Přeskočit na obsah

Kostel Nejsvětější Panny Marie Pomocné (Laliki–Pochodzita)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Nejsvětější Panny Marie Pomocné
Místo
StátPolskoPolsko Polsko
Souřadnice
Map
Základní informace
ZasvěceníPanna Maria
Architektonický popis
Výstavba1947
Další informace
AdresaLaliki, PolskoPolsko Polsko
Kód památkyA/559/2019
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nejsvětější Panny Marie Pomocné (polsky: Kościół Najświętszej Maryi Panny Nieustającej Pomocy) je dřevěný římskokatolický filiální kostel v obci Laliki–Pochodzita v gmině Milówka v okrese Żywiec ve Slezském vojvodství v Polsku a náleží farnosti Seslání Ducha svatého v Lalikách děkanátu Milówka. Dřevěný kostel z roku 1947 je v seznamu kulturních památek Slezského vojvodství pod číslem A–559/2019 z 14. října 2019[1] a je součástí Stezky dřevěné architektury ve Slezském vojvodství. Je příkladem horalské lidové tvorby.

Do roku 1948 území současné vesnice Laliki byla součástí obce Szare také známé jako Szare Gronie. Kolem roku 1890 v její části nazývané Pochodzita, na místě nynějšího kostela, byla postavena první dřevěná kaple se zvonicí, která byla nahrazena novou v roce 1917. V období druhé světové války shořela. Třetí kaple byla postavena v roce 1947. Do kaple přicházel co dva týdny kněz z farnosti Milówka. V roce 196 byla kaple rozšířená a přestavěna do současné podoby.V roce 1989 byla v obci Laliki ustanovena římskokatolická farnost Seslání Ducha svatého a kostel Panny Marie Pomocné se stal její filií.[2]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Kostel je dřevěná roubená trojlodní stavba na kamenné podezdívce s nevýrazně vyděleným kněžištěm. Stěny a sedlová střecha jsou pokryty šindelem. Na východní straně střechy je kvadratická věž s malým zvonem. Před vchodem do kostela je prosklená předsíň.

Loď má plochý strop. V roce 1965 byly přistavěny boční lodě, které jsou propojeny s hlavní lodí arkádami. Všechny stěny a strop jsou vyzdobeny rytinami místními lidovými umělci jako je Jan Krężelok z Koniakova a Jan Porębski z Lalik. Rytiny jsou provedeny pomocí nože a hřebíků. Mezi scénami je vyobrazení: Dílo Stvoření, Biblické oběti, Oběti současného lidu, Tajemství Svatého růžence, Matku Boží Pomocnou a mnoha svatých. Vedle hlavního oltáře na epištolní straně jsou mechanické hodiny s betlémem.[3][4][5]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół Najświętszej Maryi Panny Nieustającej Pomocy w Lalikach na polské Wikipedii.

  1. Narodowy Instytut Dziedzictwa Archivováno 27. 1. 2021 na Wayback Machine.: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie. [cit. 2020-03-05] Dostupné online. S.139
  2. KATOWICE, Tech Studio s c-Strony WWW. Historia. Parafia Zesłania Ducha Świętego w Lalikach [online]. [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ADAMCZYK, Irena, et al. Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí = Drewniane kościoły i kaplice w Beskidach i okolicy. 1. vyd. Český Těšín: WART, 2009. 362 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5500-5, ISBN 80-254-5500-9. OCLC 613212430 S. 137–139. 
  4. Szlak Architektury Drewnianej w powiecie żywieckim. zywiecinfo.pl [online]. [cit. 2020-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (polsky) 
  5. Kościół MB Nieustającej Pomocy w Lalikach. wisla.org [online]. [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. (polsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Irena Adamczyk, Ewa Janoszek, Mariusz Makowski, Jaromír Polášek, Janusz Spyra, Henryk Wawreczka: Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí. Drewniane kościoły i kaplice w Beskidach i okolicy.. Český Těšín: Wart, 2009, s. 137–139. ISBN 978-80-254-5500-5.
  • Magdalena Michniewska, Artur Michniewski, Marta Duda, Sebastian Wypych: Kościoły drewniane Karpat. Polska i Słowacja. Wyd. 2. Pruszków: Oficyna Wydawnicza "Rewasz", 2006, s. 26–27. ISBN 83-89188-43-0.
  • Mirosław Barański: Beskid Śląski. Przewodnik, Wydanie I. Pruszków: Oficyna Wydawnicza "Rewasz", 2007, s. 411. ISBN 978-83-89188-71-7.

Související články

[editovat | editovat zdroj]