Přeskočit na obsah

Leona Telínová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leona Telínová
Leona Telínová (květen 2024)
Leona Telínová (květen 2024)
Jiná jménaLeona Bažant Telínová
Narození1979 (44–45 let)
Vzdělání
Alma materUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Povolánívýtvarnice, fotografka
Známá jakoTelona
Ocenění2021 – Merit Award na veletrhu Art Photo Budapest
Webová stránkahttp://telona.berries.name
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leona Bažant Telínová, uváděna jako Leona Telínová, umělecký pseudonym Telona, (* 1979, Praha) je česká výtvarnice a fotografka žijící a tvořící v Praze.[1][2][3][4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Střední Uměleckoprůmyslovou školu v Praze absolvovala v letech 1995 až 1999.[3] Leona Telínová pak dále v letech 2002 až 2009 absolvovala nejprve bakalářské (2002–2006) a na něj navazující magisterské (2006–2009) studium v ateliéru Fotografie na Fakultě užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[2][3][4] Během celého tohoto studia byla studentkou v ateliéru českého fotografa a zakladatele kulturní platformy Fotograf profesora Ing. Pavla Baňky.[5][3]

Stáže

[editovat | editovat zdroj]
  • Ještě během studia absolvovala v letech 2005 až 2006 studijní stáž v ateliéru fotografie na Hochschule für Technik und Wirtschaft (FHTW Berlin) (University of Applied Sciences for Engineering and Economics) v Berlíně.[3][p. 1]
  • V průběhu svého studia se v letech 2007 až 2008 účastnila pracovní fotografické stáže v Českém centru v Německu (v Berlíně).[3]
  • V roce 2009 byla na Tchaj-wanu (v Tchaj-peji) v projektu „artist in residence Taipei“.[3]

Hura Collective

[editovat | editovat zdroj]

Telona patří mezi zakládající členy volného sdružení umělců Hura Collective[5] (vzniklo v roce 2001)[3] a spolu s jeho dalšími členy se v letech 2008 až 2009 podílela na provozu nezávislé Galerie Hygienická stanice, která sídlila na pražských Vinohradech a pro tento projekt Telona vytvářela programovou koncepci a fotografie.[3] (Galerie Hygienická stanice již ukončila provoz).[6]

Tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Její vlastní tvorba není jen fotografická, ale přesahuje do dalších výtvarných oborů – malby a loutkového divadla. Fotografii využívá často poněkud netradičně (nikoliv k zachycení reality), ale jako prostředek, pomocí něhož vytváří svébytná výtvarná díla.[2][3] Její obrazy a fotografie jsou zastoupeny v galerijních (například galerie Klatovy Klenová) i v soukromích sbírkách.[2][3][4]

Pro kolektivní výstavu Piano Nobile (květen 2024) v pražské vile Koulka vybrala Telona dva projekty (Noční motýl, Analogové deníky), kterými se zabývala v nedávné době (před rokem 2024).[4]

Projekt Noční motýl

[editovat | editovat zdroj]

Cyklus Noční motýl je zastřešující název pro tři soubory fotografií (Malý les, Město kam se ztrácí hračky, Výlet) založených na principu stínového divadla.[4] Každá z fotografií nese vlastní mikro–příběh a všechny soubory spolu vytváří jeden nad–příběh.[4] Snímky vznikají na stole v ateliéru a to nejprve v podobě pečlivě aranžovaných zátiší poskládaných z různého všudypřítomného materiálu, nepořádku a nástrojů sloužících většinou k výrobě loutek.[4] (Telona sdílí svůj výtvarný ateliér se scénografem a loutkářem.) Dále nastupuje princip stínového divadla, kdy pomocí (někdy i barevných) světelných zdrojů je zaranžované zátiší osvětlováno a „promítáno“ na stěnu. Po nezbytné korekci zátiší, světel, stínů, barev a jasu je na stěně zkomponovaný výsledný „stínový“ obraz nafotografován digitálním fotoaparátem. Výsledné fotografie pak již nejsou nijak počítačově upravovány.[2][4]

Projekt Analogové deníky

[editovat | editovat zdroj]

Analogové deníky jsou příkladem její experimentální tvorby s alternativními foto–postupy v oblasti analogové fotografie. Jedná se o cyklus fotografií pořízených Telonou v průběhu jejích opakovaných pěších cest Prahou z bydliště do ateliéru.[4] Při jejich tvorbě fotografka využívá „skicování“ okolního pražského prostoru jak pomocí mobilního telefonu, tak i s využitím dírkové komory (camery obscury) vlastní výroby (například z krabičky od sirek). Z takto získaných „fotografických skic“ následně vytváří (s pomocí technologie modrotisku – kyanotypie) svoje individuální papírové Analogové deníky.[4]

Fotografie (foto–skicy) pořizovala autorka mobilním telefonem nebo dírkovou kamerou. Problémem bylo jejich množství, kde i ty nejlepší byly brzy zavaleny těmi dalšími a mizely v propadlišti časového zapomnění. U zrodu Analogových deníků tak stála lítost (ze ztráty těch dobrých snímků), ale i touha vlastnit hmotný předmět (artefakt), jejž by bylo možno dle potřeby ostatním ukázat nebo si jej po libosti kdykoliv prohlížet či se jej jen dotýkat.[4] Svoji roli sehrála i nostalgie po analogových médiích spojená s napětím fotografa při jejich exponování, s radostí fotografa při jejich vyvolávání (když se obraz postupně objevuje) a údivu fotografa, když se na ustáleném a vyleštěném pozitivu objeví třebas i nějaká chyba přidávající hotovému snímku na autentičnosti.[4]

Technika modrotisku (kaynotypie) umožňuje autorce kombinovat digitální fotografie z mobilního telefonu (původně nepřirozeně ostré) s (poněkud abstrahovanými) snímky pořízenými dírkovou kamerou (camerou obscurou). Témata těchto Analogových deníků čerpá Telona z prostředí rodiny (Letní hry), nejbližšího okolí (Nusle, Koulka, Sochy pod Nuselským mostem) nebo z náhodně nalezených (v Nuslích) cizích fotografií (Nalezený archiv). Někdy se fotografka uchyluje k práci s větší mírou grafiky (Nusle patterns obsession, laser eyes) případně s materiálem pracuje konceptuálně (Příběh dívky).[4]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2021 byla její tvorba (Shadows) oceněna (Merit Award) na mezinárodním fotografickém veletrhu Art Photo Budapest v regionu střední a východní Evropy (a díla byla publikována v AAP Magazine Vol.16).[3]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské (samostatné)

[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Roky 2003 až 2010

[editovat | editovat zdroj]
  • 2003 – Realita banální i magická, Galerie Avantgarda, Wroclaw[3]
  • 2003 – Fresh, Galerie Emila Filly, Muzeum Ústí nad Labem[3]
  • 2003 – HURA II, Café Ideál, Praha[3]
  • 2003 – Nová media Cheb, Cheb[3]
  • 2004 – 18 + 2 (10 let ateliéru Fotografie Fakulty užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem), Muzeum Ústí nad Labem, Ústí nad Labem[5][3]
  • 2004 – Trpaslík a současnost, Muzeum Ústí nad Labem[3]
  • 2004 – Muzejní noc, Národní Památník na Vítkově, Praha[3]
  • 2005 – Posun k dosažení kóty opravdových slastí, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Galerie VŠUP), Praha 1[5]
  • 2005 – Periferie, Galerie VŠUP, Praha[3]
  • 2005 – HURA III, Galerie fotografie Kávovarna, Praha[3]
  • 2005 – Niemandsland, Galerie Motorenhalle, Dresden[3]
  • 2005 – Muzejní noc, Národní Památník na Vítkově, Praha[3]
  • 2006 – Výstava diplomových prací, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem[3]
  • 2006 – HURA IV, Cross Club, Praha[3]
  • 2007 – HURA VI, Kulturní centrum Zahrada, Praha[3]
  • 2007 – HURA V, Činoherní Studio, Ústí nad Labem[3]
  • 2008 – Popo Popular, Galerie Hygienická Stanice, Praha[3]
  • 2008 – Hygiena, Galerie Hygienická Stanice, Praha[3]
  • 2009 – Bruch-Zonen. Das Prinzip Osten, Galerie Runde Ecke, Dresden[3]
  • 2009 – Diplomky 09, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem[5][3]
  • 2009 – Horror Monster Show, Galerie Hygienická Stanice, Praha[3]
  • 2010 – Hura VII, galerie Trafačka (Trafo Galerie), Praha[5][3]

Roky 2015 až 2024

[editovat | editovat zdroj]
  • 2015 – HURA VIII, galerie Sýpka Klenová, Klenová (Klatovy)[5][3]
  • 2019 – 14. blatenský fotofestival - Divočina, Blatná (Strakonice), Blatná (Strakonice)[5]
  • 2020 – Jolana Havelková a autoři: Šest pohlednic, Dům pánů z Kunštátu, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)[5][3]
  • 2021 – Výlet, Bold Gallery, Praha 7[5][3]
  • 2021 – Kosti tmy (spolu s Janem Bažantem), Naivní divadlo, Liberec[3]
  • 2021 – Kořeny, Finské kulturní centrum Stella Polaris, Žihobce[3]
  • 2022 – LES OS DE L'OBSCURITÉ, (spolu s Janem Bažantem), České Centrum, Paříž.[3]
  • 2024 – Piano Nobile (česky: vznešené patro), Villa Koulka, Praha 5

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Tato škola během let 1991 až 2009 změnila svůj název i zkratku, dnes – rok 2024 – se označuje jako HTW Berlin (Die Hochschule für Technik und Wirtschaft Berlin).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Leona Telínová (* 1979), výtvarnice a fotografka [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2024-06-01]. Identifikační číslo: mzk2005274876. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e TELONA / Stát: Czech Republic / Rok narození: 1979 [online]. All About PHOTO COM [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as TELÍNOVÁ, Leona. MgA. Leona Bažant Telínová (* 1979) [online]. Leona Bažant Telínová [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m Doprovedný česky psaný text o Leoně Bažant Telínové (* 1979) a její tvorbě publikovaný (květen 2024) na kolektivní výstavě Piano Nobile' ve vile Koulka na Praze 5
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l Leona Telínová (* 1979) – fotografka [online]. Elektronický archiv výtvarného umění [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Galerie Hygienická stanice - činnost ukončena [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MALÝ, Zbyšek, ed. a MALÁ, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010. Vydání 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998–2010. 21 svazků; Prameny a dokumenty; (svazek 17. 1950–2006. Šte-Tich. 2006 338 stran; [4] strany barevných obrazových příloh) ISBN 80-86171-00-0 resp. ISBN 80-86171-27-2.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leona_Telínová&oldid=24187097“