978-2-07-013097-9. S. 122. (francouzsky) 
  2. a b c Yon, c. d., s. 123.
  3. a b LOVY, Jules. Trente-deuxième théatre lyrique : Salle Herz. Le Ménéstrel. 1854-05-07, roč. 21, čís. 441 (23), s. 1–2. Dostupné online [cit. 2016-09-09]. (francouzsky) 
  4. JOUVIN, Benoît. Chronique musicale. Le Ménéstrel. 1854-10-15, roč. 1, čís. 29, s. 3. Dostupné online [cit. 2016-09-09]. (francouzsky)