Lærdalský tunel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lærdalský tunel
Lærdalstunnelen
Portál tunelu
Portál tunelu
Základní údaje
Stát NorskoNorsko Norsko
Místo Sogn og Fjordane
Silnice E16
Zeměpisné souřadnice
1. portál Lærdal
61°3′50,29″ s. š., 7°30′7,2″ v. d.
2. portál Aurland
60°53′56″ s. š., 7°12′52″ v. d.
Provozní délka 24,509 km
Počet dopr. tubusů 1
Lærdalský tunel
Red pog.svg
Lærdalský tunel
Lærdalský tunel, Norsko
Výstavba
Zahájení stavby 15. března 1995
Dokončení 13. září 1999
Otevření 27. listopadu 2000
 

Lærdalský tunel (v originále Lærdalstunnelen) je silniční tunel dlouhý 24,5 km spojující města Lærdal a Aurland v kraji Sogn og Fjordane, Norsko, cca 220 km severozápadně od Osla. Tunel je součástí silničního tahu E16, který je severní spojnicí mezi Oslem a Bergenem.

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Obě města, která jsou tunelem spojena, leží na menších ramenech velkého Sognefjordu, Lærdalsfjordu a Aurlandsfjordu. Tunel nahrazuje původní silnici, vedoucí přes hřebeny hor mezi oběma městy a procházející kolem vrcholu Blåskavlen (1809 m n. m.).

Popis tunelu[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu doby ražby tunelu patří tento k mladším tunelům v Norsku. Stavba tunelu byla zahájena 15. března 1995. Z toho vyplývá i použití moderních technologií a postupů při ražbě.

Směrem od Aurlandu má tunel stoupání 2,1 % v délce téměř 12 km, střední část v délce cca 6 km má sklon 0,7 % směrem k Lærdalu, část u Lærdalu v délce cca 6 km má sklon 2,7 %. Sklon tunelu má význam v tom, že přirozeným způsobem zajišťuje odvod prosakující vody.

Ražba tunelu byla dokončena 13. září 1999 a po dokončovacích pracích byl tunel dne 27. listopadu 2000 oficiálně uveden do provozu, stavební délka tunelu je 12 510 m. Odvětrání tunelu je řešeno pomocí nucené ventilace.

Konstrukce tunelu bere v úvahu stresovou zátěž, jíž jsou vystavováni řidiči jedoucí dlouhými tunely. Jedná se o následující faktory: jízda stísněným prostorem a nedostatek přirozeného osvětlení. Z tohoto důvodu je tubus tunelu rozdělen na čtyři části třemi příčnými tunely. Příčné tunely narušují jednotvárnost hlavního tubusu. „Tunelové kapsy“, tj. rozšíření prostoru v tunelu na 30 m poskytují rozptýlení a umožňují řidičům odpočinek. Tato místa jsou záměrně přesvětlena tak, aby mohl organismus opticky-světelně relaxovat. Osvětlení je barevně řešeno, aby modré nasvícení stropu připomínalo oblohu. Technické řešení tunelu zajišťuje přenos signálu GSM a rádiových stanic NRK P1 a P4.

Ačkoliv výstavba tunelu byla nákladná, neplatí se zde mýtné. Důvodem je celková úspora následných nákladů, které by musely být vynaloženy na údržbu 56 km dlouhé horské silnice hlavně v zimních měsících a řešení častých dopravních nehod způsobených na této staré a úzké silnici plné stoupání a serpentin. Spotřeba paliva je při průjezdu tunelem mnohem nižší a úspora času více než dvojnásobná.

Srovnání[editovat | editovat zdroj]

Železniční tunely jako Seikanský tunel v Japonsku a Eurotunel mezi Anglií a Francií přesahují 50 kilometrů. Mezi silničními tunely drží Lærdalský tunel prvenství, je nejdelším silničním tunelem světa.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]