Krizové řízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Krizové řízení (z angl. crisis management) - termín CM je v české odborné literatuře překládán jako krizový management nebo krizové řízení. Oba pojmy shodně vyjadřují řízení ekonomického subjektu v době trvání problémové situace ohrožující její integritu a ekonomickou stabilitu. Nejčastěji jde o ekonomicky, personálně, organizačně či jinak obtížné situace, ve kterých se jedná o zastavení sestupného vývoje krizové křivky nejdříve do stabilní polohy, pak do vzestupného směru.

V Česku se nejčastěji jedná o postupy orgánů veřejné správy, podnikatelského subjektu nebo jiné organizace v případě krizové situace (krizová opatření). Krizové plány k ochraně veřejného zájmu zpracovávají orgány veřejné správy. Plány krizové připravenosti zpracovávají právnické osoby a podnikatelské subjekty v rámci své působnosti a v návaznosti na územní krizový plán, a to k ochraně veřejného zájmu i svých vlastních ekonomických zájmů. Rámec pro krizové řízení stanoví Krizový zákon a jeho prováděcí předpisy.

Jedním z předních českých i evropských odborníků na krizové řízení a komunikace je spoluzakladatel Asociace internetových novinářů IPES, mediální analytik Tomáš Zdechovský, který v roce 2004 jako jeden z prvních definoval krizovou komunikaci a krizové řízení v politickém prostředí.[1] Podle Tomáš Zdechovského lze "krizový management" definovat jako proces strategického plánování a řízení krizí, potažmo jiné možné zásadní negativní změny (obraty). Součástí krizového managementu je monitorování potenciálního rizika, nebezpečí a nejistoty pramenící z negativní události, čímž dovoluje mít organizaci lépe pod kontrolou. Dle této definice je ho tedy možné chápat i jako systém prevence, detekce a následného vedení organizace (politické strany) v době krizové situace.

Plán obnovy procesu po havárii může být součástí krizového plánu nebo plánu krizové připravenosti. V české právní úpravě krizového řízení není zmíněn a zaveden jako samostatný termín.

Krizové situace[editovat | editovat zdroj]

Krizový plán územního celku (např. kraje nebo obce s rozšířenou působností) obsahuje postupy při mimořádná událost, při které je vyhlášen jeden z krizových stavů, jakými mohou být například požár, záplava, porucha, nehoda, výpadek surovinových zdrojů, energie, dodavatelů apod. Mimořádné události typu poruchy nebo nehody se závažnými nepříznivými následky se nazývají havárie, mimořádně závažné živelní pohromy nebo havárie se nazývají katastrofy.

Odpovědnost[editovat | editovat zdroj]

Za vytvoření krizového plánu nebo plánu krizové připravenosti je odpovědné vedení orgánu nebo subjektu, který jej zpracovává. Významnější organizace vyčleňují pro tuto činnost často samostatný útvar, jehož vedením je pověřen bezpečnostní manažer. Kvalitní krizový plán může být připraven pouze při aktivní součinnosti všech útvarů společnosti.

Krizový plán[editovat | editovat zdroj]

Požadavky na krizové plány a plány krizové připravenosti a jejich náležitosti stanoví na základě Krizového zákona v § 15 až 18 nařízení vlády č. 462/2000 Sb.

Krizový plán by měl obsahovat následující údaje:

  • Seznam možných mimořádných událostí a pravděpodobnosti jejich výskytu.
    Pravděpodobnost výskytu může pomoci např. při plánování nákladů, například při rozhodování, zda na dané riziko uzavírat pojistnou smlouvu.
  • Roztřídění možných událostí do skupin dle toho, které části infrastruktury ovlivňují.
    Pro jednotlivé skupiny jsou pak navrženy i společné postupy pro různé události v rámci téže skupiny.
  • Organizační strukturu společnosti s určením zodpovědných osob.
  • Kontaktní údaje na osoby, které zastávají nějakou roli v případě mimořádné události.
  • Soupis potřeb a zdrojů pro jednotlivé skupiny událostí např. náhradní prostory, náhradní vybavení, záložní zdroje atp.
  • Stručný popis hlavních činností ve společnosti, stanovení stupně jejich významu pro chod společnosti a pravděpodobné dopady mimořádné události na jednotlivé procesy.
  • Odkazy na různé dokumenty, kontakty a poznámky užitečné při odstraňování následků události, které pomohou uvést společnost do normálního chodu. Mezi tyto dokumenty patří např. pojistné smlouvy, smlouvy o outsourcingu, kontakty na likvidátory pojistných událostí atp.
  • Konkrétní postupy pro jednotlivé skupiny mimořádných událostí. V postupech se popisují kdo, kdy a jaké provádí činnosti. Kdo koho informuje, kdo a za co zodpovídá a kdy stav mimořádné události končí.
    Jedná se o nejdůležitější část dokumentu, na jehož kvalitě závisí rychlost a míra obnovy do normálního chodu společnosti.

Plán obnovy provozu po havárii musí být pravidelně prakticky testován, revidován a aktualizován.

Legislativa, normy a standardy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=302

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Smejkal, Karel Rais: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, Grada Publishing, ISBN 80-247-1667-4
  • Tomáš Zdechovský: A Short Discussion of Crisis Management – Practical Experience with the 2006 Electoral Campaign in the Czech Republic, Středoevropské politické studie, 2-3 / IX / jaro-léto 2007 / spring-summer 2007, ISSN 1212-7817
  • Roman Zuzák: Krizové řízení podniku (dokud ještě není v krizi), Professional Publishing, 2004, ISBN 80-86419-74-6
  • Roman Zuzák: Z podnikových krizí k vítězství (kdy je krize příležitostí), Alfa nakladatelství, 2008, ISBN 978-80-87197-01-1
  • Roman Zuzák, Martina Königová: Krizové řízení podniku. 2., aktualizované a rozšířené vydání, GRADA, 2009, ISBN 978-80-247-3156-8
  • KLABAN, Vladimír. Krizové řízení na Ukrajině; Návrh Kodexu civilní ochrany. Rescue Report. září 2011, roč. 14, čís. 4, s. 12-13. Web vydavatele. ISSN 1212-0456.  
  • Radek Chalupa, Efektivní krizová komunikace – pro všechny manažery a PR specialisty. Praha, Grada Publishing 2012, 176 stran. ISBN 978-80-247-4234-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]