Kirkové
Kirkové nebo Kyrkové (uzbecky Kyrkʻlar, turecky Kırklar, rusky Кырки) byli jedním z pozdně středověkých pokolení Turkiců. Původně šlo o vojenské jednotky, které se později staly součástí Uzbeků, Karakalpaků, Kazachů a Turkmenů.[1]
Původ[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší zmínka o Kirkcích pochází z 16. století.[1] O jejich původu existuje několik hypotéz. Slovo "Kirk" je přiřazováno k turkickému Kyrk - (čtyřicet)[pozn. 1]. Podle jejich rodového složení lze předpokládat, že byly konglomerátem některých potomků středověkých turkických kmenů. Podle pověstí probíhalo formování Kirků po Čingischánově invazi do Střední Asie.[2]
Podle středověkých pramenů byli Kirkové jedním z 92 uzbeckých kmenů. V «Mažmua at tavarih», «Tuhfat at-tavarih-i hani» jsou zmíněni na třetím místě.[1] Č.Valihanov zaznamenal pověsti o 96 uzbeckých kmenech, které obsahovaly Mingy, Jüzy a Kirky. Podle něj byli potomci starověkých Turků.[3]
Rodové složení uzbeckého kmene Kirků[editovat | editovat zdroj]
- Podle «Tuhfat at-tavarih-i hani», v první polovině 16. století Uzbekové rodu Kirků obývali hlavně oblast Džizaku.[4]
- Kirkové se také podíleli na vytvoření uzbecké populace Fergany a Kokandu.[5]
- Kirkové byly součástí klanových bojovníků (elʻnavkar) Bucharských emírů z uzbecké dynastie Mangitů a podíleli se na její korunovaci.[6]
- Společné pojmenování Kirk-Jüz které nacházíme v zdrojích, nabízí možnost propojení těchto dvou kmenů. Víme, že Kirkové podporovali rodinné svazy s uzbeckým rodem Jüzů v Zeravšanském údolí.[7]
- H. Donijorov předkládá tento seznam hlavních rodů uzbeckého kmene Kirků:
- Korakujliové, Koračaové, Moltopové, Mulkušové, Čaprašliové, Čortkesarové.
- Koračaové se dělili na: Balkiy, Žanggay, Čekliy, Kučekliy, Čuvulloky.
Moltopyové se dělili na: Bojlar-tupiy, Kavuš-tupiy, Ojuv-tupiy, Beklar-tupiy.
- Koračaové se dělili na: Balkiy, Žanggay, Čekliy, Kučekliy, Čuvulloky.
- Kromě toho v sestavě Kirků v Halljaaralu, Džizaku a Bulunguru participovali následující rodové podskupiny:
Kuja-bošové, Kuk-gumboz Kyrkové, Sugunbojové, Kujonkulokliové, Košika-bulokové, Tuk-čuraové, Üč-kyzové, Kuš-kavut Kirkové, Kora-čivarové, Tangiliové.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кырки na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c (rusky) Sultanov T. I. Otpit analiza tradicionnyh spiskov 92 «kmenů ilatija».//Srednaja Azija v drevnosti i srednevekove (istorija i kultura). M., 1977, s.174
- ↑ (rusky) Grebenkin A.D. Uzbeki//Ruskij Tjurkestan. vypusk 2. Spb, 1872
- ↑ (rusky) Valihanov Č., Izbrannie proizvedenija. Almaty: Arys, 2009, s.131
- ↑ (rusky) Achmedov B.A. Istoriko-geografičeskaja literatura Srednej Azii XVI-XVIII vv. (pismennye pamjatniki). T., 1985, s.119
- ↑ (rusky) Gubaeva S.S. Etničeskij sostav naselenija Fergany v konce XIX – načale XXv. T., 1983, s.64
- ↑ (rusky) Andreev M.S., Čechovič O.D. Ark (kreml) Buchary v konce XIX - načale XX vv. D., 1972.
- ↑ (rusky) Sobolev L.N. Geografičeskie i statističeskie svedenija o Zeravšanskom okruge s priloženiem spiska naselenich mest okruga.//Zapisky imperatorskogo russkogo geografičeskogo obščestva po oddeleniju statistiki. T.4. Spb., 1874, s.629
- ↑ (uzbecky) Donijorov H. Uzbek halkining šažara va ševalari. T., «Fan». 1968, s.86
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Аристов Н.А. Труды по истории и этническому составу тюркских племен. Бишкек,2003.(rusky)
- Дониёров Х. Узбек халкининг шажара ва шевалари. Ташкент, «Фан». 1968.(uzbecky)
- Султанов Т.И. Опыт анализа традиционных списков 92 «племен илатийа».//Средняя Азия в древности и средневековье (история и культура). Москва, 1977.(rusky)
