Kuo Si
| Kuo Si | |
|---|---|
| Jiná jména | Kuo Čchun-fu, Kuo Che-jang |
| Narození | kolem 1001[1]/1020[1][2]/1023[1] Wen-sien, Che-nan |
| Úmrtí | kolem 1085[1]/1090[2] Kchaj-feng |
| Země | říše Sung |
| Povolání | malíř a spisovatel |
| Děti | Guo Si |
| Příbuzní | Guo Youqing[3] a Guo Daoqing[3] (vnoučata) |
| Znám jako | malíř-krajinář |
| Významná díla | Early Spring |
| Ovlivněný | Li Čcheng, Kuan Tchung, Fan Kchuan |
| Vliv na | mingští akademičtí malíři, Li Caj, Čou Čchen |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kuo Si (čínsky pchin-jinem Guō Xī, znaky 郭熙; 1001/1020/1023–1085/1090) byl čínský malíř sungského období.
Jména[editovat | editovat zdroj]
Kuo Si, též Kuo Che-jang (čínsky pchin-jinem Guō héyáng, znaky zjednodušené 郭河阳, tradiční 郭河陽), používal zdvořilostní jméno Čchun-fu (čínsky pchin-jinem Chúnfū, znaky 淳夫).
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Kuo Si pocházel z okresu Wen-sien (v severočínské provincii Che-nan), narodil se počátkem 11. století, snad roku 1001 či kolem 1020/23.[1] O jeho mládí není nic známo,[1] snad byl taoistickým mnichem,[2] koncem 60. let 11. století byl ve zralém věku přijat do císařské malířské akademie, kde záhy zaujal vysoké postavení; už za svého života byl pokládán za nejvýznačnějšího malíře své generace. Podílel se na výzdobě císařských paláců a chrámů v hlavním městě (Kchaj-fengu), v 80. letech i na zkrášlení Konfuciova chrámu v Čchü-fu.[1]
Jeho rané tušové krajinomalby jsou blízké pojetí jeho učitele Li Čchenga a malířů 10. století – Kuan Tchunga a Fan Kchuana, v pozdějších se projevují jeho inovace –kompozice lépe využívající rozptýlenou perspektivu, charakteristická dramatičnost a energie spojená s realistickými detaily.[1] Zachovalo se jen málo z jeho děl, slavná jsou Předjaří z roku 1072 a Příchod podzimu.[4]
Zachycením vícero perspektiv z „úhlu celosti“, jak techniku nazval jeho současník Šen Kua, dává pozorovateli tolik hledisek, kolik jich je možno vůči výjevu mít. Podle Kuo Siho v sobě jediná hora kombinuje podoby několika tisíc hor: její podoba se mění, vidíme-li ji zblízka, z dálky, zepředu, ze strany, zezadu, ve světle či stínu - každá vzdálenost, úhel a okamžik má svou specifičnost. Zobrazená scenérie skýtá duchovní rozměr - pozorovatel je vtažen do procesu neustálé transformace, typické pro čínské pojetí světa - tak jako by se opravdu nacházel na zobrazeném místě.[5]
Kuo Siův syn Kuo S’ sestavil otcovy teoretické úvahy o krajinomalbě do traktátu Lin-čchüan kao-č’ (林泉高致, O vznešené podstatě lesů a [vodních] proudů),[1] který obsahuje mnoho informací o smyslu a technice tehdejšího malířství a je cennou pomůckou pro pochopení severosungské krajinomalby.[4] Prvním českým překladem a zároveň rozborem Kuo Siho spisu je práce M. Pejčochové z roku 2016.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i КРАВЦОВА, М.Е. Го Си [online]. Синология.Ру [cit. 2014-12-03]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 554-556. Си Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c The National Palace Museum. Nest of Rocks on a Plain [online]. Taipei: The National Palace Museum [cit. 2014-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-07. (anglicky)
- ↑ a b Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ a b Encyclopædia Britannica. Guo Xi [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCCORMACK, Jerusha; BLAIR, John G. Thinking through China. London: Rowman & Littlefield, 2016. 299 s. ISBN 978-1-4422-4791-8. S. 134–135.
- ↑ PEJČOCHOVÁ, Michaela. Vznešené hodnoty lesů a potoků. Praha: ExOriente, 2016. 169 s. ISBN 978-80-905211-1-7. S. 11–12.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuo Si na Wikimedia Commons - КРАВЦОВА, М.Е. Го Си [online]. Синология.Ру [cit. 2014-12-03]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 554-556. Си Dostupné online. (rusky)
