Kirkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kirkové nebo Kyrkové (uzbecky Kyrkʻlar, turecky Kırklar, rusky Кырки) byly jedním z pozdně středověkých pokolení Turkiců. Původně šlo o vojenské jednotky, které se později staly součástí Uzbeků, Karakalpaků, Kazachů a Turkmenů.[1]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o Kirkcích pochází ze 16. století.[1] Pokud jde o otázku jejich původu, existují různé verze. Slovo "Kirk" výzkumníci přiřazují k turkickému slovu Kyrk - (čtyřicet)[pozn. 1]. Soudě podle jejich rodového složení lze předpokládat, že byly konglomerátem některých potomků středověkých turkických kmenů. Podle legend a podle zdrojů, formování Kirků probíhalo po Čingischánově invazi do Střední Asie.[2]

Podle středověkých pramenů Kirkové byly jedním z 92 uzbeckých kmenů. V «Mažmua at tavarih», «Tuhfat at-tavarih-i hani» jsou zmíněný na třetím místě.[1] Výzkumník Č.Valihanov zaznamenal pověsti o 96 uzbeckých kmenech, které obsahovali: Mingy, Jüzy a Kirky. Podle něj byly potomci starověkých Turků.[3]

Rodové složení uzbeckého kmene Kirků[editovat | editovat zdroj]

  • Podle «Tuhfat at-tavarih-i hani», v první polovině 16. století Uzbekové rodu Kirků obývali hlavně oblast Džizaku.[4]
  • Kirkové se také podíleli na vytvoření uzbecké populace Fergany a Kokandu.[5]
  • Kirkové byly součástí klanových bojovníků (elʻnavkar) Bucharských emírů z uzbecké dynastie Mangitů a podíleli se na její korunovaci.[6]
  • Společné pojmenování Kirk-Jüz které nacházíme v zdrojích, nabízí možnost propojení těchto dvou kmenů. Víme, že Kirkové podporovali rodinné svazy s uzbeckým rodem Jüzů v Zeravšanském údolí.[7]
Výzkumník H. Donijorov předkládá tento seznam hlavních rodů uzbeckého kmene Kirků:
Korakujliové, Koračaové, Moltopové, Mulkušové, Čaprašliové, Čortkesarové.
Koračaové se dělili na: Balkiy, Žanggay, Čekliy, Kučekliy, Čuvulloky.
Moltopyové se dělili na: Bojlar-tupiy, Kavuš-tupiy, Ojuv-tupiy, Beklar-tupiy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovo je pravděpodobné také ve vztahu s názvem "Kyrgyzů"

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кырки na ruské Wikipedii.

  1. a b c (rusky) Sultanov T. I. Otpit analiza tradicionnyh spiskov 92 «kmenů ilatija».//Srednaja Azija v drevnosti i srednevekove (istorija i kultura). M., 1977, s.174
  2. (rusky) Grebenkin A.D. Uzbeki//Ruskij Tjurkestan. vypusk 2. Spb, 1872
  3. (rusky) Valihanov Č., Izbrannie proizvedenija. Almaty: Arys, 2009, s.131
  4. (rusky) Achmedov B.A. Istoriko-geografičeskaja literatura Srednej Azii XVI-XVIII vv. (pismennye pamjatniki). T., 1985, s.119
  5. (rusky) Gubaeva S.S. Etničeskij sostav naselenija Fergany v konce XIX – načale XXv. T., 1983, s.64
  6. (rusky) Andreev M.S., Čechovič O.D. Ark (kreml) Buchary v konce XIX - načale XX vv. D., 1972.
  7. (rusky) Sobolev L.N. Geografičeskie i statističeskie svedenija o Zeravšanskom okruge s priloženiem spiska naselenich mest okruga.//Zapisky imperatorskogo russkogo geografičeskogo obščestva po oddeleniju statistiki. T.4. Spb., 1874, s.629
  8. (uzbecky) Donijorov H. Uzbek halkining šažara va ševalari. T., «Fan». 1968, s.86

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Аристов Н.А. Труды по истории и этническому составу тюркских племен. Бишкек,2003.(rusky)
  • Дониёров Х. Узбек халкининг шажара ва шевалари. Ташкент, «Фан». 1968.(uzbecky)
  • Султанов Т.И. Опыт анализа традиционных списков 92 «племен илатийа».//Средняя Азия в древности и средневековье (история и культура). Москва, 1977.(rusky)

Související články[editovat | editovat zdroj]